Plzeň: Sedlák kavalír a Komedianti

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Pokud bych ve svých reminiscencích na inscenaci před půl stoletím některou složku zvláště vyzdvihl kvalitou oproti minulosti, pak je to úroveň sboru, dnes opravdu na vyšší úrovni, než bývala. Velké procento mladých hlasů, tónová svěžest a pevnost, harmonická vyváženost. Soprány sboru disponované, vysoké cé v Cavalerii pro ně není problémem. V úderných fortissimech, někdy hodně dimenzovaných až na sám kraj ještě neforzírované dynamiky, bych opticky čekal až o třetinu větší počet zpěváků na jevišti, než v reálu je. Pěkně se uvedl také nově vytvářený Dětský sbor při Divadle J. K. Tyla, spolu s hlavním sbormistrem Zdeňkem Vimrem s ním pracují Anna Lahodová a Anastázie Šolcová.V úvodu recenze jsem musel zmínit záskok na druhé premiéře, který byl excelentní a stal se vrcholným pěvecky kulinářským požitkem obou viděných premiér. Ale musím zmínit pěvce druhé premiéry, kteří nebyli zmíněni. Ivana Šaková nalezla v Santuzze polohově pro sebe výbornou roli, Ivan Kusnjer imponoval v Alfiovi obdobně, jako jsem charakterizoval jeho výkon v roli Tonia. V Komediantech byl dobrým Toniem Jiří Kubík, disponován svým posazením více do výšek než do hloubek (orchestr by opět zde mohl ubrat pod hlubšími polohami Tonia, které trošku zanikají). Jako Nedda se představila postavou atraktivní Michaela Katráková, s průbojným, nosným a ohebným sopránovým fondem. Sympatickým, pohybově disponovaným Beppem byl mladý tenorista libozvučného charakteru témbru Michal Bragagnolo, jehož hlasový vývoj lze pozitivně očekávat jak v buffo, tak v lyrickém oboru. A pro závěr jsem si ponechal Cania, jehož jsem viděl čtyřikrát za sebou (přes tuto „píli“ mi nebylo dáno spatřit alternanta, snad někdy příště). Caniem byl Nikolaj Višnjakov. Tento odolný a výkonný tenorista podával obdivuhodný výkon, plzeňské publikum ho má rádo, odměnilo tenoristu velkým potleskem v závěru, ale i po slavné árii Vesti la giubba. Právem. Osobně jsem ocenil, jak den co den s nasazením spolehlivě zvládal vysoké polohy role, dokonce na druhé premiéře se mi jevil – možná v náhlé, tak silné konkurenci Paola Lardizzona coby Turidda – v nejlepší formě. Jako by se po týdnu plného záběru plně „dorozezpíval“. Nedivím se. Způsob jeho markýrace na jedné z generálek mi doložil bezvadné propojení rejstříků, jeho falzet je spojen bezešvě do plného hlasu. Byla to, na rozdíl od jiných, markýrujících čistou fistulí či přeskoky do poloh o oktávu níže, ideální markýrace v pěvecko-technickém smyslu slova. Dokumentující zdravou funkci hlasu, proto ta odolnost a výkonnost.

Nikdo, kdo do Plzně na veristická dvojčata zajede, zřejmě nebude své cesty litovat. S reminiscencí jsem si začal, tak s ní též skončím. V roce 1964 byla první premiéra zcela vyprodána do posledního místečka. Ta druhá, kupodivu, již nikoli. Po půl století se historie zopakovala. Vzdor tomu, že tehdy exceloval snad životním výkonem Josef Hořický v Toniovi, letos, roku 2015, zase exceloval Paolo Lardizzone v Turiddovi, způsobem, že vám doopravdy vezme dech či vám spadne čelist, prosím, vyberte si. Mně tedy pomyslně čelist spadla, nevídám často v české kotlině podobné výkony.


Hodnocení autora recenze: 85 %

Pietro Mascagni:
Sedlák kavalír
Ruggero Leoncavallo:
Komedianti
Hudební nastudování a dirigent: Ondrej Olos (Sedlák kavalír), Norbert Baxa (Komedianti)
Režie: Marián Chudovský
Scéna: Jaroslav Valek
Kostýmy: Peter Čanecký
Světelný design: Antonín Pfleger
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Sbormistři Dětského sboru při DJKT: Anna Marie Lahodová, Anastázie Šolcová, Zdeněk Vimr
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr DJKT Plzeň
Sbor Opery DJKT Plzeň
Dětský sbor při DJKT Plzeň
Premiéry 24. a 25. ledna 2015 Velké divadlo Plzeň

Sedlák kavalír
Santuzza – Ivana Veberová / Ivana Šaková
Turiddu – Rafael Alvarez / Paolo Lardizzoni  (alt. Nikolaj Višnjakov)
Lucia – Jana Piorecká / Šárka Korunková
Alfio – Jiří Kubík / Ivan Kusnjer
Lola – Jana Foff Tetourová / Ivana Klimentová

Komedianti
Canio – Nikolaj Višnjakov  (alt. Rafael Alvarez)
Nedda – Radka Sehnoutková / Michaela Katráková
Tonio – Ivan Kusnjer / Jiří Kubík
Peppe – Tomáš Kořínek / Michal Bragagnolo
Silvio – Jiří Hájek / Jiří Brückler
1. sedlák – David Cody / Miroslav Bartoš
2. sedlák – Josef Jordán (alt. Plamen Prokopiev)

www.djkt-plzen.cz

Foto DJKT Plzeň / Pavel Křivánek

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mascagni: Sedlák kavalír (DJKT Plzeň)

[Celkem: 35    Průměr: 4.3/5]

Vaše hodnocení - Leoncavallo: Komedianti (DJKT Plzeň)

[Celkem: 35    Průměr: 4.3/5]

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
4 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
jiri

Vážený Bronio a další sympatizanti pana Brücklera. Ve zde zveřejněné recenzi Komediantů, je pan Brückler vysoko hodnocen, je zde akcentováno, jak jeho role Silvia je výtečná, Již s José Curou na Krumlově loni zpíval a hrál Sulvia výborně. Bylo zajímavé, jak dobře vedle pana Cury dokázal obstát. Pokud Cenu Thálie, byla by patrně nosná za jeho Silvia, ověřeného již vícekrát. Je to vysoko posazená partie a pan Brückler ji zvládl vždy znamenitě. Pěvecky i herecky. Ve čtvrtek v Plzni si to lze ověřit! iří Fuchs

bronino

Vážený pane Fuchsi, naprosto s Vámi souhlasím! Silvio je úplně jiná káva, kde je naopak vyžadováno, aby představitel byl mladý muž, avšak s plnohodnotným hlasem, jakým p. Brückler určitě disponuje. Silvia zvládá s přehledem i proto, že jeho charakter je v podstatě přímočarý a nevyžaduje žádné velké psychologické nuansy. Nejsou tam vývojové zvraty a postava má sice důležitý, ale menší prostor v rámci celé opery.
Jinak Vám, pane Fuchsi, děkuji za Vaše recenze, které jsou – jako jedny z mála u nás – fundované, profesionální, výstižné a přitom velmi citlivé a taktní. Bravo!!!

bronino

Snad dodám jen maličkost, kterou jsem odhalil po přečtení této Vaší recenze, že part Cania je sice skutečně skladatelem napsán “jen” po vyské “b”, ale díky tradici si na konci vstupní árie tenoristi přidávají vysoké “h” v opakování fráze ” A venti tre ore…”. V rámci kontextu celé opery je to však nepodstatné, i když efektní (jak ostatně zmiňujete i v případě přidaného “as” v závěru Prologu). Zde si dovolím poznamenat, že i závěrečné “g” je nepovinné, protože Leoncavallo původně v partituře napsal pouze “d”, s tím, že géčko je psáno jako ossia!

jiri

Vážený pane Bronino, děkuji za uznání. Jen k těm tónům v italské opeře, na které ti zainteresovaní často čekají. Ony v partiturách nebývají, vytvořila je interpretační tradice. Nepsané há v Caniovi si přidává jen málokdo, gé na konci Prologu ale každý. Ono As v Prologu zase někdy dirigenti zakazují, ač vyplývá, byť nepsané, docela ve frázi přirozeně. Vévoda z Mantovy také nemá psáno ono háčko v canzoně, na kterém dost tenoristů lavíruje, neb se něm končí… Rigoletto nemá psáno As na konci velkého duetu s Gildou. A někdy mi vadí, jak barytonista bere ono As, i kdyby “na chléb nebylo…”… Číst vice »