Osobnosti české opery: Karel Berman

Není to zase až tak moc dlouho, co v Praze, při zmínce o Mozartově Leporellovi ,se automaticky snad každému okamžitě vybavilo jméno Karel Berman. Ano, basista Karel Berman byl po několik desetiletí zdaleka nejen v našem domácím měřítku naprosto nepřekonatelným představitelem Mozartova vykutáleného sluhy, kterého v Národním, či vlastně hlavně v divadle Stavovském zpíval léta bez jakékoli alternace. Tak skvělým představitelem, že – snad pro každé představení s ním – by namísto Dona Giovanniho byl trefnější název Leporello. Karel Berman svou neskutečně vypilovanou, po všech strankách precizně odvedenou studií totiž skutečně každého představitele Giovanniho (a že jich bylo, včetně zahraničních hostů, za ta léta nepočítaně) hravě strčil do kapsy. Diváci i kritika zejména oceňovali, že Bermanův Leporello byl přísně stylový, pěvecky brilantní, mozartovsky vylehčený a plnokrevně životný.

Leporello (W.A.Mozart – Don Giovanni)

Karel Berman se narodil 14.dubna 1919 v Jindřichově Hradci, v rodině ochotníků a amatérských muzikantů. Ve svém rodném městě si desetiletý Karel také poprvé zahrál s ochotníky divadlo. Úloha Žáby v Pohádce o české duši jej přitom pohltila natolik, že divadlo ho ze svých “spárů” už nikdy nepustilo. Roku 1938 začal Karel Berman studoval pražskou konzervatoř a navíc bral i hodiny soukromé, a to nejen ve zpěvu, ale i ve hře na klavír, dirigování, kompozici a také operní režii.

Smerďakov (O.Jeremiáš – Bratři Karamazovi)

Prezident apelačního soudu (K.Kovařovic – Psohlavci)
 

Od roku 1943 byl však Karel Berman jako Žid vězněn hned v několika nacistických táborech, mimo jiné v Terezíně, Osvětimi a Dachau. Svá studia dokončil až po konci druhé světové války a od září 1946 se stal na dva roky sólistou a také režisérem opavské opery. První role? Purkrabí ve Dvořákově Jakobínovi. Další z životních rolí tohoto velkého českého zpěváka, která jej provázela prakticky po celou kariéru. Kdo Bermanova podlézavého, nafoukaného a přitom svůj úřad nebezpečně zneužívajícího panského slouhu viděl a slyšel, ten nezapomene. V Opavě Karel Berman také úspěšně režíroval, hned první jeho inscenací byla Verdiho Traviata, následovala Fibichova Šárka a Moniuszkova Halka.

Rangoni (M.P.Musorgskij – Boris Godunov)

Alberich (Wagner – Zlato Rýna)
 

Daleko výraznější přínos a hlavně obohacení znamenalo pro jeho další kariéru operního zpěváka a režiséra (získal dokonce post šéfrežiséra) však angažmá plzeňské, od roku 1948 do prázdnin roku 1953. V Plzni si Karel Berman doplnil repertoár o řadu velkých rolí – zpíval tu mimo jiné Musorgského Borise Godunova, Donizettiho Dona Pasquala, Smetanova Bonifáce, Beneše, Lutobora, Kecala a Mumlala, Dvořákova Vodníka a Marbuela, Mozartova Figara i Sarastra, Beethovenova Rocca, Verdiho Filipa, Čajkovského Gremina. V Plzni se také setkává s další rolí, která – jakkoli ji neměl možnost ani později v Praze zpívat často – se stala jeho další rolí životní: Smerďakov z Jeremiášových Bratrů Karamazových.

Starý muž (B.Martinů – Řecké pašije)

Agata (G.Donizetti – Poprask v opeře)
 

Po Plzni pak už přišlo pražské Národní divadlo. Karel Berman tu působil od roku 1953 až do roku 1991, tedy osmatřicet sezón! Přestože se v operním souboru první scény potkal s celou řadou neméně vynikajících kolegů – basistů (za všechny alespoň jmenujme Eduarda Hakena), své privilegované místo v souboru si hravě vydobil a uhájil. Byla by to dlouhá řada dalších rolí, ale přece jen aspoň pár z nich, ve kterých se obzvlášť výrazně zapsal do paměti hned několika generací návštěvníků, uveďme: Předně to byl Doktor Bartolo z Rossiniho Lazebníka sevillského, role, kterou zpíval nejčastěji, více než 250x! Zmínit je ale rozhodně třeba i jeho alespoň dvě wagnerovské postavy: Albericha ve Zlatu Rýna a Beckmessera z Mistrů pěvců norimberských. Tak skvěle odvedené postavy, že být to dnes, Karel Berman by s nimi objížděl celý svět.

Shylock (J.B.Foerster – Jessika)

Purkrabí Filip (A.Dvořák – Jakobín – s Terinkou A.Bortlové)
 

Přejít nelze ani Bermanovy zahraniční aktivity, především jeho přes deset let trvající spolupráci s lipskou operou a také opakované hostování v berlínské Komické opeře, kde si známý režisér Walter Felsenstein Bermana velmi považoval.

V roce 1994 Karel Berman obdržel Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Bermanovo poslední vystoupení se uskutečnilo roku 1995 ve vídeňské Státní opeře, kde byl mezi účinkujícími galakoncertu k 50.výročí ukončení druhé světové války. Právě Karel Berman koncert uzavíral jednou z písní Pavla Haase. Velký český basista Karel Berman zemřel 11.srpna 1995 v Praze.

Beckmesser (R.Wagner – Mistři pěvci norimberští – s A.Švorcem jako Sachsem)

Malý vězeň (L.Janáček – Z mrtvého domu)
 

s využitím archivu ND Praha