Pavlicova Missa brevis pastoralis v novém hávu

Vedle Sukovy Serenády Es dur, Mozartova Koncertu C dur pro flétnu a harfu se zahraničními sólistkami Jae-A Yoo a Marie-Pierre Langlamet, první harfistkou orchestru Berlínských filharmoniků, v pondělí rozhlasoví symfonikové v Rudolfinu nabídnou ještě další, pozornosti hodnou partituru: Missu brevis pastoralis od Jiřího Pavlici, která se z podnětu dramaturgie dočkala přepracování pro symfonický orchestr. Sóla pod vedením Marka Šedivého zazpívají Markéta Halířová a Roman Janál, spoluúčinkuje Český filharmonický sbor Brno..

Jiří Pavlica (1953) studoval muzikologii na Univerzitě Palackého v Olomouci, housle na Konzervatoři v Brně a kompozici na JAMU v Brně u Arnošta Parsche a Zdeňka Pololáníka. Jeho interpretační a tvůrčí činnost je v povědomí veřejnosti spjata především s Hradišťanem, ale o šíři jeho záběru a schopnosti spojovat lidi i projekty z různých hudebních břehů svědčí spolupráce s řadou dalších výtečných interpretů a souborů, jako jsou například Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Filharmonie Brno, Bambini di Praga, Spirituál kvintet, Emil Viklický a další, včetně zahraničních – Alistair Anderson (Velká Británie), Yas Kaz (Japonsko), Dizu Plaatjies (Jihoafrická republika), Joel Frederiksen (USA). Pavlicova tvorba osciluje mezi výrazovými prostředky odlišných hudebních žánrů – od hudby alternativní (vycházející z kořenů moravské hudebnosti) až po soudobou hudbu vážnou (Missa brevis pastoralis, Oratorium smíru, nejnověji oratorium Porta peregrinorum). Formální hudební linie, které často vytvářejí obraz tzv. crossoveru, jsou však naplněny hlubším sdělením. Autor zdůrazňuje nutnost vnímání světa v širších souvislostech filozofických i historických, bez nichž nelze budovat život současný.

K dnešní skladbě autor uvádí: „První podoba skladby Missa brevis pastoralis vznikla v roce 1997 pro sóla, smíšený sbor a komorní orchestr jako idylická vzpomínka na vlastní dětský svět plný rodičovské lásky a rodinné harmonie, kdy běh všech věcí byl spojen svorníkem maminčina úsměvu a tatínkovy shovívavosti. V roce 1999 jsem svoji ,Malou mši´ dopracoval a jako poslední dokončil část Sanctus, která v sobě nese radost z očekávání narození naší dcery. Premiéra se uskutečnila v Besedním domě v Brně přesně v den, kdy se narodila, 22. prosince 1999. Od té doby uplynulo hodně vody (v Moravě i ve Vltavě) a tato mše si žila svým vlastním životem v provedení různých sborů za doprovodu varhan či komorních orchestrů. V roce 2014 jsem se, z podnětu dramaturgie Symfonického orchestru Českého rozhlasu, k Missa brevis opět vrátil, abych ji přepracoval pro velké symfonické obsazení. Dnes tedy uslyšíme její premiérové provedení v důstojné Dvořákově síni Rudolfina a současně v přímém rozhlasovém přenosu, symbolicky na den přesně po patnácti letech od jejího prvního komorního provedení. Přál bych si, aby se neztratilo nic z původní představy harmonického dětství a současně aby toto nové uchopení v sobě odráželo potřebu současného chápání vánočního poselství – poselství naděje, lásky a zrození nového života. Vždyť v kontextu dnešního světa se zdá být stále aktuálnějším a naléhavějším.
***

Pět otázek pro jednoho ze sólistů Missy brevis pastoralis Romana Janála

Pondělní koncert v Rudolfinu nebude zdaleka vaším prvním setkáním s Pavlicovou tvorbou, viďte?

Kdepak. To úplně první se pojí s oratoriem Brána poutníků, inspirovaném odkazem sv. Vojtěcha. V roce 2010 jsem se na Jiřího přání ujal barytonového partu při premiérovém uvedení tohoto překrásného díla. Od prvních setkání jsme s Jiřím cítili, že naše duše mají hodně společného, a vzniklo tak velice vzácné a spontánní přátelství. Zároveň následovaly další společné koncerty, mimo jiné v římské bazilice Santa Maria Maggiore u příležitosti cyrilometodějského výročí 2013.

Čím je vám Jiří Pavlica blízký jako autor?

V naší hudební kultuře představuje originální a neopakovatelný zjev. Jeho tvorba oslovuje, těší a povznáší široké spektrum veřejnosti, proniká do duší a srdcí lidí všech generací. Jeho hudební jazyk je elixírem v době, kterou nejednou prostupuje negativismus, nepokora a konzumní způsob života. Jiří je dalším důkazem Božího působení.

Jsme-li u koncertních projektů, pak před sebou máte pozoruhodnou příležitost v Bratislavě.

V lednu vystoupím se schumannovským programem v rámci komorních večerů Slovenské filharmonie. Vedle cyklu Láska básníkova a výběru z cyklu Liederkreis zařadím jako kuriozitu také několik písní Clary Schumannové. V Bratislavě se na jednom pódiu po delší odmlce setkám Mariánem Lapšanským, jenž pro mě v oblasti komorní hudby mnohé udělal a jehož umění si velice vážím.

V Národním divadle jste studoval po nedávné premiéře Fibichova Pádu Arkuna titulní postavu v avantgardní jednoaktovce Dmitrije Šostakoviče Orango. Jak jste se s ní sžíval?

Po stránce hudební bych to hodnotil jako sarkastický a humorný operní pokus s jasným sociálním záměrem.

Abychom skončili v atmosféře sváteční, k níž má ostatně přispět i koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu 22.prosince, řekněte nám, bez čeho se neobejdou Vánoce u Janálových?

Vždy se nesou v duchu pohody, lásky, Boží milosti a požehnání, voňavého a zářícího stromečku, opojných vánočních pochutin a radosti v srdci!

Děkuji za rozhovor.
*** 

Suk / Mozart / Pavlica
Dirigent: Vladimír Válek
Symfonický orchestr Českého rozhasu
Jaeah Ioo (flétna)
Marie-Pierre Langlamet (harfa)
Markéta Halířová (soprán)
Roman Janál (baryton)
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
22. prosince 2014 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Josef Suk: Serenáda Es dur, op. 6  
Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro flétnu, harfu a orchestr C dur, K. 299  
Jiří Pavlica: Missa brevis pro sóla, smíšený sbor a symfonický orchestr  

www.rozhlas.cz/socr

Foto Marek Malůšek, archiv

Související články


Napsat komentář

Reklama