Podle ředitelky Divadla F. X. Šaldy jsou současná omezení pro třísouborová divadla fatální

Jak nejnovější omezení zasáhla vaše divadlo?
Pro třísouborové divadlo jsou tato omezení fatální. Zákazem zpěvu, respektive zákazem představení i zkoušek kde se převážně zpívá, je zcela vyřazen ze hry operní soubor a částečně i ten činoherní, který má na svém repertoáru také muzikály. Znění nařízení je opět nejednoznačné. Například představení, kde se převážně zpívá si lze vyložit  různě – je to časový poměr mluveného slova a hudby v dané inscenaci? Ten ale nemusí být při každé repríze zcela stejný, vždyť jde o živé umění. Zákaz prodeje občerstvení pak dále snižuje komfort diváků, což může vést k dalšímu poklesu návštěvnosti. Na druhou stranu jsme ale rádi, že nebyla divadla zcela zavřena, jako tomu bylo na jaře (podle nového vyjádření ministra zdravotnictví Romana Prymuly se na vládní schůzi ve čtvrtek 8. října 2020 bude jednat o úplném uzavření divadel – poznámka redakce).

Jak vidíte blízkou i vzdálenější budoucnost divadelního provozu?
V tuto chvíli samozřejmě nejvíce řešíme tu nejbližší budoucnost – kam posuneme premiéry, které jsme nuceni přesunout z důvodu karantény části zaměstnanců, jak finančně přežijeme letošní rok, jaký bude rozpočet na rok příští a jak se popereme s výpadky tržeb. Příští rok může být pro některá divadla, včetně toho našeho, likvidační. Tváří v tvář této situaci se špatně přemýšlí a plánuje vzdálenější budoucnost. Z hlediska dramaturgického plánu tvoříme v tuto chvíli rok 2022 v parametrech běžného roku a věříme, že budeme schopni ho i realizovat.

Nemáte obavy, že lidé přestanou chodit do divadla?
Mám obavy, že z důvodů vystrašenosti lidí, propadu jejich příjmů a přetrváváním některých opatření utrpí i v příštím roce návštěvnost velký propad. Mám také obavy, že velký propad utrpí prodej abonentek. Každoročně touto dobou rozjíždíme prodej abonmá na další rok, jenže právě teď a po letošní zkušenosti, kdy se abonentní představení odkládají či ruší, není dobrá doba pro prodej abonentek nových. Lidé, vlastně stejně jako my, si kladou otázku, zda nepřijdou nějaké další, třetí, čtvrté a páté vlny koronaviru nebo jiného viru, které hraní v divadlech znemožní. Celkově se chování našich návštěvníků změnilo – nechávají si nákup vstupenky na poslední chvíli, protože dva měsíce dopředu nikdo neví.

Z hlediska dlouhodobější budoucnosti je ale jasné, že lidé o divadlo stojí. V porovnání s dobou, řekněme před sto lety, má divadlo daleko větší konkurenci. Přišel rozhlas, televize, kina, multikina, a přesto lidé stále do divadla chodí. Divadlo je fenomén. Je to prostě jiný zážitek. A já věřím, že nám rostou další, velmi kulturní, generace (pokud tedy doporučení školám nenavštěvovat představení nebude trvat příliš dlouho). Našim úkolem pak je nabízet divadlo inspirativní, na vysoké umělecké úrovni, které bude otvírat lidem srdce i mysl. Kde najdou ten jedinečný a neopakovatelný zážitek, který nelze najít nikde jinde.   

Jak by se tato situace mohla lépe řešit?
Tato situace ukázala, jak jsou divadla křehká a zranitelná, navázaná z velké části na jeden rozpočet, zpravidla městský či krajský, zároveň jsou závislá také na vlastních tržbách a bez perspektivy do dalších let. A nejen divadla jako instituce, ale také samotní umělci. Ti bez stálého angažmá přišli o svou práci a své příjmy ze dne na den, a jako relativně malá skupina nikoho nezajímali. V různých nehezkých příspěvcích na sociálních sítích jsme se dozvěděli, že mají jít makat třeba do fabriky a z úst nejvyšších zaznělo, ať jdou zpívat do domova důchodců. Je potřeba, aby se stát ke své kultuře přiznal, hlásil se k ní jako k základní veřejné službě, nikoliv jen doplňkové, a řešil ji systematicky. Není to o tom jak teď hasit lépe, ale jak se ke kultuře dlouhodobě stavíme.  

Jaký dopad budou podle Vás mít současná omezení na vaše i ostatní divadla?
Současná omezení ohrožují samotnou existenci především třísouborových divadel, která sídlí v krajských městech, jako je Liberec, Olomouc, České Budějovice a další. Nejde teď primárně jen o omezení provozu divadel. Jde o to, že opatření poslala ekonomiku do hluboké recese a zřizovatelům těchto divadel, statutárním městům, významně klesnou příjmy z daňových výnosů. Budou muset řešit situaci, jak městský rozpočet zvládnout. A věřte nevěřte – při plánování škrtů se vždy první hovoří o divadlech. Už jsem to zažila a bojím se, že to velmi brzy zažiji znova. Stát v tom nesmí města nechat.