Poezie v hlase, svěží projev s mladistvým elánem. Vzpomínka na tenoristu ND Viktora Kočího

  1. 1
  2. 2

Aktualizováno 

Před deseti lety, 9. srpna, zemřel dlouholetý tenorista operního souboru Národního divadla Viktor Kočí. Patřil ke generaci výtečných zpěváků, kteří přišli do Národního divadla v padesátých a počátkem šedesátých let, a kteří se podíleli na skvělé éře souboru v následujících třech desetiletích.

Viktor Kočí se narodil v Praze 25. prosince 1920. Své dětství a mládí, ale prožil v Pardubicích, kde vystudoval gymnázium. Po maturitě začal studovat medicínu, ale studia přerušilo uzavření vysokých škol na podzim roku 1939. Absolvoval tedy abiturientský kurz na Obchodní akademii a pracoval jako úředník, v roce 1944 byl jako velká část jeho vrstevníků nasazen na práci do továrny.Už v té době se věnoval studiu zpěvu. Velký vliv na něj měl jeho přítel, pozdější dirigent Národního divadla Jan Hus Tichý. Zpívat se učil soukromě nejdříve u dlouholetého tenoristy Národního divadla Jana Berlíka, později u profesorky Langové. Účinkoval v tehdy velmi aktivní amatérské Pražské zpěvohře, kde vytvořil například postavy Prince v Rusalce a Lukáše v Hubičce.

Pohostinsky vystoupil v Národním divadle v říjnu 1948 v roli Vojtěcha v opeře Viléma Blodka V studni, což bylo představení Velké opery 5. května, jež bylo po fúzi tohoto souboru s Operou Národního divadla převedeno do jeho repertoáru. V převzatých představeních tohoto souboru vystoupil v následujícím roce ještě dvakrát v inscenaci Verdiho La traviaty jako Alfred a v Madamě Butterfly v roli Pinkertona. Jednalo se o odpolední představení, které soubor Opery Národního divadla odehrál v tehdejším Divadle Umění lidu (dnešním Hudebním divadle v Karlíně).

V roce 1951 byl angažován do sboru Opery Národního divadla. Jako člen sboru vystoupil v drobných sólových úkolech v Moniuszkově Halce a Glinkově Ivanu Susaninovi. Na doporučení Bronislava Choroviče, který tehdy působil v operním souboru ve funkci hlasového poradce, hostoval v Plzni Jeníka v Prodané nevěstě. Tehdejší šéf opery František Belfín mu ještě během představení nabídl angažmá. Od léta 1952 se Viktor Kočí stal sólistou plzeňského operního souboru a okamžitě vstoupil do řady představení, jež byla na repertoáru. Vedle Jeníka to byl například Princ v Rusalce, Laca v Janáčkově Její pastorkyni, titulní role ve Verdiho Donu Carlosovi či Olega Koševoje v Mejtusově opeře Mladá garda.Zajímavé je, že v Belfínově a Theinově inscenaci Musorgského Borise Godunova, v níž se, pokud se nemýlím, u nás poprvé hrála tato opera v původní verzi s obrazem před chrámem Vasila Blaženého a titulní roli vytvořil Karel Berman, převzal barytonovou roli bojara Ščelkalova. Pozdější výtečný plzeňský interpret široké škály barytonových rolí legendární „Pepánek“ Hořický, tehdy ještě  jako tenorista zpíval Šujského.

V Plzni si Viktor Kočí vybudoval rozsáhlý repertoár. Ze smetanových rolí to byl vedle Jeníka například Jarek v Čertově stěně a Šťáhlav v Libuši, v Dvořákově Jakobínu role Jiřího, Lenskij v Čajkovského Evženu Oněginovi, Faust v Gounodově Faustovi a Markétě, Rudolf v Pucciniho La bohèmě, ale také Florestan v Beethovenově Fideliovi. V Rossiniho Italce v Alžíru se představil v roli Lindora a svůj verdiovský repertoár si rozšířil o Vévodu v Rigolettovi a v československé premiéře Sicilských nešpor, kterou v Plzni nastudovali dirigent František Belfín a režisér Václav Lohnický, ztvárnil hlavní tenorovou roli Arriga. Byl  také Andrejem v jediném českém poválečném nastudování Čajkovského opery Mazepa (poprvé byla tato velmi zajímavá opera v devíti představeních uvedena v roce 1934 v Národním divadle, Václav Nosek velmi usiloval o její uvedení v Brně, ale zabránily tomu velké problémy se získáním notových materiálů).

Tři plzeňská léta byla pro další vývoj tenoristy Viktora Kočího rozhodující. Kočí rád na své plzeňské působení vzpomínal a vždy se rád do Plzně, pokud k tomu byla příležitost, vracel. Jeho doménou se staly role, v nichž mohl uplatnit svůj laskavý měkký hlas, emocionálnost a vroucnost výrazu. Pozvání do Národního divadla ale na sebe nedalo dlouho čekat, a tak po dalších pohostinských vystoupeních, v nichž se z dnešního pohledu možná poněkud překvapivě v Praze představil na podzim 1954 dvakrát jako Florestan ve Fideliovi, rozhodly definitivně o jeho angažmá.

Projděme si seznam titulů, které měly premiéry v prvních dvou sezonách, do nichž byl Viktor Kočí obsazen a jaké role v nich hrál. Získáme tím jasnou představu, jak se vyvíjelo jeho působení na naší, tehdy opravdu první operní scéně. V sezoně 1955-1956 to byl don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim, Gounodův Faust a Janek v Janáčkově Věci Makropulos.Poté následovali Kudrjáš v Krombholcově nastudování Janáčkovy Káti Kabanové, Jeník v Dvořákově opeře Král a uhlíř, Doktor ve Smrti kmotřička Rudolfa Karla a Bech Radslav v premiéře původní novinky Boleslava Vomáčky Boleslav I.K tomu připočtěme role, které převzal ze stávajícího repertoáru (Lenskij v Evženu Oněginovi, Vévoda mantovský v Rigolettovi, Pinkerton v Madamě Butterfly, hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském anebo Jeník ve Dvořákově opeře Šelma sedlák. Především se jednalo o Jeníka, kterého zpíval v bezmála stovce představení.

Z velké části to byly postavy, v nichž mohl uplatnit poezii v hlase i zpěvu, jak jej v jedné recenzi charakterizovala Jarmila Brožovská a svěží projev s mladistvým elánem, jak o něm napsal profesor Václav Holzknecht. S každou rolí se naplno sžil a věnoval jí maximum svého úsilí, a to i v pozdějších letech, když mu onemocnění zabránilo v interpretaci stěžejních úkolů. I ty nejmenší postavy a postavičky nesly pečeť projevu opravdového kumštýře, který operu a zvláště Národní divadlo miloval.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Pametnik

Dvoutisící představení Prodané nevěsty v Národním divadle v Praze se konalo 9. února 1953. Jeníka zpíval Beno Blachut a nikoliv Viktor Kočí. V 2001. reprize byl Jeníkem Ivo Žídek.

Dobrý den, děkujeme za Vaši pozornost, omluva za autora, již jsme opravili.