Památka zesnulých s Václavem Luksem: Schütz a Schein v Italském kulturním institutu

Předposlední koncert samostatné řady Collegia Vocale 1704 nabídl hudbu německých raně barokních autorů ovlivněných italským prostředím. Dramaturgicky promyšlený program sestával z hudby Heinricha Schütze, v druhé půli zaznělo jeho slavné Musikalische Exequien, a čtveřice motet, respektive spíše duchovních madrigalů, Johanna Hermanna Scheina. V ukázněném, soustředěném, ale zároveň vroucném a jímavém podání vynikly především Scheinovy skladby.

Osmičlenný pěvecký ansámbl, tentokrát z větší části složený z již osvědčených spolupracovníků Václava Lukse byl trochu netypicky umístěn na kraj pódia před bohatě obsazené continuo. Vedle pozitivu, gamby a theorby zde byla i harfa (Kateřina Ghannudi) a D violon (Sven Rössel). První skladbou bylo Schützovo moteto Selig sind die Toten z Geistliche chormusik. Jeho text je vzat ze Zjevení Janova (14, 13): „Blahoslavení jsou mrtví, kteří umírají v Pánu…“. Tento úryvek vlastně tvořil určité motto koncertu. Opakoval se na samý závěr, v poslední části Musikalische exequien, kdy jej spolu s dovětkem ze starozákonní Knihy Moudrosti přednáší „nebeský sbor“.

Následující programový blok byl sestaven ze čtyř ukázek ze Scheinovy sbírky Israels Brünnlein z roku 1623. Již první pětihlasý „madrigal“ Die mit Threnen seen ukázal to, na co upozornil Václav Luks během svého expozé před koncertem, totiž že Scheinova hudba je o něco progresivnější, harmonicky odvážnější a charakterem bližší Monteverdiho tvorbě, ač to byl Schütz a nikoli Schein, kdo mohl být hypoteticky s Monteverdim v přímém kontaktu. V následujícím Da Jacob vollendet hatte okouzlila například přerývaná zvukomalebná fráze zpívaná nejdříve vyššími a pak nižšími hlasy na text „weinet über ihn“. Skladba Wende dich, Herr byla lkavým vzýváním Nejvyššího. Zion Spricht mělo krásný tah a stalo se vrcholem první části programu.

Titulní skladba večera – Musikalische exequien – vznikla v roce 1636 jako pohřební hudba pro knížete Jindřicha II. (Heinrich II. Postuhumus von Reuss). Ten si u Schütze jako svého oblíbeného skladatele dílo objednal a vybral texty (úryvky ze Starého či Nového zákona či pasáže od Luthera a dalších autorů). Vybrané citáty byly vyvedeny i na jeho bohatě zdobeném sarkofágu, který je dodnes dochován v durynské Geře. Dílo má tři části. První, nejdelší, je vlastně zádušní mše (Concert in Form einer deutschen Begräbnis Missa). Schütz nápaditě ztvárňuje sebrané texty v sólech a menších ansámblech a koncertantně je střídá s tutti. Na koncertě zaujal mj. půvabný duet tenorů („Wenn eure Sünde gleich blutrot wären…“/“I kdyby váš hřích byl šarlatový jako krev…“) a duet basů („Unser Leben währet siebenzig Jahr…“/“Náš život trvá sedmdesát let“), kde se slovy žalmu zpívá, jak celý lidský život je jen námaha a práce. 

Druhou částí je dvousborové moteto. Zpěváci s dirigentem na ni sestoupili z pódia a rozestavili se symetricky po stranách pod pódiem u stěn, což přidalo na mohutnosti zvuku. Závěr moteta byl skutečně grandiózní, což strhlo některé posluchače k předčasnému potlesku. Tato část pak posloužila i jako přídavek. 

Ve třetí části se pěvci dělí do dvou skupin. Figuruje zde šestihlasý „pozemský sbor“ složený z nižších hlasů, který přednáší Simeonův chvalozpěv („Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka…“; Lukáš 2, 29-30) a dva soprány a bas jako serafíni a blažená duše, zpívající text již zmíněný dříve. Skladatelem předepsané prostorové aranžmá tentokrát nebylo naplněno. „Nebeský sbor“ se postavil dozadu po straně pódia, takže se ztrácel vizuálně i částečně zvukově, což trochu narušilo přesvědčivost vyznění celé skladby. Při nedávném koncertě souboru Czech Ensemble Baroque s podobným programem v kostele svatého Michala v Brně se pěvci a theorbista odebrali na kůr, který je umístěn poměrně vysoko nad kostelní lodí. Výsledný prostorový efekt byl velmi působivý. V prostoru kaple v Italském institutu je sice kůr také k dispozici, ale je od pódia dost daleko. I vzhledem k členitosti prostoru by to asi nebylo optimální řešení. Bývalo by asi stačilo, kdyby se pěvci mohli postavit za kontrabasistu alespoň na nějaký praktikábl vzadu na pódiu. 

Pěvecké výkony byly kvalitní, ne však zcela perfektní (program kladl na interprety značné nároky, pokud jde o soustředění, jakékoli nepřesnosti či zaváhání byly slyšet). Nepominutelným, ale nijak fatálním kazem bylo, že sopranistky ne vždy dobře ladily. Helena Hozová byla občas nad tónem, jako by se jí občas nedostávalo dechové opory. Jak ona, tak Marta Fadljevičová ovšem ukázaly výsostnou muzikalitu. Altistka Daniela Čermáková zaujala kultivovanou znělostí i v nižší hlasové poloze. Jan Mikušek měl part spíše nevýhodně položen. Celé fráze zpíval přirozeným hlasem, oproti svým kolegům trochu zaostával ve znělosti hlasu a přesvědčivosti projevu. Někde jej zastoupil Ondřej Holub, který tak obsáhl i polohu vysokého tenoru. Prokázal, že je jako ansámblový zpěvák mimořádně disponovaný. K velmi pěknému výkonu se během koncertu rozezpíval v partu druhého tenoru Čeněk Svoboda, spiritus agens celého tohoto komorního koncertního cyklu. Potěšení z ansámblového (madrigalového) zpěvu bylo na něm vidět a bylo i slyšet. Výbornému basistovi Tomáši Šelcovi zdatně sekundoval talentovaný Josef Kovačič. Všichni zpěváci dobře deklamovali, výslovnost němčiny byla precizní. Skupina continua hrála znamenitě, bez jakýchkoli slyšitelných problémů.          

Pochválit je třeba zařazení koncertu do období krátce po Památce zesnulých. V těchto dnech, kdy leckde zní slavné Mozartovo Requiem, ukázal, že jiná adekvátní (možná kontemplativnější, méně okázalá) hudební vyjádření „posledních věcí člověka“ a jejich duchovních souvislostí, můžeme nacházet i ve starších hudebních obdobích. Jak před koncertem připomenul Václav Luks, datum koncertu se spíše bezděčně dostalo do blízkosti výročí úmrtí samotného skladatele. Heinrich Schütz zemřel – podle juliánského kalendáře – 6. listopadu 1672 ve věku 87 let.

Koncertní řada Collegia Vocale 1704 se uzavře 3. prosince. Na programu bude výběr z Monteverdiho sbírky Selva morale e spirituale, ke které se Collegium opakovaně vrací. Již 12. listopadu pak v rámci velké koncertní řady provede Václav Luks v Rudolfinu koncertně Vivaldiho Arsildu. Po vynucené technické pauze se též vrací projekt veřejných zkoušek. 

 

Hodnocení autora recenze: 80%

 

Collegium Vocale 1704: Musikalische Exequien
Barokní kaple Italského kulturní institutu, 7. listopadu 2019

Heinrich Schütz: Selig sind die Toten, SWV 391 (Geistiliche Chormusik)
Johann Hermann Schein: Die mit Threnen seen; Da Jacob vollendet hatte; Wende dich, Herr; Zion spricht (Israels Brünnlein)
Heinrich Schütz: Nacket bin ich vom Mutterleib gekommen, SWV 279, Herr, wenn ich nur Dich habe, SWV 280, Herr nun lässest du deinen Diener, SWV 281 (Musikalische Exequien) 

Soprán: Helena Hozová, Marta Fadljevičová
Alt: Daniela Čermáková, Jan Mikušek
Tenor: Ondřej Holub, Čeněk Svoboda
Bas: Tomáš Šelc, Josef Kovačič
Viola da gamba: Hana Fleková
Kontrabas: Svenn Rössel
Pozitiv: Pablo Kornfeld
Theorba: Jan Krejča
Harfa: Kateřina Ghannudi
Dirigent: Václav Luks