Piazzollovo tango v podání Kremerata Baltica omámilo Lucernu. I bez tance

Gidon Kremer se svým orchestrem dopřál divákům festivalu Struny podzimu hudební zážitek na takové úrovni, s jakou se setkáváme jen zřídka. Kremerata Baltica přijela do Prahy s programem sestaveným (až na dvě výjimky) výlučně z díla Ástora Piazzolly (1921–1992), od jehož narození si v letošním roce připomínáme sté výročí. Po celý večer zněla především argentinská tanga – od lyrických přes výbušná až k extatickým. Koncert nesl název Hommage á Piazzolla, tedy název dnes již legendárního alba, které Gidon Kremer nahrál před čtvrt stoletím a odstartoval jím celosvětový zájem o Piazzolovo dílo.

Piazzolla, syn italských imigrantů narozený v argentinské Mar del Plata, hrál od svých osmi let na bandoneon (druh menšího akordeonu, v Jižní Americe oblíbený). Studoval hudební kompozici pod vedením významného argentinského skladatele Alberta Ginastery, později ve studiu pokračoval ve Francii u Nadii Boulangerové. V kompozicích klasické hudby mu byl inspirací Béla Bartók či Igor Stravinskij. Po návratu do Argentiny se intenzivně věnoval přetváření tradičního tanga vlivem vážné hudby dvacátého století do stylu tanga nueva.

Koncert, za účasti velvyslanců Lotyšska a Argentiny, uvedl vtipným úvodním slovem ředitel festivalu Marek Vrabec, který s otevřeností a nadhledem vzpomínal na první vystoupení Gidona Kremera na Pražském hradě v roce 1996, kde vystupoval právě s Piazzollovými díly. Výročí, která koncert v Lucerně připomněl, však bylo (mimo stého výročí od narození Ástora Piazzoly) ještě víc: Festival Struny podzimu slaví v této sezóně pětadvacet let svého trvání, stejně tak Kremerata Baltica, a své životní jubileum oslaví i Gidon Kremer.

Dramaturgie koncertu byla perfektně vystavěna. Orchestrální čísla se v dokonalé sestavě střídala s komorními, z jeviště zněl bandoneon i vibrafon. Dohromady tak všechna čísla tvořila kompaktní, a přitom pestrý celek s jedinečnou atmosférou. Až na jediné dvě výjimky zněla po celý večer Piazzollova hudba. Vše bylo divákům představeno ve strhujícím provedení, které bylo výsledkem precizního vypracování skladeb po všech stránkách – rytmické, dynamické, tempové.

Celek byl delikátně a vkusně akusticky zesílen, ovšem krátký výpadek mikrofonu sólisty ukázal, oč krásnější je slyšet zvuk Kremerových houslí napřímo, bez reproduktoru.

Poslouchat Gidona Kremera je mimořádným zážitkem zejména pro krásu tónu, který dokáže vytvořit, neselhávající techniku a bravuru. Hraje naprosto vyrovnaně, bez nadbytečných akcentů. V jeho kultivovaném projevu není ani stopy po vnějškovosti, žádná okázalá či teatrální gesta, která vídáme u celé řady umělců a která pohříchu nahrazují na povrchu to, co chybí uvnitř. Hluboká koncentrovanost a sugestivnost Kremerova projevu, soustředění na hudbu, to vše se automaticky přenáší na posluchače. Legendární houslista stojí na pódiu ponořen do sebe, do hudby, kterou hraje, a přitom je ve zvláštním spojení s lidmi v sále. Najednou z pódia sestupuje skutečná hudba, ne jen jednotlivé tóny. Stejně tak bychom mohli charakterizovat i celý orchestr, jenž předvedl kultivovanost projevu, absolutní souhru a špičkové provedení. Výtečný byl i výkon koncertního mistra a dalších sólistů jednotlivých skupin.

Koncert zahájila tříminutová originální Piazzollova skladba Tres minutos con la realidad pro smyčce ve stylu tango nuevo, která posluchače okamžitě přenesla z pražské Lucerny do Jižní Ameriky. Tato atmosféra, podpořená nevtíravými projekcemi v pozadí, zůstala charakteristická pro celý večer.

Piazzollova díla inspirovala k aranžování i další hudebníky. Originální byla například autorská kompozice norského bandoneonisty a sólisty Per Arne Glorvigena Tango funèbre pro bandoneon a smyčce (2015), která byla neuvěřitelnou adaptací Chopinova Marche funèbre z klavírní sonáty b moll op. 35 v rytmu tanga. Glorvigen si získal publikum nejen svou invencí a hráčským mistrovstvím, ale i bezprostředností, s níž vyprávěl o své skladbě a o koupi svého bandoneonu ve starožitnictví v Buenos Aires. V téměř extatické gradaci pak přednesl Piazzollovo dílo Tristeza de un Doble A pro bandoneon a smyčce v úpravě Sverre Ingris Jonera a své vlastní. Bandoneon zde zazářil jako plně virtuózní nástroj.

Concertem pro smyčce bylo připomenuto dílo italského skladatele Nina Roty (1911–1979). Rota, známý především jako tvůrce filmové hudby ke snímkům F. Felliniho, F. Zeffirelliho, L. Viscontiho a dalších, v tomto díle prokázal výraznou hudební invenci a Piazzolovy skladby výborně doplňoval. Zvláštní jímavé kouzlo mělo Piazzollovo Milonga sin palabras v aranžmá pro smyčcové kvarteto od Gidona Kremera a Kremeraty Baltica pro housle, violu, violoncello a kontrabas. Své party v absolutní souhře s Gidonem Kremerem provedli Jevgenija Frolova, Magdalena Ceple a Iurii Gavryliuk. Následoval další komorní výstup – Piazzollovo Le Grand Tango pro housle a klavír v úpravě nejvýznamnější ruské skladatelky druhé poloviny dvacátého století Sofie Gubaiduliny, kde se jako bravurní klavírista představil po Kremerově boku lotyšský umělec Georgijs Osokin. Na dvě komorní čísla navázalo Piazzollovo Vardarito pro housle a smyčce v úpravě Piazzollova vrstevníka a krajana José Bragata (1915–2017). A o originální závěr se postaraly Dva kusy pro housle, vibrafon a smyčce (Celos, Fuga Y Misterio) v aranži hráče na vibrafon, sólisty večera Ukrajince Andreje Pushkareva.

Nadšené publikum bylo za svůj potlesk odměněno dvěma přídavky. Ačkoliv koncert neměl pauzu a trval déle než avizovaných devadesát minut, uběhl příliš rychle. Z Lucerny, která ten večer podlehla kouzlu tanga, se nechtělo odcházet. Byl to jedinečný večer, na který se dlouho vzpomíná, ke kterému se v myšlenkách rádi a hodně vracíme a který v nás dlouho zůstává. Koncert v Lucerně přinesl vskutku exkluzivní zážitek, ačkoliv se slovo exkluzivní vlastně k podmanivě bezprostřední atmosféře večera tak nějak nehodí. Zní příliš odtažitě. A večer s Kremeratou Baltica byl bezprostřední, strhující svou pravdivostí, svou opravdovostí a vnitřní hloubkou.

Gidon Kremer & Kremerata Baltica
Hommage à Piazzolla
22. listopadu 2021, 20:00 hodin
Lucerna

Program:
Piazzolla: Tres minutos con la realidad pro smyčce
Glorvigen: Tango funèbre pro bandoneon a smyčce
Piazzolla/Joner/Glorvigen: Tristezas de un Doble A pro bandoneon a smyčce
Rota: Concerto pro smyčce (Preludio, Scherzo, Aria, Finale)
Piazzolla: Milonga sin palabras úprava pro smyčcové kvarteto
Piazzolla/Goubaidulina: Grand Tango pro housle a klavír
Piazzolla/Jose Bragato: Vardarito pro housle a smyčce
Piazzolla/Pushkarev: Two pieces pro housle, vibrafon a smyčce (Celos, Fuga Y Misterio)

Účinkující:
Gidon Kremer – housle
Georgijs Osokins – klavír
Per-Arne Glorvigen – bandoneon
Andrej Puschkarev – vibrafon
Kremerata Baltica