Osobnosti české opery: Jiří Joran – dnes 90

Při pražských operních premiérách bývá k nepřehlédnutí vysoký starý pán s holí v ruce. Ano, chodí už trochu s obtížemi a jeho záda jsou ohnutá. Ale oči hrají zvědavostí a nezapřou zájem o vše, co se děje okolo. Právě dnes slaví Jiří Joran, bývalý dlouholetý sólista opery Národního divadla v Praze, rovné devadesátiny. Úctyhodný věk, který by mu hádal jen málokdo.

Barytonista Jiří Joran sloužil opeře Zlaté kapličky více než čtyřicet let. Nikdy nepatřil mezi ty, kteří zpívají první obor. Přesto ale jeho umění zaslouží skutečně hlubokou poklonu. I z epizodní role totiž vždy dokázal vystavět postavu, která se zapsala do povědomí návštěvníků stejně výrazně, jako figury hlavní. Naprosto skvěle se pokaždé dokázal trefit do typu té které postavy. Mistrně ovládal charakterizační zkratku, jeho zvučný jadrně znějící baryton disponoval dokonalou hlasovou mimikou, měl vynikající výslovnost, výtečně hrál. Prostě radost! Kdo jednou zažil třeba jeho Hajného v Rusalce, nikdy na něj nemůže zapomenout.

V. J.Šebalin: Zkrocení zlé ženy (Grumio, R.Jedlička jako Petrucio, I.Mixová jako Kateřina)

Učitelem pražského rodáka Jiřího Jorana (vlastním jménem Vokurka) byl na základní škole Miroslav Disman, v jehož souboru, kde se hrálo, zpívalo a recitovalo, se chlapec poprvé dostal mimo jiné do kontaktu s rozhlasovým mikrofonem. Před maturitou pak založil Divadlo dobré nálady, kde nejen zpíval, stepoval, hrál a recitoval, ale kde působil i jako autor textů písní a také hudby. Na konzervatoři byl jedním z prvních žáků významného barytonisty opery Národního divadla Hilberta Vávry (1888-1950). V září 1941 Jiří Joran poprvé jako profesionál vystupuje veřejně, když v Městské knohovně zpívá Dvořákovy Biblické písně. Operním debutem konzervatoristy Jiřího Jorana je pak Budivoj ve Smetanově Daliborovi (i tato jeho výrazná role jej provázela prakticky po celou jeho kariéru) při zájezdu Národního divadla do Litomyšle roku 1942. Kvůli okupaci však své studium na konzervatoři musí přerušit a jen náhoda mu pomohla uniknout nacistickému transportu. Zachránil jej intendant divadla v Görlitz, kam Jiří Joran nastupuje své první angažmá (jeho první tamější rolí byl Sedlák v Orffově Chytračce), brzy hostuje mimo jiné v Drážďanech.

J.Offenbach: Hoffmannovy povídky (Schlemihl, J.Zahradníček jako Hoffmann)

Po válce, v roce 1945 stojí Jiří Joran u zrodu Divadla, resp. Velké opery 5.května, o rok později dokončuje Konzervatoř. V druhém pražském operním domě zpívá řadu výrazných postav – například Oldřicha Rokycanského v legendární Kašlíkově inscenaci Smetanových Braniborů v Čechách, Mozartova Dona Giovanniho či Dona Carlose v Prokofjevových Zásnubách v klášteře (hraných pod názvem Maškaráda). Po spojení souboru s operou Národního divadla pak na naší první scéně zůstává v angažmá až do roku 1989, tedy bez roku do své sedmdesátky.

B.Smetana: Tajemství (Zednický mistr, V.Zítek jako Kalina)

Soupis Joranových rolí a roliček během čtyř desítek let angažmá v Národním divadle je předlouhý a úctyhodný. Z těch větších připomeňme vedle již zmíněného Budivoje také Adolfa z Dvořákova Jakobína, Haraštu z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky a rozhodně i neméně výrazného Basilia z Rossiniho Lazebníka sevillského. A z té nepřeberné kopy menších či úplně malých “velkých” rolí jmenujme alespoň na Schaunarda v Pucciniho Bohémě, Donnera ve Wagnerově Zlatě Rýna anebo třeba Zedníka ze Smetanova Tajemství.

O.Jeremiáš: Bratři Karamazovi (Musjalovič, V.Jedenáctík jako Tryfon Borisyč)

Bez povšimnutí rozhodně nelze přejít skvělé operní překlady Jiřího Jorana, které vedle přirozené inteligence nezapřely ani umělcovu důvěrnou znalost pěveckého řemesla. Jeho přebásnění originálů byla výtečná, ať už to byla Wagnerova Valkýra či Zlato Rýna, Stravinského Život prostopášníka, Verdiho Trubadúr a Falstaff nebo třeba Brittenův Peter Grimes.

W.A.Mozart: Figarova svatba (Antonio)

s použitím archivu ND