Petr Zuska odpovídá z Monte Carla

  1. 1
  2. 2

Pracovna šéfa baletu pražského Národního divadla musela zůstat koncem této sezony po řadu dní zamčena. Petr Zuska totiž odjel do Monte Carla, aby pro tamní slavný baletní soubor vytvořil svoji novou choreografii, nazvanou Smrt a dívka. Ballet Monte Carlo, pokračovatel slavného Ďagilevova souboru, vedený uznávaným choreografem Jeanem-Christophem Maillotem, patří ke světové špičce. Pozvání ke spolupráci pro Petra Zusku je proto velmi prestižní záležitostí, která je už jen sama o sobě bezpochyby nemalým uznáním.


Jako tanečník i choreograf jste prošel už nejeden zahraničí soubor – od Austrálie přes Rusko a Německo až po Kanadu. I tak ale je Maillotův Ballet Monte Carlo jedním z nejvýznamnějších souborů, s nimiž jste zatím pracoval, že? Cítíte před ním kvůli tomu větší ostych?

Rozhodně ne. Navíc „ostych“ není to pravé slovo. Vždy, když začínám tvořit něco nového, cítím respekt, pokoru i určitou dávku nejistoty, jako bych choreografoval poprvé. To však nemá nic společného s geografickým umístěním či světovou prestiží toho kterého souboru. Prostě se vždy snažím ze sebe dostat to nejlepší a je mi v tu chvíli úplně jedno, zda je to ten či onen soubor, s takovým či makovým věhlasem.

Pokud vím, ve výběru tématu i hudby jste měl v případě Monte Carla volnou roku. Jak se vůbec tahle choreografie zrodila? Přemýšlíte jako choreograf častěji nejdřív o námětu a teprve až potom vybíráte hudbu nebo to je naopak – totiž že vás inspiruje hudba?

Ano, volnou ruku jsem měl, což je někdy těžší, než dostat zadané téma či hudbu. Jak se ten finální tvar zrodil, už přesně nevím. V průběhu minulého léta a podzimu jsem poslouchal mnoho nové hudby a nacházel mnoho inspirací. Postupně mi ale v mysli začal krystalizovat určitý obraz, k němuž se posléze nejlépe hodila hudba, kterou již znám mnoho let.

S tou definicí prvotní inspirace je to složité. Někdy je to hudba, jindy téma anebo jen nějaký vnitřní pocit či emoce. Jenže všechny tyto aspekty, které zmiňuji, jsou tam u toho vždy zároveň společně, takže se to nedá přesně oddělit či definovat.

Vaše choreografie pro Monte Carlo je – pokud mám dobré informace – pouze pro šest tanečníků. Jak jste vůbec vybíral obsazení? Byl jste nějak vedením souboru omezen?

Má zdejší nová choreografie je pro šest interpretů, mám však dvě obsazení, takže pracuji s dvanácti. První den jsem měl tři hodiny k dispozici celý soubor a dělal s nimi konkurz. To znamená, že jsem se všemi pracoval na určité kombinaci, která sice neměla nic společného s tím, co přijde potom, ale obsahovala určité principy, které pro mne budou posléze důležité. V rámci techniky, dynamiky pohybu, muzikálnosti, herectví i osobního charizma. Zkrátka jsem je, v rámci mé představy, potřeboval více poznat. 90% z mého výběru zůstalo zachováno, těch zbylých 10% „ovlivnil“ Jean-Christophe Maillot. Z různých důvodů, které také, jako šéf souboru, naprosto chápu a tudíž respektuji.


Scénu k vaší nejnovější choreografii dělá Jan Dušek – prý jste nadšen. Přibližte jí prosím…

S Janem Duškem spolupracuji už nějaký ten pátek a myslím, že nám to spolu funguje. Jde o vzájemnou komunikaci, inspiraci a napojení. Ano, jsem nadšen, protože jsem Honzovi odvyprávěl svou ideu a vizi a on ji posléze, v rámci scénografického názoru, geniálně rozvinul a umocnil. Jde vlastně o, dá se říci, činoherní realistickou scénu, která se postupně, jakoby rozpadá a mizí dozadu do tmy, takže ke konci je jeviště vlastně prázdné. A to vše se děje způsobem, který absolutně konvenuje s mou ideou a představou.

Máte jako choreograf na výtvarníka velké nároky? Laik by si mohl říct, že pro balet toho na jevišti příliš potřeba není, že jde spíš o dokreslení nálady…

Nemyslím si, že bych měl na výtvarníka nějaké přehnané nároky. Zastávám názor, že v jednoduchosti a funkčnosti je krása a kouzlo. Musím ale cítit, že to jde ruku v ruce s mou představou a cítěním. A to právě v rámci Honzy Duška mám. Je to divadelník a na mnoho věcí nahlížíme podobně. Mimochodem si už také za ta léta zvykl, že jakýkoli objekt na jevišti v mé věci musí být „pochozí“ – to znamená, že se na to dá vylézt a „hopsat“ na tom. Rád totiž scénu „obehrávám“ do všech extrémů a neberu ji tedy jako „dokreslení nálady“. Samo toto slovní spojení, které jste použil, je zavádějící. Balet, stejně jako opera nebo činohra, je především divadlo. Takže stejně jako balet může mít i poměrně komplikovanou prostavěnou scénu, činohra může být hrána i na prázdném jevišti a naopak. I „pouhý“ světelný design vlastně vytváří scénografii. To samozřejmě neříkám nic nového, to už praktikoval například Josef Svoboda v šedesátých letech.

Můžete prosím alespoň stručně současnou podobu Maillotova souboru představit? Kolik tanečníků má a jaký je jeho repertoár? Už jste něco stihl ze současného repertoáru shlédnout?

V současnosti má Les Ballets de Monte-Carlo zhruba 45 tanečníků. Kromě Jeana-Christopha Maillota tvoří repertoár posledních let rovněž díla choreografů, jako jsou Maurice Béjart, George Balanchine, Jiří Kylián, William Forsythe, Johan Inger a mnoho dalších. „Regulérní“ repertoárová představení teď neprobíhají, soubor zkouší na turné do Číny. Zhlédl jsem tedy jen takové kombinované představení pro sponzory a mecenáše, na kterém se vedle samotného souboru podílela L´Academie de la Danse – zdejší konzervatoř. Ti mladí choreografové z řad tanečníků souboru vytvořili dílka pro studenty a dva páry sólistů souboru tančily dva krátké duety z dílny Jeana-Christopha. Takže něco obdobného jako naše Miniatury v kombinaci s Bohemia Baletem. Některé věci byly velmi zajímavé, ale hlavně jsem musel ocenit skutečně vysokou úroveň zdejších studentů.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

To je teda náhod:-)
Cavallari – Oněgin v Praze – nastudování, pak tam P.Z. dělal u něho v Australii Svěcení jara,
J.Vamos – Louskáček, Romeo, Othelo v ND – pak P.Z. u něho v souboru v NSR věc, kterou pak dělal v inscenaci Extrém ( zcela jistě si to nechal dobře zaplatit) a teď Monte Carlo. Bože dělá z nás úplného debila. Vše jsou "náhody" a všem se "líbí" jeho věci a proto ho zvou. No nenechte se vysmát !!!!

Anonymous

Opravdu jsou to ale vtipné náhody. Jana

Anonymous

To nejsou náhody to je staré dobré české přísloví " Já na brachu a brácha na mě" – Bohužel ta umělecká kvalita Věcí pana zusky je čím dále horší – Extrém, Mahler atd. Hlavně jeho Mahler to bylo absolutní nepochopení hudby. myslím, že už je čas odejít. Petr Simonovic

Anonymous

Nejsem odborník, ale když jsem slyšel vyjádření zmíněného pana Z.,
že k baletu nejsou nutná dlouhá studia, když máte velký talent, pochopil jsem odkud vítr fouká.
Ono se nám tu v poslední době ve všech oborech vyrojilo spousta podobných talentů. Na co šáhnou, to je geniální (ne každému pozorovateli se to tak ale jeví). Shodou okolností tyto a podobné často jmenuje p.Besser.

Anonymous

Zvláštní, že na oficialních stránkách Les Ballets de Monte Carlo, se ve zmiňované premiéře vůbec nevyskytuje jméno Petra Zusky. V dubnové pemiéře spolu se zmiňovanými chreografy Grecem a Maillotem je u veden jako třetí choreograf Johan Inger…tak nevím kdy a kde se jeho vlastne uvádí…