Osobnosti české opery: Milada Šubrtová

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Když mne paní Milada Šubrtová před lety přijala, abychom hovořili o její divadelní a umělecké tvorbě, získala mě rázem opět svou charakteristickou srdečnou noblesou, která se zrcadlila v pohledu jejích oduševnělých smutných očí, z nichž stále hleděla její nezapomenutelná Rusalka. V celé její bytosti, plné šarmu i vnitřní laskavosti, hořel onen zázračný oheň, jímž uměla tak úchvatně naplňovat své slavné jevištní postavy, které patřily k operním idolům několika generací. Byla stále plná zájmu o divadelní dění a rozhovor s ní byl vždy zážitkem, poněvadž byla nejen vysoce inteligentní umělkyní, ale i společenským a lidsky dobrým člověkem.Je jisté, že tato mladodramatická, později vysokodramatická sopranistka Národního divadla patřila bezesporu ke hvězdám naší první scény – a to až do konce své jevištní činnosti. Byla vždy umělkyní, která dlouhou řadou svých velkých rolí stála vysoce nad běžnou provozní úrovní divadla, v její době ovšem nesrovnatelně vyšší než dnes. Velmi podstatnou vlastností jejího tvůrčího umění byla totiž schopnost vdechnout svým jevištním postavám pečeť originálního, výsostně osobitého podání – vtisknout jim působivé rysy své vlastní tvořivé osobnosti. V této souvislosti je nutno zdůraznit její aktivně–tvořivý umělecký typ, vkládající všechny umělecké prostředky do zobrazované jevištní postavy a poznamenávající ji čímsi bytostně originálním, osobitě neopakovatelným, co výsledný jevištní dojem zcela reálně prostupuje nezastupitelnými rysy, jež na vytvořenou postavu přenášejí přímo esprit, dech i tep srdce samého interpreta. A právě takovým interpretem, v nejtvořivějším slova smyslu byla i Milada Šubrtová, jejíž mnohé jevištní kreace vykazovaly zajímavější a umělecky hodnotnější kvality nežli mnohé jiné. Zdůrazňuji, že u této umělkyně to platilo dvojnásob: nejen u podání pěveckého, ale u ztvárnění hereckého a jevištního.

Milada Šubrtová byla osobností mimořádné vokální erudice, jíž patřil obdiv i úcta několika generací našeho divadelního publika za výkony v řadě úloh, které si po ní nelze představit dokonaleji. A také to je pravda, že vytvářela vokální party, které neměly konkurence ani ve světovém kontextu, což dokazují i některé její gramofonové nahrávky, patřící již dávno ke zvukovým bestselerům. Navíc v mnohých jejích výkonech figurovalo cosi, co se vzpíralo rozumové analýze, co bylo slovy nepostižitelné, poněvadž to při výkonu vyvěralo přímo z hlubin nitra umělkyně a uchvacovalo posluchače nezapomenutelným způsobem. Niterně intuitivní podíl, který připomínám, intenzivně vnímaný posluchači, byl významným prvkem jejího umění. Přitom byl fascinující sám hlas této pěvkyně: jímavý, oduševnělý i průzračně jiskřivý soprán krásné barvy, neobyčejného rozsahu i pružnosti, nadaný velkou niterností, zrcadlící zvláště přesvědčivě citová hnutí, vnitřní dramatismus i niterné bohatství vytvářených postav. Zvláštním způsobem jímavý podtón plný roztoužení, i jakési teskné citovosti, přibližoval výkony této pěvkyně jakoby přímo srdcím jejích posluchačů, z nichž mnozí v ní dodnes spatřují jednu z největších operních osobností našeho hudebního jeviště. Co stálo na počátku této velké jevištní dráhy?Mým prvním profesionálním působištěm byla hned po osvobození tehdejší Velká opera 5. května. A musím s velkou radostí i potěšením přiznat, že to byl právě ten šťastný začátek mé operní dráhy, jaký jsem v té době potřebovala. Nezapomeňte, že jsem tehdy stála na samém počátku. Prošla jsem předtím velmi dobrým pěveckým školením u tenoristy Zdenko Knittla. Já mu kdysi předzpívala, ale bez jakýchkoli ambicí k profesionální dráze. Jen tak pro radost a také ze zvědavosti, co řekne mému hlasu. Předtím jsem velmi ráda zpívala národní písně a vůbec vše, co jsem sehnala, mimo jiné i slavný Straussův valčík Hlasy jara, který jsem se naučila i s koloraturami podle staré nahrávky proslulé koloraturky Erny Sackové, jíž jsem doma ráda poslouchala z gramofonu. A ty Hlasy jara jsem Knittlovi tehdy zazpívala i s tříčárkovaným „f“ na konci skladby. Pochválil mi je a nabádal mě, abych zpěv neopouštěla, protože v můj hlas, zdá se, od počátku věřil. Měla jsem už tehdy velký rozsah i rozpětí celých tří oktáv, ale na divadlo jsem původně vůbec nemyslila, protože jsem ráda kreslila a chtěla se stát učitelkou. Různé nahrávky se slavnými pěvci jsem však poslouchala stále a snažila se, nejdříve instinktivně, později i vědomě je napodobovat. A tak jsem ani nepozorovala, jak můj hlas roste a sílí, a když jsem si v devatenácti letech zazpívala i v operetě, poslechla jsem svého učitele a obrátila se ke zpěvu zcela.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na