Tomáš Král a Tehila Nini Goldstein zpívali o lásce nešťastné i naplněné

  1. 1
  2. 2
Manželé Tomáš Král a Tehila Nini Goldstein se v úterý 23. listopadu 2021 představili ve své původní dramaturgii v doprovodu Ensemble Sferraina a šlo o emocemi nabitý večer v rámci řady staré hudby Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Byť byl lákadlem českému publiku hlavně náš etablovaný baryton, byla to jeho žena, jíž se přirozeně a právem dostalo větší pozornosti. Koncert v Kostele svatého Šimona a Judy, českému uchu jistě dosti nezvyklý, tvořený směsí raně barokních děl a lidových písní českých i jemenských, byl věnován věčnému tématu lásky, nešťastné i naplněné. Zejména však té první zmíněné.

Tehila Nini Goldstein (zdroj Tehila Nini Goldstein)
Tehila Nini Goldstein (zdroj Tehila Nini Goldstein)

Program nazvaný Sefardské a barokní písně sestávající zejména z děl Giulia Cacciniho a Luigi Rossiho byl proveden v komorním obsazení společně s doprovodným uskupením čítajícím dva umělce: Davida Bergmüllera (theorba, loutna, barokní kytara) a Tobiase Steinbergera (perkuse). V úvodním slově podaném samotnými dvěma hlavními protagonisty, Tomášem Králem a jeho chotí, bylo řečeno, že pořad jimi zkomponovaný má dnes premiéru. Zmínili se o výjimečnosti situace, kdy se na jednom pódiu představí oba najednou. Toto úvodní slovo proběhlo až po prvních dvou písních, přičemž zajímavým momentem byl jakýsi letmý start koncertu – z všeobecného ruchu se velmi nenápadně začal vynořovat smyčcem rozeznívaný vrčivý zvuk struny a až po notné chvíli celému obecenstvu došlo, že už se začalo a že slyšíme intro první pocitově velmi autenticky podané jemenské lidovky.

Tehila Nini Goldstein v počáteční moderaci představila pozadí a děj dvou ústředních děl večera, kterým interně vtiskla formu „miniopery“. Tyto informace se sice mohly nacházet písemně v brožurce, tímto způsobem však setkání dodaly ještě umocněnější rodinný ráz. Bylo rovněž řečeno, že dva synové pěvecké dvojice jsou v sále přítomni též. Možná neužitečná informace, která však dokresluje pocit vřelého, příjemného a láskyplného setkání. Celý večer se nesl v této skoro intimní atmosféře domova, nehledě na často hrozivá témata zpívaného repertoáru. Člověk možná cítil, že k rodinnému soužití patří i občasná neštěstí – vedle intimity tedy zmiňuji i jakousi uvěřitelnost, večer vyzněl velmi autenticky.

Do prostoru určeného pro přibližně čtyři sta lidí se však příliš nehodil. Jak bylo řečeno – ne, že by umělci nedokázali vytvořit příjemnou sešlost i ve velkém sále, šlo o akustický problém. Ten byl, domnívám se, bohužel zvýrazněn postavením umělců na scéně. Doporučil bych posunout se na úplný kraj pódia – tím by se koneckonců kýžený pocit sepjetí s publikem jen umocnil. Už do deváté řady, v níž jsem zaujal své místo, se dostávala zvuková intenzita dosti slabá. Když se pak některý ze zpěváků rozhodl pro pianissimo, diváci v poslední řadě dost možná neslyšeli zhola nic. Zpěv byl navíc často doprovázen v kostele s velmi se rozléhajícím duněním velkého bubnu. Ten konkrétnosti zpěvu nejednou nepřidal. Jindy zas měla být k slyšení sólová místa loutny, avšak ta byla slyšitelná špatně, vlastně skoro slyšet nebyla – místy se mi zdálo, že by David Bergmüller mohl mít trochu více na paměti objem prostoru, ve kterém hraje. V instrumentálních místech (bez zpěvu) perkuse často loutnu přehlušily či byly alespoň nepoměrně hlasitější. Mám za to, že koncertu by slušela menší místnost, například ve velikosti Atria na Žižkově. Chápu však, že by pro umělce daného věhlasu bylo takto drobné prkno jaksi nedostačující.

Posluchač, který se vydal poslechnout si um Tomáše Krále, kterého známe například z mnohých produkcí Collegia 1704, mohl být zklamán. Koncertní čas byl rozčleněn velmi velkoryse ve prospěch jeho ženy, asi tři ku jedné – obě avizovaná stěžejní díla zpívala skoro sama. Rovněž se mi jevilo, že díky tomu se do správné provozní pěvecké teploty dostala daleko dříve. On skoro neměl možnost. To také způsobilo, že (navzdory neoddiskutovatelné kráse jejího zpěvu) vysokým ženským témbrem byl vzduch směrem ke konci večera už lehce přesycen, byť zrovna její barva není nijak koloraturně světlá. Královu famózní hybnost hlasu, příjemnou vylehčenost i kulturu projevu jsme si snad i tak užili dostatečně. Na jejím výkonu chci vyzdvihnout zejména lahodná pianissima doplněná šťavnatým, dokonale vkusným vibrátkem, jakož i emocionalitu a herecké ztvárnění děl. V tomto aspektu by se snad Tomáš Král mohl malinko více odbrzdit, neboť mi přišlo, že postupně se snad do určité míry nechal inspirovat ženiným temperamentem… Celkově lze hovořit o tom, že role Tomáše Krále byla při koncertě vedlejší.

Oceňme snahu tvůrců programu prokomponovat jednotlivá čísla, aby koncert nebyl zkrátka jen sérií za sebe postavených jednotlivostí. Hojně byly využity schopnosti doprovázejících hráčů, přičemž chci ocenit zejména citlivost doprovodu v podání Tobiase Steinbergera. V jednu chvíli se dalo hovořit až o „jamování“, když před písní Dalla porta d‘oriente proběhlo evidentně improvizované zahrání si společně s Davidem Bergmüllerem. Číslo Dolci miei martiri nečekaně využilo vokálu instrumentalistů. Čtyřhlas byl v daném místě moc pěkným osvěžením. Asi nejsilnější dojem však zanechalo zajímavě pojaté a až minimalisticky stroze doprovázené spojení písní Osamělý a Dalla dalla. Ponurost tématu a temné dunění bubnů přímo nesnesly potlesk po doznění – byť se Tomáš Král pousmál na znamení konce písně, nikdo se neodvážil nastalé ticho zrušit potleskem. Umělci museli pokračovat bez něj.

Podstatným atributem večera, jenž byl rozhodně hoden ocenění, bylo poskytnutí překladů všech cizojazyčně zpívaných textů od Vlasty Reittererové. V závěru si Tehila Nini Goldstein zkusila také českou výslovnost, když se podílela na lidovkách Šafářova céra a Pan Buh vam zaplať. Zde je třeba ji obzvlášť vyzdvihnout, protože nebylo poznat, že nezpívá Češka, i když věrnosti vyslovování patrně trochu přispěla kostelní „rozmazanost“ zvuku. Dojem z koncertu je navzdory některým poznámkám veskrze pozitivní. Divákovi byl nabídnut nový náhled na barokní tvorbu, pokud měl dosud dojem, že barokní hudba je jen motorická „intelektuálština“. Tak vřelá a opravdu mimořádně příjemná atmosféra se neprožívá často. Odchodem domů jako bychom opouštěli náruč svých milujících rodičů. Jejich vzájemná dynamika a srdečnost vystupování si opravdu musely získat všechny přihlížející. Přídavek, duet Pur ti miro z Monteverdiho opery Korunovace Poppey, byl pěkným zamáváním na rozloučenou.

Sefardské a barokní písně
23. listopadu 2021, 19:30 hodin
Kostel svatého Šimona a Judy

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments