Plzeňský Chaplin v baletní podobě stojí na vynikajících tanečních výkonech

Divadlo J. K. Tyla v Plzni uvedlo v sobotu 17. března na Nové scéně ve světové premiéře balet Chaplin. Inscenace, jež volně ztvárňuje momenty ze života slavného komika, je autorským počinem šéfa souboru Jiřího Pokorného, který napsal k Chaplinovi libreto a je režisérem i choreografem inscenace.

Před premiérou Jiří Pokorný avizoval, že chce ve svém baletu přiblížit divákům životní cestu Charlieho Chaplina i jeho životní postoje. A uvedl: „Děláme balet o člověku, ne o grotesce“.

Chaplin, fenomenální komik, ale i herec a ve svých názorech a postojích odvážný muž, oslovil celé generace diváků. A je záslužné všechny stránky jeho osobnosti připomenout. Premiéra nové inscenace o tomto fascinujícím umělci přinesla především vynikající taneční výkony všech účinkujících v čele s Karlem Audym v titulní roli. Celkové nasazení souboru bylo obdivuhodné.

Jiří Pokorný zachytil Chaplinovu životní cestu včetně jeho profesních vazeb, společenských postojů, ale i soukromých vztahů a všech jeho lásek. Nikoliv však formou dramatického příběhu se zápletkou a rozuzlením, ale prostřednictvím sledu jednotlivých obrazů z Chaplinova života. Inscenace se snaží zobrazit konkrétní body v komikově kariéře současně se symbolickým ztvárněním postoje jeho okolí vůči němu samému. První polovina, ačkoliv mapovala Chaplinovu vzrůstající slávu jako komika, hrála především na vážnou strunu v poměrně dlouhých scénách z privátního života, které byly oživeny jen jedním typicky chaplinovským výstupem. Druhé dějství zabývající se i dopadem zvukového filmu na Chaplinovu tvorbu a jeho protiválečnou angažovaností mělo potřebný spád a závěrečný odchod Chaplinův s jeho typickou chůzí a pozdravem divákům byl velmi působivý.

Začátek inscenace je retrospektivní, vidíme starého Chaplina na ceremoniálu při přebírání Oscara a slyšíme z nahrávky jeho autentickou řeč. V následujících okamžicích jsou na scéně současně Chaplin dítě a Chaplin jako mladík. Další obrazy se odvíjejí již chronologicky. Scény z filmového studia jsou nápadité a vnesou na jeviště potřebný vzruch a humor stejně jako scény ve varieté. Výborně je provedena Chaplinova groteska holiče a atraktivní skupinová choreografie s dalšími maskovanými Chapliny. Velmi zajímavou exkurzí do taneční historie je scéna s Nižinského originální choreografií Faunova odpoledne, i když dění na scéně poněkud zbrzdí. Tanečníci přicházejí na celou řadu výstupů na jeviště i postranním schodištěm a hrají před první řadou. Je otázka, jak se s tímto postupem ztotožní publikum. Především s konáním Chaplina před jeho holičskou scénou, kdy přímo zatahuje diváky v první řadě do hry a prohlédne jedné z dam kabelku, aby v ní „našel“ nůžky. Na premiéře tento moment přijali dotyční diváci s rozpaky.

Tančí se na prázdné, temné scéně Dany Haklové. Kostýmy, navržené touž výtvarnicí, odpovídají charakteru díla především v první polovině, efektní jsou barevné šaty Chaplinových žen. Ve druhé polovině při ztvárnění válečné vřavy a konfliktu s Hitlerem sdělnost kostýmů poněkud mizí. Minimalistické pojetí scény počítá pouze s malou variabilní bílou konstrukcí úběžného tvaru v zadní části jeviště, která je na samém začátku Chaplinovým výchozím bodem (zřejmě symbol stísněných prostorů, z nichž vzešel) a na konci místem, jímž odchází ze scény. Změnu charakteru jeviště zajišťují především pohybující se výsuvné stoly. Při scénách z filmového či varietního prostředí je jejich využití logické, jindy ale zbytečné (při duetech či intimnějších výjevech). Především je však vždy ze spodních řad velmi špatně vidět na tanečníky, kteří nad úrovní jeviště tančí, a dokonce v jedné ze scén prvního dějství zakryje výsuvný stůl zcela dění na jevišti (!). Úspornější využívání této techniky by bylo ku prospěchu věci i z důvodu hlučnosti pohybujících se stolů. Světelná koncepce Tomáše Pilaře je totožná s jeho předchozími (například Aida, Labutí jezero, Evžen Oněgin). Opět pracuje především s pozadím silně nasvíceným ostrými barvami, což vyznívá poněkud šablonovitě a ploše.

Hudba k baletu zní z nahrávky a tvoří ji části či opakující se krátké ukázky z děl celé řady autorů – od skladeb Chaplina samého, přes hudbu Dmitrije Šostakoviče, Benjamina Brittena, Clauda Debussyho, Hanse Zimmera, Johannese Brahmse, Johna Barryho, Neye Rosaura, Benny Goodmana až k Fryderyku Chopinovi. Přesto, že škála autorů je široká, nepůsobí hudba příliš kontrastně. Divadlo J. K. Tyla vlastní exkluzivní křídlo značky Steinway, jež využívá pro koncertní provoz jen velmi zřídka. Hraje se tedy na něj v baletu. Na tento špičkový klavír doprovází pianista na začátku prvního dějství malého Charlieho, když zpívá krátkou písničku. Steinway účinkuje ještě v dějství druhém, kdy je vyzdvižen i s klavíristou Maximem Averkievem na výsuvném stole vysoko nad úroveň jeviště a jeho živý zvuk doplňuje nahrávku nejslavnějšího Chaplinova šlágru. Přitom dole na jevišti tančí Chaplin působivý duet s Oonou O’Neill. Koncertní křídlo tak dostává charakter pouhé luxusní rekvizity v ceně několika milionů korun.

Největší devizou Chaplina jsou po všech stránkách vynikající taneční výkony. Soubor baletu Divadla J. K. Tyla je ve výborné kondici, a tak se mohl Jiří Pokorný opřít o skvělé tanečníky. V tomto bodě nemá inscenace žádných slabých míst. Precizně provedené jsou jak sólové, tak sborové taneční scény. Spíše než balet je Chaplin tanečním, pohybovým divadlem, které ovšem nápaditě prvky klasického baletu využívá. Ženy tančí na špičkách a duety tak získávají na éteričnosti.

Role Chaplina je náročná nejen technicky, ale je to i velký herecký úkol. Na jevišti je její představitel přítomen prakticky permanentně. Karel Audy má pro její ztvárnění všechny předpoklady. Je to výborný technický i výrazový tanečník a jeho taneční projev bezvýhradně souzní s hudbou. Jeho Charlie je rozverný, nešťastný, silný ve svém protiválečném apelu. A dojemný. Audy má i velký smysl pro vystižení komediálnosti situace, což prokázal ve scénách z filmových studií a v neodolatelné holičské scéně.

Zajímavým nápadem Jiřího Pokorného bylo ztvárnit svět kolem Chaplina jednou tanečnicí, respektive tanečníkem. V této roli nazvané Svět druhých alternují Jarmila Hruškociová a Kryštof Šimek. Povaha role je složitá – má vyjadřovat postoj okolí k Chaplinovi, slučovat v sobě mužský i ženský element. I kostým postavy je z poloviny mužský, z poloviny ženský, a to včetně obuvi. Jedna pánská bota, jedna špička. Na premiéře tuto roli tančila Jarmila Hruškociová. Dvojakost vystihla po výrazové stránce výborně a obdivuhodné je i technické ztvárnění postavy. Střídá ženskou a mužskou tvář, je i Adolfem Hitlerem či součástí davu.

Potřebnou křehkost pohybu a celkovou přesvědčivost projevu dala Chaplinově mamince Andronika Tarkošová. Vtip, cílevědomost a šarm vtiskl jeho bratru Sydneymu Gaëtan Pires. V ženských rolích se blýskla řada tanečnic plzeňského souboru. Carolina Cortesi jako Hetty Kelly, první Chaplinova láska a celoživotní múza. Natálie Paulasová jako jeho první žena, Kristina Kodedová v roli druhé ženy, Karolína Hejnová jako sošná Paulette Godard, třetí Chaplinova žena. A rozhodnost a půvab vtiskla Ooně O’Neill, jeho čtvrté ženě, Anna Srncová. Nižinského choreografii Faunovo odpoledne precizně tančili Michal Kováč jako Faun a Mami Hagihara jako Nymfa. Chaplina seniora i zákazníka v holičské grotesce ztvárnil doyen plzeňského souboru Jiří Žalud.

Zapojení dětí do inscenace je možné díky existenci Muzikálového studia Divadla J. K Tyla a Baletní školy Divadla J. K. Tyla. Malého Charlieho tančil a zpíval s dětskou samozřejmostí sympatický Ondřej Tolar z muzikálového studia, který spolu s Martinem Peškem zdařile ztvárnil i Chaplinovy syny.

Chaplin je inscenace, která zaujme diváka precizními a sdělnými tanečními výkony. Přinášejí – byť útržkovitý – pohled do života „krále komiků“, který nebyl vždy veselý a komický. Tak jako koneckonců život každého z nás. Připomínka doby, v níž Chaplin svůj život žil, jíž čelil a k níž se vyjadřoval, je v současné době velmi aktuální. Nová inscenace je zajímavým počinem plzeňského baletního souboru, který má potenciál k tomu, aby oslovil diváky. Dlouhý aplaus po premiéře toho byl důkazem.

Hodnocení autorky recenze: 75 %

 

Chaplin
Libreto, choreografie a režie: Jiří Pokorný
Hudba: Charlie Chaplin, Dmitrij Šostakovič, Benjamin Britten a další
Scéna a kostýmy: Dana Haklová
Světelný design: Tomáš Pilař
Baletní soubor Divadla J. K. Tyla
Žáci Baletní školy Divadla J. K. Tyla
Žáci Muzikálového studia Divadla J. K Tyla
Světová premiéra 17. března 2018 Nová scéna Divadla J. K. Tyla Plzeň

Chaplin – Karel Audy (alt. Richard Ševčík)
Chaplin, junior – Ondřej Tolar
Chaplin, senior – Jiří Žalud
Svět druhých – Jarmila Hruškociová (alt. Kryštof Šimek)
Hannah Chaplin – Andronika Tarkošová (alt. Andrea Hrbková)
Sydney Chaplin – Gaëtan Pires (alt. Joshua Lee)
Hetty Kelly – Carolina Cortesi (alt. Corinne Cox)
Mildred Harris – Natálie Paulasová (alt. Jana Schweitzerová)
Lita Grey – Kristina Kodedová (alt. Kristýna Miškolciová)
Paulette Goddard – Karolína Hejnová (alt. Carolina Cortesi)
Oona O’Neill-Chaplin – Anna Srncová (alt. Mami Hagihara)
Pianista – Maxim Averkiev
Nižinský „Faun” – Michal Kováč (alt. Grzegorz Mołoniewicz)
Nymfa – Mami Hagihara (alt. Hyejun Park)

www.djkt.eu