Poezie a tanec ve Werichově vile

  1. 1
  2. 2

Holanovský večer je celý jaksi laskavější, a přesto, že se snaží diváka vést do nitra a k zastavení, je to jemné pozvání do světa poetických obrazů, jež nezneklidňuje a už vůbec není direktivní. Konec konců i v pohybu jsou všichni interpreti méně zasaženi kontrakcí stahující do nitra, a více pracují s energií směrem k divákovi. Jistě má svůj vliv i femininní element. Kvalita je tedy odlišná, jakkoli v pohybu dominují tytéž linie, které se stávají charakteristickými, ačkoli víme, že choreografická metoda se v projektech lišila. Ostré hrany, ostrá gesta a hra s rovnováhou. Každý zná nejlépe přednosti svého těla a z logiky věci jich využívá. Kladu si při sledování těchto projektů otázku, jaké další možnosti by se naskytly, kdyby Martin Dvořák někdy zůstal pouze dramaturgem a režisérem, vzdal se jevištní prezence i choreografických intervencí a nechal pohybové uchopení veršů v rukou jiných tvůrců. Ztratila by se tím existující linka, která inscenace spojuje, nebo by se více rozkošatily? Je samozřejmě nesmírně těžké odolat, když k člověku promlouvá blízké téma a každý z nás vnitřně ví, že nikdo nikdy nedokáže vyjádřit naše myšlenky a vztah onomu tématu výstižněji než my sami. Ale za experiment by to možná stálo.

ProART Company – HOLAN_Vanutí v Brně (foto Mila Vašíčková)

V pásmu večera není pro posluchače prostor k tomu, aby se nad veršem zastavil a přemýšlel o jeho smyslu, protože je vše podřízeno rytmu plynutí. Verbální, choreografické i hudební prostředky ovlivňují jeho bezprostřední smyslovou citlivost, přemýšlet může doma, až bude mít čas nad básnickou sbírkou. Tančí a zpívá a hovoří se o smrti, o lásce, o poezii. Před performery se rozvíjí na zemi rovněž veliká malba připomínající draperii, nekonečný strom života, a dřevěné kulatiny odkazují na živý organismus přírody, strom není věčný živel, roste a kácí se, dává nový život ve svém zániku. Už nejsme v domě, ale na lesní cestě. (Light design s pevnými světelnými změnami dodával naopak strohost a odměřenost Blatnému.)

Dva večery strávené s poezií… I kdyby divák nehověl modernímu tanci, nebo mu jeho hranice naopak už dávno nestačily, pohovoří si s básníky. Pocty slavným literátům zřejmě osloví úzké publikum, které poezii vyhledává a s nadšením se chopí každé příležitosti, kdy ji může zažít na jevišti. Asi si nemůžeme představit, že jsou velkou osvětou, která přitáhne diváka zcela nového a literaturou a uměním nepolíbeného, i tak by to ale mohla být příležitost k seznámení: místo vložení knihy do ruky a Čti si zajít na představení. A nový čtenář bude na světě… Rozhodně jde o smysluplné projekty a ProART má zkrátka svou pevnou a vyprofilovanou linii. Záměrně vytváří pro diváka komfortní prostředí bez útoku na jeho estetické cítění (leč bavíme-li se o estetice až do detailu, pak by určitě u Blatného stálo za to obměnit kostýmy, byť jde o naprostý pohodlný „civil“), nelze mu upírat názor, jasný záměr, naprosto charakteristický přístup k látce i pohybu, program šitý na tělo divákovi, kterého dobře zná. Znát svého diváka je také umění, které ne každý ovládá.

ProART Company – HOLAN_Vanutí v Brně (foto Mila Vašíčková)

Blatný
Choreografie, režie: Martin Dvořák
Kostýmy: Jindra Rychlá
Hudba: František Chaloupka, Pavel Blatný, Nils Frahm
Interpretace: Robert Mikluš, Martin Dvořák

HOLAN_Vanutí
Režie, scénář, choreografie, taneční interpretace: Martin Dvořák
Hudba, pěvecká interpretace: Gabriela Vermelho
Recitace, herecká interpretace: Rostislav Novák st.
Scénografie: Jan Pražan
Spolupráce na scénáři, autorská poezie: Radovan Voříšek
Režijní asistence: Míla Šturc

Psáno z představení 21. a 28. června 2021, Werichova vila.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments