Plzeňská filharmonie získala nominaci na prestižní cenu Opus Klassik

Na disku najdeme skladatelův Houslový koncert D dur, op. 26 v podání Albana Beikirchera a Divertimento, op. 20, Plzeňskou filharmonii řídil její současný šéfdirigent Chuhei Iwasaki. CD bylo vydáno německou agenturou ARS Produktion.

Alban Beikircher absolvoval vysokoškolská studia u Joshuy Epsteina v Saarbrückenu a zároveň ve třídě sólové hry u Yfraha Neamana na Guildhall School of Music and Drama v Londýně. Jeho rozsáhlé koncertní aktivity ho zavedly téměř do všech evropských zemí, do Izraele, Číny, Saudské Arábie a Egypta. Vystupoval na mnoha význačných hudebních pódiích (v Gasteigu v Mnichově, ve Filharmonii Kolín, v Max-Joseph-Saalu v Královské rezidenci v Mnichově, dalšími byly Villa Musica, Barbican Centre v Londýně, Šlesvicko-holštýnský hudební festival, zámek Windsor, koncertní sál Essenské filharmonie, Kurt Weill Fest v Desavě, Bílý sál (Weißer Saal) ve Stuttgartu, Beethovenův dům v Bonnu, opatství Maria Laach, katedrála v Aachen, kostel La Madeleine v Paříži aj.) a festivalech, jako sólista účinkoval s Mnichovskými symfoniky, Mnichovským komorním orchestrem, rumunskou Státní filharmonií Arad, Symfonickým orchestrem Státní opery v Szegedu, Slezským komorním orchestrem Katovice, orchestrem Kammersinfonie Stuttgart a dalšími. Vedle několika rozhlasových nahrávek vydal u významných společností (ARS, Sony BMG, Koesel, EMEC) četná CD.

Významným počinem se stal v mozartovském roce 2006 pětidílný cyklus koncertů, v nichž spolu s Anthonym Spirim provedl v kombinaci se soudobými díly na pozvání Essenské filharmonie všechny Mozartovy houslové sonáty, a mimořádný ohlas vzbudila v mezinárodním odborném tisku nahrávka Houslového koncertu Ermanna Wolf-Ferrariho za doprovodu Plzeňské filharmonie, uskutečněná roku 2021 u společnosti ARS. Stala se Albem týdne Bavorského rozhlasu i ORF. Ve stejném roce rovněž vyšla u Amadeus-Verlag ve Winterthuru Beikircherova nahrávka jím objeveného Smyčcového kvartetu a moll stejného skladatele.

Chuhei Iwasaki je český dirigent japonského původu. Narodil se v Tokiu roku 1987, hru na housle studoval tamtéž v letech 2003–2006 na konzervatoři Toho Gakuen. Poté následovalo studium oborů skladba a dirigování na Pražské konzervatoři. V dirigování, kterému se aktivně věnuje od roku 2012, se zdokonalil studiem na Akademii múzických umění v Praze. Od roku 2014 pedagogicky působí na Pražské konzervatoři a je šéfdirigentem Filmové filharmonie.

Chuhei Iwasaki spolupracuje s předními orchestry v Čechách i na Slovensku, v Plzeňské filharmonii byl od sezóny 2019/2020 na pozici stálého hostujícího dirigenta a od koncertní sezóny 2021/2022 je jejím novým šéfdirigentem. Jako s divadelním dirigentem se s ním v současnosti můžeme setkat v plzeňském Divadle J. K. Tyla či v Hudebním divadle Karlín v Praze, od roku 2019 je také 2. dirigentem Slezského divadla Opava. Na mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro debutoval v květnu 2018 s Filharmonií Hradec Králové.

Plzeňská filharmonie je orchestrem žádaným v České republice i v zahraničí. Podniká četná turné a vystupuje na prestižních podiích Evropy a USA (Gasteig v Mnichově, Liederhalle ve Stuttgartu, Alte Oper ve Frankfurtu, Brucknerhaus v Linci, Stadthalle ve Vídni, Mercedes-Benz Arena v Berlíně, Tonhalle v Zürichu) nebo Rudolfinu a O2 arena v Praze. V srpnu 2017 vystoupila v novém sále Elbphilharmonie v Hamburku. V posledních sezónách vystoupili s Plzeňskou filharmonií mimo jiné Tai Murray, Pascal Rogé, Lilya Zilberstein, Juliane Banse, Sergej Nakarjakov, Anne Queffélec, Jeremy Menuhin, Gautier Capucon, Ivan Ženatý, Igor Ardašev, Michaela Fukačová, Julian Pflugmann, Nikita Boriso-Glebsky nebo Gabriela Demeterová. V minulosti byli významnými hosty i Ramon Vargas, Montserrat Caballe a také řada vynikajících dirigentů, například sir Charles Mackerras, Václav Talich, Jiří Bělohlávek nebo Libor Pešek.

Svými pravidelnými nahrávkami pro Český rozhlas orchestr pokračuje v tradici Plzeňského rozhlasového orchestru z let 1946–1993. Několik prestižních ocenění získala nahrávka opery Bohuslava Martinů Den dobročinnosti, na CD vyšla též Rapsodie Antonína Dvořáka nebo Kompletní dílo pro violoncello a orchestr Bohuslava Martinů, které získalo v kategorii Nahrávka roku ocenění Classic Prague Awards 2017. Sólistou byl Petr Nouzovský, Plzeňskou filharmonii řídil Tomáš Brauner. Zatím poslední novinkou je zmiňované CD se skladbami Ermanna Wolfa-Ferrariho se sólistou Albanem Beikircherem, které se setkává s mimořádným ohlasem v renomovaných hudebních médiích v Německu nebo Japonsku.

Plzeňská filharmonie je držitelkou Umělecké ceny města Plzně za rok 2014 a 2015 v kategorii výjimečná kulturní událost roku. Cenu získala za koncert k Roku české hudby 2014 v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje, na němž uvedla Requiem Antonina Dvořáka, a za projekt Umělec a totalita. V roce 2017 získal Uměleckou cenu města Plzně za mimořádný umělecký počin pro umělce nad 30 let šéfdirigent Plzeňské filharmonie Tomáš Brauner za nastudování Dvořákova oratoria Stabat Mater s Plzeňskou filharmonií a Českým filharmonickým sborem Brno. Od roku 2013 je Plzeňská filharmonie pořadatelem festivalu Smetanovské dny a od roku 2021 Kruhu přátel hudby. Šéfdirigentem filharmonie je od sezóny 2021/2022 Chuhei Iwasaki.

Ermanno Wolf-Ferrari (1876–1948) původním jménem Hermann Friedrich Wolf se narodil v Benátkách. Jako syn italské matky a německého otce vyrůstal mezi dvěma jazyky a také dvěma kulturními světy. Od dětství projevoval silné umělecké nadání. Byl výborným klavíristou, ale zpočátku chtěl být stejně jako jeho otec malířem. Pro hudební dráhu se rozhodl až v Mnichově, kam se rodina později přestěhovala. Zde studoval na Akademie der Tonkunst. Ve stejné době si také poitalštil jméno a připojil původní příjmení své matky. Po raných kompozičních pokusech nasměroval svůj zájem do oblasti operní. Jeho věhlas se postupně šířil a díla byla hrána po celé Evropě i USA. Největší úspěch sklízely komické opery, například Zuzančino tajemství. První světová válka skladatele silně zasáhla a ovlivnila i jeho styl, následná tvorba se stala temnější (opera Sly). Jeho pozdně romantický, spíše konzervativní hudební jazyk v sobě slučuje to nejlepší z kultury italské i německé. Současníci popisovali Wolfa-Ferrariho jako něžného muže, který si zachoval dětský pohled na svět.

Koncert D dur pro housle a orchestr z roku 1943 byl inspirován uměním mladé americké houslistky Guily Bustabo (1916–2002), jejíž interpretační mistrovství okouzlovalo široké publikum stejně jako významné umělecké osobnosti – Jean Sibelius o ní mluvil jako o ideální interpretce svého houslového koncertu. Koncertovala sólově i pod vedením předních dirigentů, jakými byli Albert Coates, Wilhelm Furtwängler, Herbert von Karajan či Willem Mengelberg. Četná vystoupení v Německu a Německem okupovaných zemích i spolupráce s některými dirigentskými osobnostmi způsobila, že po válce byla vyšetřována pro spolupráci s nacistickým režimem. Ačkoliv byla všech obvinění zbavena, její slibně se rozvíjející kariéru to neblaze poznamenalo. Wolf-Ferrari se s Guilou Bustabo setkal během jejího evropského turné koncem 30. let a dokonce ji jako pianista sám doprovázel na vystoupeních ve Skandinávii, Německu, Itálii a Španělsku.