Pětkrát a dost? Není to rozhazování? Šéf Vídeňské státní opery na koberečku

Kouřová clona v provozu. Prověření výdajů ve Vídeňské státní opeře
(Kurier – 1. 4. 2015)

Některé, dokonce drahé produkce Státní opery se hrají jen pětkrát. Není to skandál? Ředitel Dominique Meyer se k výtce staví s klidem.

Před dvaceti roky to bylo pro nejvyyšší kontrolní úřad pravé sousto, když vlastní produkce festivalu Wiener Festwochen v Theater an der Wien stála úctyhodných 3,2 milionů šilinků. Platící diváci na ni přispěli 7100 šilinky, výdaje se pokryly ze slabých tří procent.

Příspěvek asi 516 euro od diváka, to dnes není nijak závratná částka. Festwochen tehdy na tvrdou kritiku odpověděly, že izolované posuzování jednotlivých produkcí nikam nevede. Neboť existují také jiné, lacinější produkce.

O nákladech se později už nediskutuje. Časy, kdy divadla mohla rozhazovat, jsou zřejmě pryč. Stále větší roli hrají „skutečné náklady“. Jenže pak, před víc než rokem, se provalily nahromaděné dluhy Burgtheatru. Odvolaný ředitel Matthias Hartmann inscenoval příliš mnoho a také jistě často příliš draho.

Do hospodářských problémů se pomalu dostává i Státní opera. Nadcházející sezonu je možno ufinancovat jedině tehdy, když holding prodá nemovitosti. Jistě, základní kompenzace nebyla v posledních letech navýšena. Nemohou však za situaci také chyby managementu?
Téměř stále vyprodáno
Ředitel Dominique Meyer dokázal návštěvnost ve srovnání s érou Ioana Holendera ještě zvýšit, dostal se přes 99 procent. Umožnilo to odstranění kontingentu spolkových zemí – dnes si může přes internet objednat vstupenky kdokoli, lhostejno, kde bydlí. Počet silně zlevněných režijních vstupenek navíc Meyer snížil z 19 258 za Holenderovy poslední sezony 2009/10 na 9964.

Budí však pozornost, jestliže produkce hned po první sérii pěti představení zmizí z hracího plánu, mezi nimi Z mrtvého domu (premiéra 2011) a Alcesta (2012). Káťa Kabanová (2011) a Alcina (2010) se dostaly na devět představení, opera Vzestup a pád města Mahagony (2012) se hrála osmkrát. V současné sezoně nevidíme z těchto produkcí ani jednu.
Žádné konkrétní plány
Meyer na tom nevidí nic špatného. Státní opera má na repertoáru, jako po všechna léta, padesát různých inscenací. Alcesta se vrátí v sezoně 2015/16, Káťa Kabanová a Alcina v přespříští sezoně. Pouze pro Město Mahagony a Z mrtvého domu není konkrétní plán.

Inscenace Z mrtvého domu byla koprodukcí a tedy cenově výhodná (250 tisíc euro), Mahagony naopak nesmírně drahá. Vlastní produkce, kterou vidělo 15 735 diváků, stála 1,1 milionů euro. „Samozřejmě mě za to můžete skandalizovat,“ říká Meyer. „Ale já jsem rád, že jsme tu operu uvedli.“
Nejvyšší příjmy
Ředitel argumentuje stejně jako Wiener Festwochen: „Z výjimky se nedá dělat pravidlo.“ Šetří, kde se dá – a přestože je za to kritizován, využívá koprodukcí. Alcesta stála 300 tisíc euro, Adriana Lecouvreur (vrátí se na podzim 2017 – s Annou Netrebko a Jonasem Kaufmannem) 309 tisíc euro. Zvláště pyšný je Meyer na Traviatu: proti nákladům pouhých 180 tisíc euro stojí příjmy ve výši ca 145 tisíc euro za představení. Repríz už bylo 37.

Výtku, že neumí hospodárně pracovat, Meyer odmítá: „Příjmy za vstupenky vzrostly za čtyři roky z 29 na 33,4 milionů euro, máme nejvyšší stupeň soběstačnosti ze všech operních divadel v Evropě.“
Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto archiv