Plácido Domingo: Má kariéra tenora trvala padesát let

Podvečerní setkání s protagonisty Zahajovacího galakoncertu v Českém Krumlově s Plácidem Domingem, Adrianou Kučerovou, Štěpánkou Pučálkovou a s dirigentem Eugenem Kohnem se uskutečnilo po náročné odpolední zkoušce. I přes veškerou únavu pěvec Plácido Domingo souhlasil s rozhovorem pro portál Opera PLUS. Vnímavě naslouchal otázkám a se zaujetím a úsměvem odpovídal.

Plácido Domingo na tiskové konferenci MHF Český Krumlov 2021 (zdroj MHF Český Krumlov)
Plácido Domingo na tiskové konferenci MHF Český Krumlov 2021 (zdroj MHF Český Krumlov)

Oficiální schůzka se velmi rychle změnila v neformální setkání, spontánní autogramiádu a v laskavou rozmluvou s legendou, která legendárně vlastně vůbec nevypadá. Při osobním setkání je Plácido Domingo milým, přátelským mužem, jehož zdobí šarm a charisma. Působí překvapivě skromně a hlavně – zcela prostě, lidsky. Cítíte mezi řádky, že zarzuely, které zařazuje do svých koncertů v Českém Krumlově, jsou opravdu jakýmsi symbolem jeho dětství, jeho kořenů a jsou neodmyslitelnou součástí jeho bytosti.

Maestro, budete zde zpívat výstup otec Germonta z La traviaty Giuseppe Verdiho. Jak se vám účinkuje v barytonových rolích v dílech, v nichž jste původně ztvárňoval role tenorové?
Má kariéra tenora mě bavila – trvala padesát let. Poté jsem se začal věnovat barytonu a nastudoval jsem Verdiho Simona Boccanegru, což je mé oblíbené dílo. Vrátil jsem se tedy do opery, v níž jsem původně zpíval tenorovou roli Adorna, ale na tuto roli jsem již nemyslel. Tehdy jsem ovšem předpokládal, že opera Simon Boccanegra bude poslední, v níž budu vůbec na jevišti účinkovat. Ale dopadlo to jinak. Můj návrat k barytonovému oboru byl přijat v La Scale i v Berlíně. A tak jsem si řekl – proč bych nepokračoval?

Nestýská se vám tedy po tenorových partech?
Ne, čas tenora už v mém případě minul. A jsem se svým současným repertoárem spokojen. Je mi blízký. Nastudoval jsem celkem asi deset různých rolí – v operách Giuseppe Verdiho, v Massenetově Thaïs, v Gluckově Ifigenii… Mám repertoár, který mě baví a je to velké štěstí a radost. Vždyť je mi 80 let! Myslel jsem, že v takovém věku už nebudu moci vůbec zpívat. Nejvýše tak občas nějaká dueta… Ale je to jinak a mě to velice těší.

Které z vašich barytonových rolí vám jsou nejbližší?
To je obtížné říci. Je těžké volit mezi Simonem Boccanegrou, Germontem, Rigolettem a dalšími.  Nádherný je i hrabě Luna, ale tam musím být opatrný. Je to přeci jen mladá postava, neměl by ho představovat muž v letech. A Macbeth, to je charakterově a typově zase něco jiného. Když teď o tom přemýšlím, nejvíce mě asi baví ztvárňovat role otců.

Čím myslíte, že to je? Jsou plastičtější? Nebo hraje roli právě věk a životní zkušenosti?
Řekl bych, že je to otázka vývoje. A skutečně mi role otců vyhovují i vzhledem k jejich podstatě a charakteru. Koncentruji se na Verdiho Traviatu, Simona Boccanegru, na Nabucco či Rigoletta. Role otců mám skutečně rád. Cítím se v nich dobře, umím je lépe pochopit.
Děkujeme za rozhovor!

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments