Pavel Jurkovič: Děkuji za ten čas, kterýs mi dopřál žít na této zemi

V úterý 4. února ve věku osmdesáti jedna let náhle zemřel hudební skladatel, zpěvák, multiinstrumentalista, příležitostný básník, pedagog a milovník života Pavel Jurkovič. Veřejné rozloučení se uskuteční 11. února ve 12.00 v bazilice sv. Markéty v Břevnovském klášteře v Praze.Pavel Jurkovič se narodil 18. srpna 1933 ve Starém Poddvorově na Hodonínsku. Jeho vztah k muzice ovlivnila lidová hudební tradice na rodném Podluží. Již jako dvanáctiletý se stal žákem pražské Scholy cantorum, kterou založil a vedl Miroslav Venhoda. V letech 1968 až 1975 spolupracoval jako zpěvák, instrumentalista, upravovatel lidových písní a textař se souborem Chorea Bohemica, později s řadou jiných souborů a kapel, například s Pražskými madrigalisty. Jako sólista, zpěvák a instrumentalista se podílel na více než sto dvaceti zvukových nosičích. Spolupracoval také s mnoha divadly, zejména s pražskou Violou či Říší loutek. Byl uznávanou autoritou zejména v oblasti takzvané staré hudby, uplatnil se především v nahrávkách středověkých, renesančních i barokních autorů. Od roku 1967 pravidelně spolupracoval s rozhlasem, zejména na hudebních pořadech pro děti. Jeho úsilí v hudební pedagogice významně ovlivnilo postgraduální studium u slavného skladatele Carla Orffa v Salcburku v letech 1965 až 1967. Stal se prvním propagátorem Orffova didaktického systému na našich školách. Jurkovič je spoluautorem mnoha učebnic a metodických příruček pro učitele hudební výchovy, na toto téma publikoval rovněž v odborné literatuře. Je autorem mnoha dětských písní, některé téměř zlidověly, například Masožravá květina a Cvrček, Pět minut v Africe, Malovaná pohádka či Měsíce. V roce 1980 získal Výroční cenu Československého rozhlasu za tvorbu pro děti a v roce 1996 Cenu České hudební rady za iniciativní počiny v hudební výchově. Sepsal velmi cenné paměti – Otvírání paměti s podtitulem Obrázky na plátně času. Ocitujme z jejich závěru:

Občas se mi zdá, že slyším hlas Hospodinův, který mi laskavě zvěstuje, že už zítra mám předstoupit před jeho soud. Žádám ještě o čtrnáct dní. Když je však neúprosný, říkám: Děkuji za ten čas, kterýs mi dopřál žít na této zemi. Plus, minus, násobeno, děleno – bylo tu krásně. A tak si na rozloučenou zpívám jednu moudrou lidovou písničku:
Ze země jsem na zem přišel,
na zemi jsem rozum našel,
chodím po ní jako pán,
do ní budu zakopán.
Potěš mě Pán Bůh sám.
Foto Jarka Šnajberková, archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments