Osobnosti české opery: Teodor Šrubař

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Před 35 lety zemřel dlouholetý přední sólista Opery Národního divadla 

Kdykoli slyším nahrávku barytonisty Teodora Šrubaře anebo se někde setkám s jeho jménem, okamžitě se mi vybaví pojmy jako skromnost, ušlechtilost, noblesa, pokora a elegance, kterými byly prodchnuty jeho umělecké výkony. A ti, kdož jej znali osobně, potvrzují, že tomu tak bylo i mimo jeviště. Patřil k těm umělcům, kteří si vždy byli vědomi své zodpovědnosti, k těm, pro něž už samotné členství v Národním divadle bylo zavazující ve všem, co činí.Ve čtyřicátých letech minulého století přišli postupně do svazku naší první operní scény tři barytonisté, jejichž rodným městem byla Ostrava nebo její blízké okolí. Prvním byl nejmladší z nich, Teodor Šrubař, který se narodil 17. července 1917. V roce 1941 jej jako čerstvého absolventa brněnské konzervatoře angažoval do Národního šéf opery Václav Talich jako sustentanta a o dva roky později se Šrubař stal řádným členem divadla. V roce 1945 přišel další Ostravák, o dvanáct let starší Václav Bednář, který ovšem už měl za sebou zvučnou kariéru – nejprve v Ostravě, kam jej angažoval Jaroslav Voge,l a potom od roku 1936 v Brně. Třetí z tohoto tria, rychvaldský rodák Přemysl Kočí, o osmnáct dní starší než Teodor Šrubař, žák proslulého ostravského pěveckého pedagoga Rudolfa Vaška, byl velmi platným členem ostravské opery už od roku 1942. Nabídku z Národního dostal už v roce 1945, ale po další čtyři roky zůstal ještě Ostravě věrný a členem Národního divadla se stal až v roce 1949.Všichni tři se stali čelnými osobnostmi a v historii opery Národního divadla zaujali své pevné místo. Na první pohled se může zdát, že vedle skvělého interpreta smetanovské kantilény Václava Bednáře a uhrančivého, mimořádně herecky disponovaného a všestranně aktivního Přemysla Kočího nepůsobí Teodor Šrubař tak výrazně. Ale skutečnost je jiná. Přínos Teodora Šrubaře české opeře byl neméně významný a je dobré, když si to právě v době, kdy jsme neustále obklopování nejrůznějšími celebritkami na jedno použití, připomeneme.

Ačkoli Teodor Šrubař nevyrůstal v hudebním prostředí, kouzlu múz podlehl už v mládí. Je zajímavé, že i jeho o osm let mladší bratr Rudolf (1925–2009) se stal významnou osobností hudebního života, především na Ostravsku. Violista Rudolf Šrubař stál u zrodu Ostravského kvarteta, jehož byl po léta členem, stejně jako u zrodu Ostravského komorního orchestru. Jako profesor hry na violu na ostravské konzervatoři vychoval řadu výborných violistů.

Své první hudební zkušenosti nasbíral Teodor Šrubař pod vedením profesora Josefa Veselky jako člen Akademického pěveckého sdružení Moravan. Zpěv vystudoval na brněnské konzervatoři, kde byl žákem profesora Bohumila Soběského. Později, už v Praze, dále studoval u profesorky Matouškové a Neumannové a u italského pedagoga, někdejšího významného barytonisty předních scén, Apolla Granforteho.

Jeho první rolí byla postava Gernanda v Dvořákově Armidě. Poprvé ji zpíval při premiéře Talichovy a Pujmanovy inscenace této opery dne 22. listopadu 1941 a vytvořil ji poté ve všech dalších inscenacích této opery. Začátky Teodora Šrubaře v opeře Národního divadla byly na tehdejší dobu spíše atypické. Tehdy bývalo víceméně pravidlem, že do Národního přicházeli zpěváci, kteří už měli svůj určitý základní repertoár a jistou profilaci. Teodor Šrubař začínal doslova „od píky“. Mezi postavami na jeho soupisu repertoáru najdeme například drobné sólové úkoly, jako byl Posel z Flander v Donu Carlosovi či miniaturní úložky v Tosce, Flotowově Martě či Corneliově Lazebníku bagdadském. Dokonce se s jeho jménem setkáváme i na programech baletních inscenací, kde účinkoval v takzvaných pantomimických rolích. Byla to Pohádka o Honzovi Oskara Nedbala a balet německého autora Werners Egka Joan ze Zarissy. A na obsazení těchto a dalších baletů se setkáváme i s dalšími jmény operních pěvců. A nešlo vždy jen o začátečníky. Byl mezi nimi například v té době špičkový představitel buffotenorových rolí Karel Hruška. Anebo významný basista a režisér Josef Munclingr. Neškodí si občas tato fakta připomenout, abychom si více začali vážit současnosti. Zpíval a hrál role středního rozsahu jako například námořníka Silvana ve Verdiho Maškarním plesu, barona Douphola v Traviatě či strážmistra Moralese v Carmen. Tyto úkoly pod vedením zkušených dirigentských osobností a ve společnosti čelných interpretů své doby měly pro další sólistův růst nesmírný význam.Z jeho prvních „prvooborových“ rolí, které vytvořil, bych rád připomenul tři: Knížete v Dvořákově tehdy často hrané, dnes už téměř zapomenuté opeře Šelma sedlák, Silvia v Leoncavallových Komediantech a hraběte Lunu ve Verdiho Trubadúru (tehdy samozřejmě psanému Troubadour). Propojení Dvořákovy lahodné lyričnosti s verdiovskou či pucciniovskou dramatičností velmi zřetelně vyznačilo, kudy se bude ubírat Šrubařův prokazatelný talent. A nešlo pouze o talent pěvecký, protože Teodor Šrubař byl zpěvák, který, i když nikdy nebyl hercem okázalých gest, vždy s precizností sobě vlastní, dokázal vyhmátnout charakter ztělesňované role. Na co přitom vždy, a to velmi důsledně dbal, bylo souznění hereckého výrazu s požadavky partitury.

Základem operního repertoáru byla tehdy díla českých autorů a neplatilo to zdaleka jenom o Národním divadle. V době okupace toto zaměření bylo pochopitelně akcentováno ještě více než předtím. Smetanovy opery byly prakticky neustále na repertoáru. A tak Teodor Šrubař postupně vytvořil prakticky všechny smetanovské role. Otec Krušina v Prodané nevěstě byl dokonce poslední rolí, v níž tři měsíce před svou smrtí vystoupil dne 2. dubna 1979 na scéně Národního divadla.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat