Zápisník Jindřicha Bálka (57)
Je to až nespravedlivé, že se do jednoho malého města soustředí tolik krás a zajímavostí najednou. Od záhybů Vltavy a zámek na skále až po Egona Schieleho, od středověkých ulic přes barokní divadlo až po synagogu a dobový fotografický ateliér. Jiná zajímavá města musí vystačit s desetinou toho všeho – a i tak stojí za navštívení. Přináší to ale s sebou jiné momenty. V Českém Krumlově každý občas zažije pocit, že už má těch turistů fakt dost – a to i přesto, že sám přijel také jako turista… Ale i tak si člověk má umět vybírat, protože krásné a vzácné historické město se dá skutečně vnímat jinak než jako příjemné kulisy k wellnessovému pobytu. Opravdu se nemusí chodit jen do drahých rádoby středověkých restaurací ani do muzea voskových figurín ani do některého z dvaceti zlatnictví. Malý pořadatel kulturních akcí si tam ale může připadat podobně jako provozovatel dřevěné horské boudy v Krkonoších v konkurenci hotelů s vířivkami a umělou horolezeckou stěnou. Ale má smysl se snažit. Tak jako se opravdu dá jezdit do Krkonoš za horskou turistikou, dá se do Českého Krumlova jezdit za kulturními akcemi. A letos to potvrdil i 28. ročník zdejšího Festivalu komorní hudby.
Letošní ročník začal tradičně Barokní nocí, která vrcholí představením v barokním divadle a nasvícenými zahradami s barokním ohňostrojem… Ale pak následovala klasická série komorních koncertů rozprostřená do celého týdne. Houslista Jan Fišer přesvědčil na recitálu s Ivo Kahánkem, že koncertní mistr PKF je podobně výraznou osobností jako mediálně známější koncertní mistr České filharmonie.
A violistka Jitka Hosprová nabídla za doprovodu Jitky Čechové velkorysý program, který vrcholil transkripcí Houslové sonáty A dur Césara Francka. Tuto nádhernou skladbu si rádi přivlastní instrumentalisté všech oborů, naposledy ji hrál v Praze Yo Yo Ma na violoncello a existuje i verze pro flétnu či klarinet. A také pro violu vyzněla v mnoha výrazových polohách od meditativní až po vášnivou.
Na pátečním festivalovém koncertu vystoupila mladá klavíristka ruského původu a německého příjmení Olga Scheps. V Maškarním sále zámku přesvědčila technikou i širokou úhozovou škálou. Koncert se odehrál ve večerním čase jako Nokturno. A končil před půl dvanáctou třemi přídavky. Tento koncert se konal v premiérové spolupráci mezi Festivalem komorní hudby Český Krumlov a starším a větším festivalem Europäische Wochen, jehož centrem je Pasov a koncerty se konají v celém příhraničním regionu na německé straně. Ač je tento festival relativně méně znám, letos se spontánně přihlásil k Roku české hudby řadou programů, i přáním spolupořádat koncerty na českém území. Pořadatelské zázemí festivalu je na první pohled mnohem větší a jistější – ale i tak nutně potřebuje nějakého spolehlivého partnera na české straně, aby se koncerty tohoto typu mohly konat. A právě tuto spolehlivost intendant německého festivalu Europäische Wochen Peter Baumgardt jednoznačně ocenil. A o to další se už postaral Maškarní sál v osvětlení svíček – a přirozeně sympatický výkon mladé klavíristky. Olga Scheps má i přes svůj subtilní zjev ráda mocné plné akordy – a po subtilním výběru z Ročních dob Petra Iljiče Čajkovského a dvou Schubertových Impromptech zařadila energickou Schubertovu fantazii Poutník. A zejména trojice přídavků – Hrdinská polonéza, Rachmaninovo Preludium a Prokofjevův Ďábel – působila skoro až přehnanou „ruskou“ zálibou v silných akordech…
Festival ale umí oživit i místa méně proslulá, než je zámecký Maškarní sál. Patří k nim malá kaple v městském parku v Českém Krumlově. Tuto kapli je možné ve vkusně revitalizovaném parku skoro přehlédnout a publika se do ní nevejde mnoho. Letos tam ovšem sopranistka Barbora Polášková a varhanice Drahomíra Matznerová představily dost velkorysý program. Ten zahrnoval jak italské árie z duchovních děl Donizettiho či Rossiniho, tak Cacciniho Ave Maria nebo Píseň Rút Petra Ebena. A zněly i méně známé a velmi vděčné kratší skladby pro sólové varhany. Drahomíra Matznerová se bez zaváhání přizpůsobila možnostem malého a komorního nástroje a našla repertoár, který se k němu hodí i přiměřený barevný rejstřík. S citem doprovodila i mladou pěvkyni. Festival komorní hudby se také inspiroval nedávno publikovanou prací o historii hudby místní schwarzenberské gardy. Na terase hotelu Růže na samostatném koncertu a o pár dnů později i na českokrumlovském náměstí kapela, na přání festivalu sestavená podle archivních pramenů, bavila publikum dobovými šlágry v českém i německém jazyce, tanečními i pochodovými, jakoby lidovými i jakoby jazzovými.
Martin Voříšek, autor zmíněné knihy a umělecký vedoucí kapely má navíc vyloženě moderátorský talent v prezentaci kratochvilných dobových písní. Také to se dalo zažít v uplynulém týdnu v Českém Krumlově a rozhodně se dá říci, že za koncerty, jako byly tyto, je důvod se do Českého Krumlova vracet: ne jako do VIP historických kulis, ale jako do kulturně živého města.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu-Vltava
Foto Lubor Mrázek
