Petr Nekoranec dokončil své debutové CD s Českou filharmonií

„Sám jsem se na debutové album ještě necítil, byl to především nápad mé manažerky Aleny Kunertové. Hledali jsme téma, kterým bych mohl oslovit místní a třeba i zahraniční trh; něco, co mě odlišuje od ostatních pěvců a záhy jsme došli k tomu, že francouzský repertoár je přesně to, čím bych se chtěl a měl nyní i v budoucnu prezentovat“, vzpomíná Petr Nekoranec na to, co stálo u zrodu této nahrávky.

Petr Nekoranec sám přiznává, že francouzský repertoár je velmi specifický a vždycky se mu spíše bránil. Na druhou stranu vždycky přinesl uznání jak publika, tak i odborné veřejnosti. Připomeňme, že Toniovu árii Ah! Mes amis, quel jour de fête! (Gaetano Donizetti: Dcera pluku) Petr získal na soutěži Concours International de Chant v Toulouse druhou cenu a Nadirovu árii Je crois entendre encore (George Bizet: Lovci perel)  ve finále Mezinárodní soutěže Francesca Viñase v Barceloně zvítězil.

„Škála árií na CD je opravdu široká a proto doufám, že si tam každý vybere tu svoji a bude ji poslouchat ať už na CD nebo si ji stáhne z iTunes či Spotify a bude mu dělat radost třeba během pondělní cesty do práce.“

Všichni, kteří kariéru tohoto našeho mladého tenoristy alespoň částečně sledují, vědí, že Nadirova árie je pro Petra srdeční záležitostí a zpívá ji při mnoha příležitostech. Proto nás zajímalo, zda při nahrávání objevil nějakou novou árii, která by mu tolik učarovala.

„Massenet je pro mne úžasný skladatel. Jeho hudba se přímo rozplývá emocemi. Při nahrávání árie Werthera O nature pleine de grâce, jsem měl co dělat, abych si vůbec uhlídal dech a soustředil se na všechny fráze. Člověku se chce začít snít a nechat se jen unášet, ale to u naší branže nejde. Za těmi všemi silnými emocemi se skrývá ohromná disciplína. Ne nadarmo velké operní hvězdy říkají, že dozpívat operu je jako vyhrát olympiádu“, vyznává se Petr ze své nové ‘lásky‘.

„Moc bych si přál, aby zaznělo, že spolupráce s Českou filharmonií i nahrávacím týmem byla naprosto fantastická a to jak po stránce profesionální, tak především lidské, protože během nahrávání si sáhnete na dno svých sil. Nebojím se říct, že to byl porod [smích]. Absolvovali jsme tři dny nahrávání a před tím ještě jeden den zkoušek, během nichž jsem zazpíval přes sto vysokých C. Asi si dovedete představit kolik sil nás to stálo, ale i přesto tam po celou dobu vládla naprosto přátelská a příjemná atmosféra. Jak celý orchestr, tak i Christopher Franklin, pan režisér Jiří Gemrot a pan Karel Soukeník byli naprosto skvělí a jejich podpora byla neustále znatelná“, dodává Petr Nekoranec.

Francouzský repertoár si hodlá Petr hýčkat a promítnout ho i do svých plánů do budoucna. Jak sám přiznává, přirostl mu nejen k srdci, ale především i k hlasu. Ochutnávku Vám odprezentuje 3. listopadu 2019 při svém koncertě v Rudolfinu. Tam bude také poprvé CD k mání.

A snad Petra uslyšíme v nějaké francouzské opeře již brzy i u nás.