Pohlednice z Vídně

Hudba Plus Petra Vebera (32) - vybraná témata uplynulých dní s nadhledem a v souvislostech. Tuto neděli pohlednice z Vídně.
Pohlednice z Vídně (foto autor)

Spočítat, kolik historických domů ve Vídni nese označení Beethovenhaus, jsem se nakonec nepokusil. Jen ve čtvrtích Grinzing a Heiligenstadt jich je několik. Tady bydlel. A tady také. Šipek a směrovek s nápisy Beethovenova cesta, Beethovenův pomník nebo Beethovenův park je tu také mnoho.

Skladatel ve stráních nad Vídní trávil většinou léto, doufal, že se zde, v lázeňských oblastech, zlepší jeho postupující ušní choroba. A pracoval tu. Tady napsal výjimečný dopis s osobním vyznáním, který vešel do historie jako Heiligenstadtská závěť. Zde koncipoval symfonii Eroica. Tamhle klavírní sonátu zvanou Bouře… A ve vinařství na rohu náměstí Pfarrplatz a uličky Eroicagasse, ve starobylém domě, kde také přebýval, píší, že zde začal uvažovat o deváté symfonii a komponoval tu třetí a šestou, přičemž číslice tři a šest jsou různě přeškrtané a přepisované. Kdo ví, jak to doopravdy bylo…

Na myšlenku vedoucí k Pastorální symfonii však opravdu mohl někde zde přijít. Potůček Schreiberbach, který přitéká shora z Kahlbergu, je dnes sice v dolní části mezi vilami sevřen do betonového koryta, ale nahoře v hájích a ve vinicích má docela přírodní charakter a cestička kolem něj byla určitě i pro Beethovena oblíbeným místem procházek. Jako pro dnešní Vídeňany.

Jen malá procházka Vídní dole, v centru u Dunaje, je také plná hudby. Míst, na nichž bydlel Mozart, je hodně. Během deseti let, která v metropoli od roku 1781 strávil jako svobodný umělec usilující o publikum, uznání i obživu, se stěhoval snad desetkrát. Nejzachovalejší dům je ten, v němž napsal Figarovu svatbu. Dům, v němž komponoval Rekviem a v němž zemřel, však bohužel už dávno zbourali. U svatého Štěpána zpíval Haydn jako chlapec ve sboru. Hned vedle je jeden z domů zvaných Mozarthaus. Památky na Mozarta, Beethovena a Haydna se střídají s pomníky a pamětními deskami věnovanými Johannesu Brahmsovi, Antonu Brucknerovi a dalším velikánům. Plakety upomínající na Franze Schuberta jsou na dvou desítkách budov.

Tady někde chodívali Salieri, Tůma, Pichl, Vaňhal, Míča, Koželuh, Kramář, Krumpholtz, Pavel Vranický a jeho bratr Antonín, Jírovec, Voříšek… Dvořák, když přijel za Brahmsem. O pár let později Gustav Mahler a Josef Bohuslav Foerster. Jdete kolem Theater an der Wien – Divadla Na Vídeňce, kde měla premiéru Beethovenova opera Fidelio a při koncertech i jeho symfonie. Míjíte koncertní síň Musikverein s krásnou novorenesanční fasádou v odstínech růžové a žluté. Za rohem je hotel, v němž vždy bydlíval Richard Wagner. Nemluvě o Státní opeře. Na dohled od ní je sídlo Vídeňských filharmoniků, soukromého tělesa hráčů tohoto divadla.

I kdyby nepršelo, stojí za to zajít do skvělého muzea Haus der Musik, jedinečné a netradiční kulturní instituce plné zvuků, plnící funkci místa seznamujícího s historií hudby ve Vídni. Je muzeem zvuků. Existuje od roku 2000 a je nápadem, který Praha může rakouské metropoli jen tiše závidět. Ale ještě víc je místem moderních vzdělávacích metod, místem, kde se informace pojí se zážitky. Mezi atrakcemi Domu hudby je i virtuální koncertní pódium. Stojíte na dirigentském stupínku, v ruce taktovku – a před vámi jsou na velké obrazovce Vídeňští filharmonikové. Hrají a zázrakem techniky reagují na vaše pohyby, takže můžete ovlivňovat průběh skladby.

V Domě hudby také můžete vidět figurínu zakladatele filharmoniků, kteří loni slavili 175 let. Byl jím dirigent a skladatel Otto Nicolai – autor opery Veselé paničky windsorské. Haus der Musik sídlí v domě, kde Nicolai, když byl ve Vídni, bydlel.

Vídeň je plná hudební klasiky. A když dojdete na Beethovenovo náměstí, které je nedaleko Městského parku se zlatou sochou Johanna Strausse a naproti druhé významné hudební síni – Konzerthausu, uvědomíte si, že Vídeň je i plná českých stop. Vedle stojící Akademické gymnázium, kde maturoval Tomáš Garrigue Masaryk a kde kdysi studoval také Franz Schubert, má novogotickou podobu, na níž se podílel stavitel Josef Hlávka – ten, který je podepsán pod řadou reprezentativních budov kolem Ringstrasse, mnoha vídeňských činžovních domů a v neposlední řadě i Dvorní opery. Budovy, která na konci války hodně utrpěla, byla znovuotevřena v roce 1955 a chodíme do ní jako do Vídeňské státní opery. Je pro pyšnou Vídeň charakteristické, že pamětní deska Hlávkovi byla, a to z dlouhodobé české iniciativy, osazena ve městě až v roce 2016.

Reklama

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na