Osobnosti české opery: Jaroslav Horáček

Co zpíváte?“, zeptal se v lednu 1943 někdejší šéf ostravské opery Jaroslav Vogel mladíka, který přišel požádat o přijetí a kterému nebylo ještě ani sedmnáct. „Tenor“, odpověděl mladík. „Máte s sebou nějakou operní árii?“ „Prosím, nemám“, odvětil hoch a pořádně ani nevěděl, cože se po něm chce. Vzápětí si vzpomněl na tehdy populární film Muzikantská Liduška a zanotoval proto Lásko bože lásko. Dirigent Vogel mladíkovi přátelsky poklepal na rameno a pravil: „Pojďte se mnou do kanceláře, angažuji vás jako druhý bas“.

Tak se jeden z nejvýraznějších českých basistů poválečné éry Jaroslav Horáček dostal k opeře. Měsíc poté už zpíval sólo v kvartetu Mozartova Únosu ze serailu.

 

Paloucký ve Smetanově Hubičce

Basista Jaroslav Horáček (29.dubna 1926– 16.února 2011) po svých začátcích ve sboru ostravské opery (1943-1945) působil jako sólista v Opavě a začátkem padesátých let se do Ostravy vrátil. V roce 1953 se Horáček stal sólistou Národního divadla, kterému věnoval čtyři desítky let svého uměleckého života. Již rok před příchodem do Prahy se v Národním pohostinsky poprvé představil jako Kecal v Prodané nevěstě. Kritika vyzdvihovala jeho neobyčejně krásný hlas, ve vyšších polohách barytonově projasněný, se značným rozsahem, smysl pro dramatickou charakteristiku a mimořádnou hudebnost a pohotovost. Dovedl ztvárnit role komické i vážné, publikum oceňovalo jeho hereckou přesvědčivost i mužný zjev. V roce 1954 se stal laureátem mezinárodní pěvecké soutěže v rámci Pražského jara, v roce 1961 začal působit jako pedagog na pražské konzervatoři. Od roku 1992 až do odchodu do důchodu působil jako sólista Státní opery Praha.

Grigoris v Martinů Řeckých pašijích
Mozartův Don Giovanni (s Leporellem Karla Bermana)

Během své kariéry nastudoval přes 150 rolí českého i světového operního repertoáru. Jako režisér se podílel na vzniku řady operních inscenací včetně jevišť v Irsku, Itálii a USA. Ve spolupráci s komorním souborem Camerata nova vystoupil v desítkách zemí. Za svou nejoblíbenější roli Horáček považoval Dona Giovanniho, byl uznávaným Vodníkem z Dvořákovy Rusalky, Palouckým ze Smetanovy Hubičky, Mozartovým Figarem. Rád vzpomínal na spolupráci se Zdeňkem Chalabalou, Jaroslavem Krombholcem, Zdeňkem Košlerem, Bohumilem Gregorem, Václavem Kašlíkem, Karlem Jernekem a dalšími režiséry a dirigenty. Často hostoval v zahraničí, zejména v Irsku a v Bostonu ve Spojených státech amerických. Zde v roce 1972 zpíval právě Kecala a v roce 1977 sám Prodanou nevěstu režíroval. S italskými zpěváky režijně připravil v roce 1966 Mozartova Tita v milánském divadle Piccola Scala, osm operních inscenací nastudoval v Dublinu.

Hunding ve Wagnerově Valkýře

 

Kutuzov v Prokofjevově Vojně a míru

V roce 2006 převzal Jaroslav Horáček právě v Národním divadle prestižní cenu Thálie za celoživotní mistrovství. “Toto ocenění přijímám s velkou pokorou. Jsem rád, že jsem se toho dožil a že mohu pořád sledovat své kolegy a následovníky. Pokaždé mě velice potěší, když odcházím po představení spokojen a mohu je pochválit,” řekl tehdy osmdesátiletý basista.

foto archiv ND Praha

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
5 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments