Pastorkyňa tady a teď. Janáčkovo Brno se po letech budí z těžkého snu

  1. 1
  2. 2

Jsou diváci, kteří chtějí vidět svou oblíbenou operu v takzvané tradiční podobě a obávají se jakýchkoli změn. Kdysi, roku 1918, Leoš Janáček jásal nad romanticky realistickým mlýnem, který mu připravili pro uvedení Její pastorkyně ve Vídni. Pokud by měla vypadat dnešní Pastorkyňa tak, jak se tehdy skladateli líbilo, asi by nás čekal nejspíš hyperrealistický obraz na jevišti. Inu, proč ne, jistě i k takové inscenaci časem znovu dojde. Když se takto může hrát Bystrouška, proč právě Pastorkyňa ne?! Někteří diváci mají rádi všechno tak, jak si oni operní inscenaci představují. Z duše jim mluví Rychtářka, když říká Kostelničce: „Páni si dělají všechno po módách, ale my tady na dědině.“ Ona by totiž k oltáři bez věnce a pentlí nešla. Nešla!

Většinou dokážeme připustit, že jsme každý jiný. A přitom bychom chtěli, aby se operní inscenace sobě podobaly jako vejce vejci? Vždyť je to proti přírodě! Když se vytvoří opravdový tvůrčí inscenační tým, pak jednotliví tvůrci mezi sebou zápasí o svou co nejpřesnější představu ideální podoby nové inscenace. Dirigent a orchestr, scénograf, výtvarník kostýmů, sólisté, sbormistr a každý člen sboru… Ale vůdčí osobnost musí být jediná – režisér, jenž by tuto různorodou skupinu měl moderovat tak, aby měla vůli společnou. A jen tehdy, neháže-li příliš jedinců písek pod kola, může vzniknout mimořádné divadelní dílo. Jak obtížné!

V Brně slaví padesát let od otevření Janáčkova divadla. Tehdy v roce 1965, s chutí přiznávám, jsem byla při tom a vychutnávala jsem si Jílkovu-Wasserbauerovu-Trösterovu Bystroušku, za niž by se její tvůrci nemuseli stydět ani dnes, to byla skutečná událost. V současné době nastoupilo do Národního divadla Brno po dlouhých letech svěží, generačně spřízněné vedení divadla i operního souboru, který byl celá desetiletí výrazně podvyživován. Šéf operního souboru režisér Jiří Heřman nabídl řediteli divadla, činohernímu režisérovi Martinu Glaserovi, zda by nechtěl režírovat Janáčkovu Její pastorkyňu. Ten přijal, ač tím vědomě vstoupil do jámy lvové. „Cizinec“, který chce nosit sovy do Athén! A navíc, když má za sebou pouhé dvě operní režie! Óóó!

Inscenátoři se rozhodli pro Mackerrasovu-Tyrrelovu verzi partitury, již vydala Universal Edition Wien roku 1996 a jež vycházela z Janáčkovy partitury z roku 1908, v níž nejsou zohledněny pozdější Kovařovicovy úpravy zejména instrumentace, ale nejenom jí. Marko Ivanović a Martin Glaser ve své inscenaci naprosto logicky vynechali Kostelniččinu árii z prvního jednání Aji on byl zlatohřivý…, jíž se sám skladatel právě roku 1908 vzdal, protože vycítil, že zbytečně narušuje dramatické napětí. Patřím k těm, kdo rádi souhlasí s touto syrovější, originálnější Janáčkovou verzí, již Karel Kovařovic pro Národní divadlo nechtěl přijmout a alespoň částečně ji romantizoval podle dobového vkusu a upravil k obrazu svému, aby byl schopen ji v roce 1916 konečně dirigovat. V této podobě pak kráčela světem a kráčí často dosud.
Leoš Janáček: Její pastorkyňa – ND Brno 2015Hudebního nastudování se v Brně ujal šéfdirigent souboru Marko Ivanović a pojal je zcela po svém. V prvním jednání poněkud tlumil orchestrální zvuk ve prospěch jeviště – nikdy jsem neslyšela takto „bayreuthské“ pojetí Janáčkovy hudby, které dává přednost sólistům a sboru, dramatickému dění. Orchestr a jeviště jsou v brněnské Pastorkyni rovnocenní hráči, kteří společně promlouvají, aby se následně ve druhém jednání ještě úže, bezešvě propojili do vzácně celistvé inscenační výpovědi. Pro diváka, který toužil vidět jen a jen „tu svou“ tradiční brněnskou Pastorkyňu, nic, co by jej hladilo po srsti. Na scéně místo brambor jablka – je podzim, jevišti vévodí pomalu se zbarvující malovaný strom v pozadí, vepředu tři Jenůfky (ta pěvecká je zařazena do výjevu se Stařenkou Buryjovkou). Tři půvabné těhotné Jenůfky a tři šedí Lacové, kteří se k nim snaží citově přiblížit. Vesnické prostředí, v němž se sklízí ovoce a lisuje do tekutého stavu (calvados).

Jenůfky a Lacové. Jablko sváru, jablko hříchu, k němuž se každá z postav chová podle svého (Števa jablka vztekle rozdupává, ničí). Jenůfka není pasivně utrápená, ona si od Laci nenechá nic líbit. Znají se od dětství, jsou na sebe zvyklí. Jen mi zastrč tu voničku za kordulku – tak svedeš to, nebo ne?! Na Jenůfčině tváři se střídá odraz nesčetných pocitů, na Lacově zrovna tak. Citlivě reagují na každé sebemenší duševní hnutí toho druhého. Ano, Jenůfka se chce a nutně potřebuje za Števu vdát a dělá pro to všechno, i když cítí, že tu něco není v pořádku. Tím víc je Laca rozčilený, běsný, až Jenůfku zraní tak, aby ji ten povrchní zhýčkaný Števa nechtěl.

Dlouho jsem v Pastorkyni neviděla takto detailně a citlivě propracované charaktery postav a jejich střety, ani muziku tak vrostlou do jevištních akcí. Orchestr pojímaný jako integrální součást dění, dominující v těch pasážích, které tuto dominanci snesou, ba vyžadují. Dirigent, který Janáčkovu hudbu dokáže interpretovat jako nedělitelnou, integrální součást inscenace. Pěvci, kteří, pokud užijí sprechgesangu, pak na pečlivě vybraných místech. Přitom Kostelnička Szilvie Rálik nepotřebuje vykřiknout ani jedinou notu – všechny výšky (všechna obtížná místa) bez problémů zazpívá. (Nerozumím jen v kontextu této inscenace režijnímu výkladu postavy Stařenky Buryjovky, ani jejímu kostýmu. Vždyť říká o Lacovi: „Jsem u něho jen výminkářka, nepovažuje mne za hospodyň, natož za rodinu!“ – a přitom jako výminkářka vypadá.) Marko Ivanović přesně odstiňuje délku dramatických pauz před závažnými momenty. To malé odsazení připraví diváka na další dávku emocí (Kostelniččino „Co chvíla…“, Jenůfčina modlitba, Lacovo „Jenom se odvažte někdo se jí dotknout!“, závěrečné Jenůfčino a Lacovo „Odešli, jdi také…“ V prvním i v posledním jednání vynikne sbor pod řízením Josefa Pančíka – ten v sobě nezapře kus slováckého temperamentu.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (ND Brno 2016)

[yasr_visitor_votes postid="186088" size="small"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments