Podzimní koncert Kantilény se nesl v dětsky bezprostřední atmosféře. Posluchače překvapila souhra a čisté hlasy

V loňském roce 2020 se podzimní koncert uspořádat nepodařilo, protože zpívat bylo zakázáno. V roce letošním proto všichni s obavami a napětím čekali, jestli koncert skutečně bude. Stal se zázrak, covid-19 se smiloval, a na adventní neděli 28. listopadu 2021 se skutečně brněnský Besední dům zaplnil a rozezněl dětskými hlásky.

Ale nejprve je potřeba říci, co je to vlastně Kantiléna. Je to pěvecký sbor dětí a mládeže, který je součástí Filharmonie Brno. Už od roku 1956 sdružuje děti, které jsou hudebně nadané a rády a pěkně zpívají. Nejprve vznikl sbor ve Šlapanicích a postupně se rozrostl pod vedením sbormistra Ivana Sedláčka ve výběrové těleso, schopné zpívat a vystupovat i s renomovanými orchestry. Na mezinárodních soutěžích děti vyhrávají první ceny, z lotyšské Rigy dokonce přivezli tři zlaté medaile v konkurenci 150 sborů.

Samozřejmě, že jde dnes už o instituci. Ta se sestává ze tří oddělení, rozdělených podle věku a schopností dětí. Ti, kteří vyhrávají, to je koncertní sbor Kantiléna, ve kterém jsou zkušení zpěváci. Zkoušky jsou třikrát týdně a jednou za měsíc je soustředění. Zde jsou děti od dvanácti let až do dospělosti. Starší přípravné oddělení Kantilénka, které navštěvují děti od osmi do dvanácti let, zkouší dvakrát v týdnu. A nejmladší „potěr“ se jmenuje Magdalenka – podle patronky Magdaleny Kožené, operní pěvkyně, která sborem Kantiléna kdysi sama prošla. Toto oddělení je určené pro děti od pěti do osmi let, kteří ještě sbírají první poznatky a základní návyky. „Jsou tu děti sice rozdělené podle věku, ale někdy to nejde dodržet. Když je potřeba doplnit hlasy, tak vybíráme podle schopností, ne podle věku,“ vysvětloval sbormistr Michal Jančík. „Děti tu máme od rodičů, kteří sami již prošli Kantilénou, ale také od takových, kteří sami nikdy nezpívali, ale jejich děti zpívají rády. Dětí profesionálních muzikantů je kupodivu málo, odhaduji tak dvacet procent,“ sdělil sbormistr. 

Podzimní koncert ale není od toho, aby se vyhrávalo, ale aby se zúčastnilo. Tady je prestižní už sama účast a to, že to děti baví, a že chtějí předvést, co umí. A dělají to s nadšením a s bezprostředností dětství. Nadšení se ten večer přelévalo z pódia do publika a naopak a pozitivní energie jiskřila.  

První se představil koncertní sbor Kantiléna, velké slečny v červeném stejnokroji a dva kluci. Před celkem šestačtyřicet účinkujících se postavil umělecký vedoucí sboru, sbormistr Michal Jančík. Ke spolupráci byl přizván varhaník Marek Paĺa. Do koncertních vod se vplouvalo pomalu a rozvážně. Radostné Gloria Jana Nováka následovalo Ave Maria stejného autora, kde čistými hlasy zněla čistá harmonie. Missa brevis in D Benjamina Brittena zmenšila počet členů sboru, kteří přednesli šest částí, z nichž některé jsou a cappella, některé svižné, radostné i rytmizované – tak, aby konvenovaly mladým interpretům.

Starší přípravné oddělení nastoupilo v červených kabátcích a bílých sukních, či kalhotách v případě chlapců. Vypadali svěže a tak také zpívali, motivovaní sbormistryní Veronikou Novosádovou a doprovázení klavírem Marka Paĺy. Nastoupení a již soustředění, byli zastaveni vpádem křičící dívenky: „Ještě Božena!“. Nesla žlutou loutku, maskota sboru, který nesmí chybět na žádném koncertě. Po usazení maskota na klavír mohl koncert pokračovat. Teď už se nemohlo nic stát.  Skladba Jana Hanuše Říjen z cyklu Měsíce zahájil vystoupení Kantilénky houpavým rytmem. Václav Trojan napsal pro děti cyklus Rozpustilá abeceda a z něho zde „syčel“ Rak a potutelně „vykukovala“ Ďáblice z Ďáblic. Synkopický rytmus přinesl Přemysl Kočí v písničce Hej, pane déšť!, kde některé více vnímavé děti začaly ožívat do rytmu. Nejvíce zaujal jeden ze dvou chlapců: Dan Krejza, asi desetiletý. Po výměně sbormistrů nastoupil Michal Jančík, aby zahájil svůj výstup se sborem lidovou písničkou Týnom tánom, přednesenou jako soustředěný a přesný kánon. Zdeněk Pololáník napsal pro děti skladbu Do usínání, směs vtipných a radostných písniček, končící kolébáním Ježíška. V další skladbě Emila Hradeckého Gloria Patri se přidaly k dětem housle Jiřího Kleckera s tklivou melodií a vojenský bubínek. Skladba Změním se téhož autora přinesla opět synkopy a luskání prstů a spoustu dobrých přesvědčení, že sám sebe si cením. Toto tvrzení ovšem „zbouralo“ chlapecké sólo: „Ne, ne, nezměním se, nikdo by mne přece nepoznal.“

Po přestávce se pódium zaplnilo spoustou žlutých berušek s černými sukýnkami a kalhotami a paní sbormistryně měla plné ruce práce, aby je pochytala. Děti kolem pěti let převažovaly. Ty větší, do osmi let, už se tvářily jako zkušení zpěváci. Ale pro všechnu tu drobotinu to byl první koncert v životě. Kdo má sám děti, neubránil se dojetí. Při rovnání do řad se většina chovala statečně, jako Viktorka, dcerka dirigenta Roberta Kružíka, která uhájila stavovskou čest. Ale slzička ukápla holčičce stojící na kraji. Čtyři chlapci se šli ukázat dopředu a statečně zazpívali sólo „Čí só hode“. Pak už se přidali všichni. Následovaly lidové písně v aranžmá Marka Paĺy, ze kterých měly největší úspěch písničky Neviděli jste tu mé panenky, Já do lesa nepojedu a Jede, jede poštovský panáček. Všechny písničky zazněly v jedné tónině a na závěr společně jako kánon, ve kterém se nikdo neztratil. Veselou náladu přinesla písnička Prší, prší s luskáním, dupáním a synkopovaným rytmem.

Tento večer měli posluchači možnost poslechnout si také jednu světovou premiéru: cyklu dětských sborů na texty Jiřího Jelínka Magdalenka, jehož autorem je Zdeněk Král. Sbor doprovodila Anežka Moravčíková na kontrabas, na perkuse a vibrafon Lukáš Krejčí a na klavír Marek Paĺa. Už první píseň s názvem Rouška vynutila úsměv, protože děti si nasadily roušky a pod nimi zpívaly „říká pusa bu bu bu“. Jako další píseň zazněla „Na konečné metra trase prozpěvovalo šťastné prase“. Sedm odvážných holčiček na svém prvním vystoupení zpívalo o tom, že „Voda padá svrchu“ a rozpohybované skupinky dělaly v řadě Višně v čokoládě. Tři dívenky si zasólovaly v rytmické skupině a pak se rytmy „třepala“ Afrika a vše zakončil Fantomas. Dobrá nálada se podařila, všechny strachy byly zapomenuty.

Poslední část koncertu patřila zase velkým slečnám a dvěma mladým odvážným chlapcům, kteří zpívali vše a cappella. Zazněly úpravy lidových písní z pera domácích brněnských autorů Na tom bošileckým mostku, Čižmičky, Měla jsem holoubka a poslední Tancuj, tancuj, kde se rozehrál klavír do ohnivých variací s accelerandem do závěru. Děti zpívaly obdivuhodně čistě, jasnými hlásky s intonační špičkou a se švihem a energií, která přeskakovala do publika. Nadšení dětí se přenášelo na rodiče i prarodiče, kteří se netajili pýchou na své šikovné ratolesti. A měli jistě proč, protože sbor Kantiléna je společenstvím dětí, které nejenže umí dělat skvělou muziku, ale umí se i bavit a užívat života. A to není málo.

Podzimní koncert Kantilény
28. listopadu 2021, 17:00 hodin
Besední dům, Brno

Program:
Jan Novák: Gloria
Jan Novák: Ave Maria
Benjamin Britten: Missa Brevis in D
Jan Hanuš: Říjen z cyklu Měsíce
Václav Trojan: Rak, Ďáblice z Ďáblic z cyklu Rozpustilá abeceda
Přemysl Kočí: Hej, pane déšť!
Lidová píseň: Týnom tánom
Zdeněk Pololáník: Do usínání
Emil Hradecký: Gloria Patri
Emil Hradecký: Změním se
lidové písně v aranžmá Marka Paĺy: Neviděli jste tu mé panenky, Já do lesa nepojedu, Jede, jede poštovský panáček, Prší, prší
Zdeněk Král: Magdalenka
Lidové písně: Na tom bošileckým mostku, Čižmičky, Měla jsem holoubka, Tancuj, tancuj

Účinkující:
Marek Paĺa – klavír
Jiří Klecker – housle
Anežka Moravčíková – kontrabas
Lukáš Krejčí – perkuse a vibrafon
Kantiléna – sbor dětí a mládeže pro Filharmonii Brno
Kantilénka – přípravné oddělení sboru Kantiléna
Magdalenka – přípravné oddělení sboru Kantiléna
Veronika Novosádová – sbormistr
Michal Jančík – sbormistr