Osobnosti české opery: Jaroslav Horáček
Tak se jeden z nejvýraznějších českých basistů poválečné éry Jaroslav Horáček dostal k opeře. Měsíc poté už zpíval sólo v kvartetu Mozartova Únosu ze serailu.
Paloucký ve Smetanově Hubičce
Basista Jaroslav Horáček (29.dubna 1926– 16.února 2011) po svých začátcích ve sboru ostravské opery (1943-1945) působil jako sólista v Opavě a začátkem padesátých let se do Ostravy vrátil. V roce 1953 se Horáček stal sólistou Národního divadla, kterému věnoval čtyři desítky let svého uměleckého života. Již rok před příchodem do Prahy se v Národním pohostinsky poprvé představil jako Kecal v Prodané nevěstě. Kritika vyzdvihovala jeho neobyčejně krásný hlas, ve vyšších polohách barytonově projasněný, se značným rozsahem, smysl pro dramatickou charakteristiku a mimořádnou hudebnost a pohotovost. Dovedl ztvárnit role komické i vážné, publikum oceňovalo jeho hereckou přesvědčivost i mužný zjev. V roce 1954 se stal laureátem mezinárodní pěvecké soutěže v rámci Pražského jara, v roce 1961 začal působit jako pedagog na pražské konzervatoři. Od roku 1992 až do odchodu do důchodu působil jako sólista Státní opery Praha.
Během své kariéry nastudoval přes 150 rolí českého i světového operního repertoáru. Jako režisér se podílel na vzniku řady operních inscenací včetně jevišť v Irsku, Itálii a USA. Ve spolupráci s komorním souborem Camerata nova vystoupil v desítkách zemí. Za svou nejoblíbenější roli Horáček považoval Dona Giovanniho, byl uznávaným Vodníkem z Dvořákovy Rusalky, Palouckým ze Smetanovy Hubičky, Mozartovým Figarem. Rád vzpomínal na spolupráci se Zdeňkem Chalabalou, Jaroslavem Krombholcem, Zdeňkem Košlerem, Bohumilem Gregorem, Václavem Kašlíkem, Karlem Jernekem a dalšími režiséry a dirigenty. Často hostoval v zahraničí, zejména v Irsku a v Bostonu ve Spojených státech amerických. Zde v roce 1972 zpíval právě Kecala a v roce 1977 sám Prodanou nevěstu režíroval. S italskými zpěváky režijně připravil v roce 1966 Mozartova Tita v milánském divadle Piccola Scala, osm operních inscenací nastudoval v Dublinu.
Kutuzov v Prokofjevově Vojně a míru
V roce 2006 převzal Jaroslav Horáček právě v Národním divadle prestižní cenu Thálie za celoživotní mistrovství. “Toto ocenění přijímám s velkou pokorou. Jsem rád, že jsem se toho dožil a že mohu pořád sledovat své kolegy a následovníky. Pokaždé mě velice potěší, když odcházím po představení spokojen a mohu je pochválit,” řekl tehdy osmdesátiletý basista.
foto archiv ND Praha
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]