Pavel Černoch poprvé jako Laca. A ještě letos přibudou José a Carlos

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s naším tenoristou před dnešní premiérou Její pastorkyně ve Stuttgartu


Jak vůbec u vás došlo na Lacu? Přemýšlel jste o něm sám, nebo prostě přišla nabídka a vy jste ji zvážil a kývl?

O Lacu jsem si řekl sám. Kdybych to neudělal, nikdo by mně ho nenabídl, nikoho by to nenapadlo.

Ta myšlenka se zrodila před třemi lety právě ve Stuttgartu, když jsem tam zpíval Borise v Kátě Kabanové. Upřímně, nikdo tomu moc nevěnoval pozornost a ani to nikdo nechtěl podpořit, jelikož jsem byl zaškatulkován jako Števa a povědomí o Lacovi je takové, že musí být starší, silnější a ne příliš pohledný… Já to potom prosadil u svého agenta a šéfka opery ve Stuttgartu na to kývla…Jaký je to pro vás rozdíl – Števa a Laca? Myslím pěvecky i představitelsky? Který z nich je vám bližší?

Ten rozdíl je zcela zásadní a já se dostal do věku, kdy je pro mě Laca jak pěvecky, tak představitelsky rozhodně blíž. Tu roli jsem si zamiloval a bylo to zřejmé od prvního dne, kdy jsem ji začal studovat. Bylo to pro mě tak přirozené a každá fráze napsaná mně do krku… A to nemluvě o jeho charakteru. Myslím, že „můj“ Laca je jiný, nový. Jsem zvědav na reakci publika a kritiky.

Pokud se ohlédneme zpět, někteří tenoři Števu i Lacu průběžně střídali. Bude to i váš případ?

Určitě nějakou dobu ano, ale nechtěl bych moc dlouho, spíš jen doběhnou již podepsané kontrakty na Števu. No, vlastně v to doufám, musím totiž v Lacovi ještě přesvědčit, zatím si to nikdo nechce moc představit…

Pro zajímavost: Jak dlouho jste se Lacu učil?

Za celou mou kariéru to bylo nejrychlejší učení… Šlo to skoro samo, začal jsem po projektu Makropulos v Mnichově, tedy v listopadu 2014 a před Vánocemi už jsem celou roli uměl. Bavilo mě to, a to je potom úplně jiný příběh.

Inscenace Calixta Bieita ve Stuttgartu, která má teď svoje takzvané Wiederaufnahme čili obnovenou premiéru, je tuším osm let stará a není bez zajímavosti, že ačkoli tehdy Bieito režii narychlo převzal místo Davida Aldena, i přesto premiéra vzbudila nadšené ohlasy. Měl jste ji možnost dříve vidět? Nebo jste se s ní seznámil až při zkouškách?

Neviděl jsem ji, ale slyšel o ní. Já jsem ale ani nechtěl vidět DVD. My máme nyní zcela jiné obsazení, než bylo to premiérové, a to všech hlavních rolí. Jiné charaktery, jiné typy hlasů, a tím to přece jen bude zase jiné, než byla premiéra. Já se ale obecně na DVD dívám nerad, víc používám svou vlastní představivost než napodobování. A navíc jsme měli na nastudování dostatek času, měsíc, což je téměř jako u nové inscenace.Stuttgartská Jenůfa se odehrává v tovární hale textilky kdesi v postkomunistické východní Evropě. Co říkáte podobným aktualizacím? Jak se vám tato zamlouvá?

Možná vás to překvapí, ale já mám dnes už tyto aktualizace rád. Když to dějově funguje a charaktery postav jsou zachovány, je to zajímavé a myslím si, že je to pro nás veliká věc, že zrovna Janáček a Dvořákova Rusalka se stali tak oblíbenými pro všechny typy režisérů… Ta díla tím žijí dál a jsou velice populární. Tituly jako Jenůfa, Káťa nebo Rusalka jsou dnes u publika tak známé jako Traviata nebo Nabucco… A to i díky výstředním režijním pojetím…

Společně s vámi do inscenace vstupuje i Angela Denoke, vůbec poprvé jako Kostelnička. Jak se vám s ní zkoušelo?

Angela Denoke je velice výrazná umělkyně a museli jsme si k sobě chvilku hledat cestu. Myslím si ale, že jsme si ji našli a vzájemně se respektujeme. Čeká nás v budoucnu více společných projektů.

Jaké je obsazení ostatních rolí a vaše pocity, dojmy, názory na něj?

Nechtějte po mně prosím rozbor mých kolegů. Co můžu říci je to, že máme pěvecky skvělého Števu, kluka s belcantovou školou. Jenůfka je mně typově i hlasově blízká, tak je to radost. Zajímavé je, že v těchto rolích jsme všichni čtyři debutanti.

Jak se vám pracuje s dirigentem Sylvainem Cambrelingem a jak dlouho trvaly zkoušky s ním?

My se ze Sylvainem Cambrelingem známe, dělal jsem s ním před dvěma lety několik koncertů Verdiho Requiem, a on si mě vybral i jako Hoffmanna do nového nastudování Hoffmannových povídek na rok 2016. Rozumím mu a umím s ním zpívat a on myslím cítí můj vnitřní rytmus, je to fajn. Zkoušíme společně od začátku ledna a on byl po celou dobu u toho, to je vždycky velice příjemné.

Ještě do léta vás, pokud vím, čeká koncertně Dalibor s Jiřím Bělohlávkem v Londýně a pak v Glyndebourne Don José s Jakubem Hrůšou. Pořádně velké klády. Nemyslím to ironicky: Jak se na ně cítíte? Jak se vám zpívají? Už obě role umíte?

No, vyjádřil jste to přesně. Já si velikost obou rolí uvědomil, až když jsem se do nich pustil, a to současně. S velikou lítostí jsem musel Dalibora odříct. Pan Bělohlávek to naštěstí pochopil, i když jsem mu radost neudělal. Nezvládl bych společně Dalibora s Donem José tak, jak bych si přál já, a určitě ani ne tak, jak by si to představoval pan dirigent. Já upřímně o Daliborovi sním a taky bych ho moc chtěl někdy zazpívat pro mého otce, jehož je to jedna z nejmilejších oper, a přitom se skoro vůbec nehraje. Chtěl bych si na něj ale udělat regulérní čas, nastudovat a zazpívat si ho na jevišti. Třeba se někdy dočkám nabídky od Národního divadla v Praze. 🙂A další plány?

Je toho hodně, po návratu ze Stuttgartu musím rychle dostudovat Dona José a natočit pro rozhlas v Praze 40 minut operních árií. Potom je festival Glyndebourne s Carmen, následuje nová inscenace Káti v Oslu s režisérem Willy Deckerem a Tomášem Hanusem a hned po ní můj první Don Carlos v Hamburku, a to ve francouzské pětiaktové verzi. V prosinci potom chystám vlastní galakoncert v Brně s Jarkem Kyzlinkem a řadu vánočních koncertů s Českou filharmonií v Rudolfinu. No a Vánoce budu letos trávit v Sankt Petěrburgu, kde zpívám od 25. prosince v koncertním provedení Jolanty Vademona s Petrohradskou filharmonií pod taktovkou Yuri Temirkanova.

Díky za vaše odpovědi a s vaším prvním Lacou ve Stuttgartu zlomte v neděli večer vaz!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat