Patricia Guerrero a Arcángel na festivalu Ibérica

  1. 1
  2. 2

Teplé letní dny, které dorazily s novým měsícem do našich krajin, vypadají jako speciální objednávka pro festival iberoamerických kultur Ibérica, který v těchto dnech probíhá v Brně, Praze a Boskovicích. Dvanáctý ročník nabízí účastníkům koncerty i množství workshopů, na nichž láká především na stále populárnější flamenko. Když se u nás řekne flamenko, jeho první podobu, kterou si zřejmě každý představí, je tanec. Druhou asociací bude flamenková kytara, s níž české publikum několikrát okouzlil loni zesnulý hudebník Paco de Lucía. A nakonec možná také zpěv. Rozhodně jsou to složky, které dnes všechny k umění flamenka patří a festival Ibérica je nejlepší příležitostí, jak se s nimi seznámit, ať už na koncertech nebo prostřednictvím workshopů. Nabídka festivalových workshopů je co do stylů samozřejmě mnohem pestřejší, ale na flamenko „slyší“ návštěvníci nejvíce.

Hlavními tvářemi letošního ročníku jsou zpěvák Francisco Arcángel Ramos a tanečnice Patricia Guerrero, kteří se spolu s dalšími třemi hudebníky představili v Praze, pro již je to také jediná ochutnávka festivalu, který má své středisko tradičně na Moravě. Představení koncertního charakteru Olor a Tierra / Vůně země bylo uvedeno v prostorách Divadla Archa, kde přes zuřivě chladící klimatizaci rozehřálo srdce diváků až k závěrečnému potlesku vstoje. Návštěvníkům se dostalo trochu od zpěvu, tance i instrumentální hry. Spolu s avizovanou dvojicí vystupoval kytarista Dani de Morón a duo Los Mellis, jako zpěváci a palmeros, kteří doprovázejí vystupující umělce tleskáním a podupáváním, které nahrazuje instrumentální rytmický doprovod.Připomeňme jen, že umění flamenkové kytary je přitom ze všech složek nejmladší, vyvíjelo se ostatně stejně jako samotný hudební nástroj, který má svou současnou podobu až od počátku osmnáctého století. Kořeny flamenkového zpěvu i tance jsou nadmíru spletité a sahají k mnoha vlivům, kde bychom se historicky dobrali ke starým Řekům a Římanům, Arabům okupujícím Pyrenejský poloostrov ve středověku až k cikánským kočovníkům, kteří do Španělska připutovali ze severní Indie někdy v polovině 15. století. Andaluská a cikánská lidová kultura se vzájemně ovlivňovaly a přijímaly stále nové vlivy, ačkoli neztrácely identitu. I dnes se ještě rozlišuje flamenco gitano a flamenco andaluz, ale nejmladší generace umělců neváhá kombinovat dědictví minulosti po svém, byť stále s velkou úctou.

Když se však na koncert flamenkového zpěvu, hudby a tance vydáte jako diváci, není mnoho prostoru pro analytické úvahy a přemýšlení o historii. Tak jako vychází flamenková kultura z pocitů a z nejvnitřnějších pudů, neovladatelné touhy po vyjádření, tak je i ideální ji místo poslouchání a sledování raději cítit. To, co je na flamenkových umělcích nejpůsobivější, je – kromě výtečné techniky – osobní vklad, který do svého vystoupení dávají. A to je i případ představení Olor a Tierra, které je poctou a oslavou Andalusie a jejího folklorního dědictví.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Olor a Tierra -F.A.Ramos, P.Guerrero (Ibérica Praha 2.7.2015)

[yasr_visitor_votes postid="174406" size="small"]

Mohlo by vás zajímat