Poslední jednání Jamese Levina v Met končí ostudou

Metropolitní opera v pondělí večer definitivně propustila Jamese Levina a ukončila tak své spojení s mužem, který určoval tvář tohoto operního domu po více než čtyři desetiletí. Stalo se tak poté, co vyšetřování přineslo podle Met věrohodné důkazy o tom, že se pan Levine dopustil „sexuálního zneužití a obtěžování“.

Vyšetřování, které Met zahájila v prosinci po zprávě zveřejněné v The New York Times, nalezlo důkazy o zneužívání a obtěžování, k nimž docházelo „jak před, tak během období“, kdy pan Levine pracoval v Met, vyjádřila se společnost ve svém prohlášení.

Pro legendárního maestra, jehož mnozí považovali za největšího amerického dirigenta od dob Leonarda Bernsteina, to znamenalo skutečné upadnutí v nemilost.

Met nezveřejnila konkrétní výsledky vyšetřování, jež údajně zahrnovalo rozhovory se sedmdesáti lidmi. V prohlášení se ale praví, že vyšetřování „odhalilo věrohodné důkazy o tom, že se pan Levine dopustil sexuálního zneužívání a obtěžování zranitelných umělců, kteří stáli na počátku své kariéry a pan Levine nad nimi měl určitou moc.“ Met prohlásila, že ukončuje svou spolupráci s panem Levinem, který je v současné době emeritním šéfem a uměleckým ředitelem programu mladých umělců.

„Ve světle těchto zjištění,“ stojí dále v prohlášení, „dospěla Met k závěru, že nebude nadále vhodné ani možné, aby pan Levine pokračoval ve své práci v Met.“

Mluvčí pana Levina řekl, že k tomu v této chvíli nemá žádný komentář.

Čtyřiasedmdesátiletý pan Levine se tak stává nejvýše postavenou osobností vážné hudby, jejíž kariéra skončila po veřejném odhalení nevhodného sexuálního chování.

Dokázal z orchestru Met vybudovat jedno z nejlepších hudebních těles na světě, vedl Bostonskou symfonii a Mnichovské filharmoniky a získal si renomé po celém světě svými nahrávkami, přenosy a videozáznamy. Jeho sláva přesáhla hranice vážné hudby. Objevil se na plátně společně s Mickey Mousem v Disneyově Fantazii 2000 a v roce 1983 byl na titulní straně časopisu Time s titulkem, označujícím jej za „Top Maestra Ameriky“.

Dokonce ještě před tím, než se objevila obvinění, se Met už posouvala do post-levinovské éry. Levine po letech zdravotních potíží už dvě sezony předtím odstoupil z funkce hudebního ředitele. Společnost minulý měsíc oznámila, že nástupce pana Levina Yannick Nézet-Séguin převezme svou novou roli v příští sezoně, tedy o dva roky dříve, než bylo v plánu.

Ovšem toto ukončení spolupráce znamená pro Met výrazný zásah v době, kdy je zvláště zranitelná. Tato společnost, největší americká umělecká organizace, má roční náklady na provoz téměř 300 milionů dolarů a je do velké míry závislá na velkorysosti mecenášů – tato závislost ještě narostla s poklesem návštěvnosti. A teď Met zjišťuje, že musí nadbíhat filantropům i divákům, kteří kladou nelehkou otázku – co Met vlastně věděla nebo měla vědět o svém špičkovém dirigentovi?

Met pozastavila panu Levinovi výkon funkce a zahájila vlastní vyšetřování v prosinci, poté, co se v The Times objevila zpráva o obviněních, vznesených čtyřmi muži, kteří tvrdili, že je pan Levine před několika desítkami let, kdy byli v teenagerovském věku či byli jeho studenty, sexuálně zneužil. Pan Levine tehdy prohlásil, že tato obvinění jsou „nepodložená“; ve svém prohlášení se také vyjádřil: „Neprožil jsem svůj život jako tyran nebo agresor.“

Záhy se ale vynořily otázky ke způsobu, jakým se Met k případu postavila, včetně skutečnosti, že její vyšetřování bylo zahájeno více než rok poté, co Peteru Gelbovi, generálnímu řediteli, policie z Illinois poprvé oznámila, že prošetřuje obvinění, že pan Levine v osmdesátých letech sexuálně zneužíval dospívajícího chlapce.

Pan Gelb tvrdí, že svolal vedení Met, aby je informoval o policejním šetření, a mluvil také s panem Levinem, který obvinění popřel. Pan Gelb však prohlásil, že společnost nepřijala žádná další opatření, pouze vyčkávala, co policie nakonec zjistí.

Podle Met její vlastní vyšetřování, které vedl Robert J. Cleary, partner v advokátní kanceláři Proskauer Rose, který dříve působil jako státní zástupce v New Jersey a Illinois, dospělo k závěru, že „jakákoliv tvrzení či zvěsti o tom, že se členové managementu Met či jejího představenstva nějakým způsobem snažili zatajit informace o těchto záležitostech, jsou zcela neopodstatněné.“

Obvinění vůči panu Levinovi, o nichž se psalo v The Times, se týkají období před desítkami let a vykazují jisté podobnosti.

Chris Brown řekl, že ho pan Levine zneužil v létě roku 1968, když byl sedmnáctiletým studentem Meadow Brook School of Music v Michiganu a pan Levine vedl školní orchestr. Pan Brown, který se stal hlavním basistou v St. Paulském komorním orchestru, prohlásil, že ho jedné noci na koleji pan Levine masturboval a chtěl od něj totéž – a když to pan Brown odmítl udělat znovu, potrestal ho tak, že jej zbytek léta ignoroval, a to dokonce i při dirigování.

