Plzeňští přivezli do Litomyšle emocemi nabitou Boženu Němcovou

Krátký operní útvar (lehce přes hodinu) nabízí pohled na Boženu Němcovou jako ženu, buditelku a rebelku proti útlaku c. a k. monarchie. Opera nemapuje Němcovou z historického hlediska, prochází však všemi nejdůležitějšími momenty jejího života, počínaje svatbou v sedmnácti letech až po úmrtí. Celý příběh protkávají spisovatelčiny milostné eskapády, která zmítána krátkými epizodami s muži, v nich hledá to, co její věcný a přímočarý manžel nenabízí – nebezpečí a dobrodružství. Tyto motivy zpracovává libreto Olgy Sommerové bez snahy o povrchní explicitnost a pro autorku charakteristickým feministickým pohledem.

Hudba opery je uspořádána do kontrastních čísel s využitím jak tradičních, tak například sónických technik, ale obsahuje také několik líbivých melodií, téměř jako v populární hudbě. Skladatelka Lenka Nota často vychází z folklórních inspirací, které kombinuje s minimalistickými prvky.

Jednalo se o druhé nastudování díla. Světovou premiéru provedla Opera Diversa v Brně v roce 2017 v hudebním nastudování Gabriely Tardonové a v režii Kristiany Belcredi, videozáznam na YouTube ukazuje inscenaci, která se odehrává v socialistické panelákové kuchyni.

Hudebně připravila skladatelka Lenka Nota hlavní představitelce Boženy Němcové (Jana Piorecká) intonačně i deklamačně velmi obtížný part, který Piorecká zvládla s přehledem a doplnila ho intenzivním hereckým výkonem. Zároveň mě zaujala i dotažená podoba s nám známým dobovým vyobrazením Boženy Němcové.

Dirigent Jan Bubák prokázal cit pro práci s komplikovanými instrumentačními plochami, kde se orchestr a sólisté navzájem doplňují a vytvářejí komorní sazbu. Situaci mu neulehčilo umístění orchestru za jevištěm. Vzhledem k akustickým poměrům litomyšlského Smetanova domu byli proto všichni aktéři lehce dozvučeni. Na rozdíl od brněnského nastudování, kde se hudba celou dobu valila bez oddechu, vycítil Bubák klíčové hudební okamžiky, kdy nechal diváka vydechnout a docílil tím dramatičtějšího vyznění díla. Interpretačně tak toto soudobé dílo jednoznačně posunul.

Režijně se Martin Otava soustředil především na vyprávění příběhu a podřídil mu celou vizuální stránku. Vykreslil turbulentní vztahy Němcové a jejího manžela – včetně scén domácího násilí, které nebyly ani přehnané, ani náznakově strojené. Kromě představitelky Boženy Němcové a jejího manžela (herecky přesvědčivý Adam Rezner) se na scéně objevuje černě oblečené pěvecké kvarteto s maskami, které na sebe bere role dětí Němcové, davu na plese, tajné policie, milenců a dalších epizodních postav. (Minyoung Park – soprán, Ivana Klimentová – mezzosoprán, Jakub Turek – tenor a Miro Bartoš – baryton). Režie tyto postavy odděluje na většinu času do černých drátěných komor s průzorem, odkud situaci komentují, okukují nebo spoluprožívají děj. Černé scéně dominují dva fluorescentní stolky, u kterých Němcová píše, setkává se s milenci a prožívá své emoční zápasy. Hlavní představitelka vystřídá několik kostýmů inspirovaných dobovými šaty, které symbolizují její lidský vývoj (zajímavý režijní nápad s revolučními letáky pod vrstvami sukně) až odchází z tohoto světa symbolicky téměř neoděná.

Libreto je sepsané zajímavým způsobem – z materiálu dobových textů, dopisů a deníků Němcové. Olze Sommerové se díky jejímu filmařskému citu podařilo vytvořit jednolitý proud naléhavé osobní výpovědi spisovatelky zmítané vlastními emocemi, touhou po opravdové lásce, zápasy s oddaným, ale násilnickým manželem a mrazivé přítomnosti tajné policie, která oba manžele sledovala na každém kroku. Němcovou tak úspěšně obě autorky zbavily falešné kašírky poetické autorky „dětské“ literatury – Babičky a pohádek, kterou jí literární věda let minulých ráda připisovala. Za velmi působivý nápad považuji odlišení rolí Němcové a Němce, který jako úředník s nohama na zemi pouze mluví a nezpívá. 

Slabinou díla je fragmentárnost celkově krátkých hudebních čísel, do kterých je zkomprimováno velké množství textu, hudba často náhle mění styl a směr. I přesto, že sólisté byli zesilováni přes mikrofony, jsou pasáže, kde se překrývá několik pásem mluveného textu a zpěvu zároveň, špatně srozumitelné a divák tak ztrácí kontext.

Je nicméně znát, že každé další uvedení soudobého díla může vést k jeho růstu. Za opravdový úspěch považuji standing ovation gymnazistů, kterým bylo v Litomyšli určeno předpremiérové uvedení. Premiérové uvedení zároveň snímala Česká televize.

Lenka Nota – Olga Sommerová: Jsem kněžna bláznů, dokumentární opera
29. června 2022
Smetanova Litomyšl, Smetanův dům

kostýmy – Dana Haklová
světelný design – Antonín Pfleger
režie a scéna – Martin Otava

Účinkující:
Božena Němcová – Jana Piorecká
Josef Němec – Adam Rezner
postavy ze života Boženy Němcové:
Minyoung Park – soprán
Ivana Klimentová – mezzosoprán
Jakub Turek – tenor
Miro Bartoš – baryton
Orchestr opery Divadla Josefa Kajetána Plzeň
dirigent a hudební nastudování – Jan Bubák