Cellista James Lestock oznámil, že i on byl zneužíván jednoho léta jako student, a řekl, že zneužívání pokračovalo v Clevelandu, kde měl pan Levine, který byl tehdy pomocným dirigentem v Cleveland Orchestra na vrcholu kariéry, svoji velmi soudržnou skupinu hudebníků – následovníků. Vyprávěl, že svého času pořádal pan Levine skupinová setkání, jejichž účastníci měli zavázané oči a navzájem se s neviděnými partnery masturbovali. (Totéž v rozhovoru potvrdil i další účastník těchto setkání.)

Pan Lestock v pondělí večer řekl, že poté, co v sobě celé roky nosil bolest z těchto setkání, chtěl dosáhnout toho, aby se o chování pana Levina dozvěděla veřejnost. „Pravda může být velmi užitečná,“ řekl v telefonickém rozhovoru. „Z pravdy se rodí dobro.“

Albin Ifsich, který má za sebou dlouhou kariéru jako houslista v New Jersey Symphony Orchestra, řekl, že byl panem Levinem zneužíván několik let – začalo to na Meadow Brook a pokračovalo, když se přidal ke skupině mladých muzikantů kolem pana Levina, která ho následovala do Clevelandu a později do New Yorku.

Ahok Pai prohlásil, že jej pan Levine zneužíval několik let. Začalo to v roce 1986 kolem Ravinia Festivalu v Illinois, když mu bylo šestnáct. Pan Pai vyrůstal poblíž místa konání festivalu, kde byl pan Levine hudebním ředitelem, a toužil stát se dirigentem. O tři desítky let později – poté, co panu Paiovi podle jeho vlastních slov terapie pomohla uvědomit si, jak destruktivní vliv na něj ty kontakty měly – na podzim roku 2016 vznesl obvinění na policejním oddělení v Lake Forest v Illinois. Zástupci orgánů činných v trestním řízení loni sdělili, že proti panu Levinovi nevznesou trestní obvinění, protože legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku je v tomto státě sedmnáct, v některých případech osmnáct let, v roce 1986 to však bylo šestnáct let.

Několik uměleckých institucí bylo konfrontováno se stížnostmi na chování některých svých vůdčích uměleckých osobností. Několik orchestrů přerušilo vazby s dirigentem Charlesem Dutoitem poté, co byl obviněn z nevhodného sexuálního chování, a Boston Symphony, kde byl častým hostujícím dirigentem, dospěla k závěru, že obvinění, která proti němu vzneslo několik žen, jež pracovaly pro orchestr, byla věrohodná. Peter Martins se letos pod nátlakem vzdal funkce hlavního baletního mistra New York City Ballet poté, co se v The Times a The Washington Post objevily zprávy o obviněních z fyzického zneužívání. Nicméně po skončení vyšetřování City Ballet oznámil, že se obvinění nepotvrdila.

Moc a vliv pana Levina v Met byly v éře elitních maestrů ojedinělé: Dirigoval tu více než 2.500 představení, což je mnohem více než kterýkoliv jiný dirigent. Od té doby, co v roce 2011 musel podstoupit operaci páteře, kvůli které pak vynechal dvě sezony, pan Levine dirigoval z kolečkového křesla. Velmi zdráhavě – a teprve poté, co vypukly zákulisní boje, kdy si umělci stěžovali, že je stále těžší sledovat jeho dirigování – pan Levine na jaře roku 2016 odstoupil z funkce hudebního ředitele. V témže roce také přiznal, že trpí Parkinsonovou chorobou, což předtím popíral a tvrdil, že jeho potíže na pódiu souvisí s jeho medikací.

Pověsti o panu Levinovi a sexuálním zneužívání se objevovaly během celé jeho kariéry. Johanna Fiedler, bývalá tisková mluvčí Met, napsala v roce 2001 ve své knize Molto Agitato: Chaos za hudbou v Metropolitní opeře, že podobné historky kolovaly minimálně od roku 1979.

„Tiskové oddělení Met vytrvale poukazovalo na to, že podobné drby kolují neustále, a zdůrazňovalo, že neexistují žádné důkazy,“ uvedla.

V roce 1987 The Times napsaly bez bližších údajů, že „se objevují rozporuplné zprávy o jeho soukromém životě a okamžité rezignaci.“ Pan Levine tyto informace popřel v rozhovoru pro The Times, kde prohlásil, že už před lety slyšel „zvěsti o nějakých mravnostních obviněních v Pittsburghu, na Havaji či v Dallasu.“

„Zabývali se tím mí přátelé i nepřátelé a já do dnešního dne nemám ani potuchy o tom, kde se ty pomluvy vzaly nebo k čemu mají sloužit,“ vyjádřil se tehdy.

Pan Gelb v dřívějších interview pro The Times prohlásil, že v záznamech Met jsou dva případy, kdy se stížnosti na chování pana Levina dostaly až k vedení společnosti. V roce 1979 podle něj pan Anthony A. Bliss, který byl tehdy výkonným ředitelem Met, dostal dopis od člena správní rady, kde se psalo o anonymním dopise, obsahujícím obvinění proti panu Levinovi. Ovšem ani dopis od člena správní rady, ani anonymní list nebylo možno získat, takže nebylo jasné, jaká byla přesná povaha zmíněných obvinění. Nicméně kopie odpovědi pana Blisse, kterou The Times získaly, ukázala, že tato obvinění odmítl.

Podruhé podle pana Gelba šlo o telefonát od policie z Lake Forest v roce 2016, kdy probíhalo vyšetřování v případu pana Paie. O rok později, v prosinci, se společnost z dotazů médií dozvěděla, že se objevila další obvinění. Met následně pozastavila panu Levinovi výkon funkce a zahájila vlastní vyšetřování.

Přeložila Kateřina Bodnárová