Verdiho mistrovská tečka s úsměvem
Tradičně se uvádí, že tvorba G. Verdiho je ohraničena jeho dvěma jedinými komickými operami – prvotinou Un giorno di regno / Jeden den králem (1840) a vrcholným dílem skladatelské a lidské zralosti Falstaffem (1893). Ale v pěti dekádách mezi těmito operami se Verdi několikrát neúspěšně pokoušel nalézt libreto ke komickým operám. Komické scény měly být součástí i plánovaného zhudebnění Shakespearovy Bouře pro Covent Garden (1850) a je také dochován návrh scénosledu pro zhudebnění Moliérova Tartuffa ze šedesátých let 19. století.
Sám Verdi například v roce 1879 veřejně v časopise Gazzetta musicale vyjádřil svůj zájem o kompozici opery buffa i překvapení, že nikdo od něho dílo tohoto žánru neočekává. Zaujetí pro zhudebnění děl největšího světového dramatika provázelo Verdiho většinu jeho skladatelské dráhy, ve které přivedl na jeviště operní verze Macbetha, Othella a Falstaffa.
V jeho plánech pak zůstala řada dalších námětů, především delší čas zvažovaná a skicovaná verze Krále Leara. I Falstaffem se skladatel zabýval v delším časovém období, první doložitelné zmínky pocházejí z roku 1868, kdy libreto podle této Shakespearovy komedie měl napsat Antonio Ghislanzoni. Konkrétní podobu dostaly plány ale až v roce 1890, kdy na popud nakladatele Ricordiho a po rozsáhlé osobní spolupráci a korespondenci s libretistou Arrigem Boitem (již od července 1899) měl skladatel k dispozici kompletní Boitovo libreto třech aktech. Kompozicí se pak zabýval převážně na jaře a v létě 1890 a 1891, rok 1892 věnoval instrumentaci a četným dokončovacím úpravám a dílčím změnám.
Falstaff v režii Michieletta jako hořkosladká hudební komedie o stáří
Drážďanská inscenace v režii Damiana Michieletta (režijní spolupráce Marcin Lakomicki), který již také inscenoval tuto operu velmi jemným a nostalgickým způsobem na salcburském festivalu roku 2013, vyniká opět originálním nápadem. V Salcburku využil nápad zasadit operu do Casa di Riposo per Musicisti, domovu pro zestárlé operní pěvce v Miláně, instituce, kterou také Verdi financoval. Drážďanský Sir John Falstaff je tentokrát padlou popovou hvězdičkou na tour ve Windsoru, kde právě jeho hudební skupina Sir John uvízla v hotýlku nevalné kvality. Bývalý velký svůdce tak může rozvinout své schopnosti, a možná i zlepšit svou takřka tragickou finanční situaci… Ošuntělá estrádní scéna (Paolo Fantin) a bezútěšná hotelová zákoutí se pak rychle střídají s unifikovaným modernistickým a dynamickým prostředím Fordova domu nebo windsorského parku tvořeným jen sloupy, osvětlením a nečetným mobiliářem. Atmosféru zdařile dokresluje složitá, ale výrazně náladotvorná světelná režie s častým využitím neónového osvětlení (Alessandro Carletti).
Padlý svůdce zpívá dál
Celý vybraný pěvecký soubor bez výjimky odvádí skvělé výkony jak pěvecké, tak herecké, navíc je od prvního momentu cítit, že inscenace prostě interprety baví. Centrem dění je samozřejmě rytíř Falstaff v podání italského basbarytonisty Nicoly Alaimy, který tuto roli ztvárnil na různých jevištích světa. S vycpanou postavou a kostýmy (návrhy kostýmů Agathe MacQueen) ve stylu bývalého řeckého pop zpěváka Demise Roussose vytváří neodolatelný portrét narcisty a mluvky, který se propadl na poslední příčky showbyznysu na cestách. Obdivuhodné je i vokální ztvárnění role, s výbornou výslovností a nuancovaností výrazu, s dokonalou schopností utlumit nebo zvýšit intenzitu v minimálním časovém úseku. Nevytváří ale jen divadelní charakter, jeho ztvárnění přes veškerou komiku a excentricitu nese v sobě i smutek muže, který zřejmě zažil úspěch a uvědomuje si (byť jen občas), jak hluboko se propadl.
Na jeho výkon navazují i výkony dalších interpretů ve všech rolích. Skvělé dámské trio v bezchybné souhře a vokální jistotě, je tvořené italskou sopranistkou Eleonorou Buratto (Mrs. Alice Ford), ukrajinskou mezzosopranistkou Nicole Chirkou (v nepříliš vděčné roli Mrs. Meg Page) a kanadskou altistkou Marie-Nicole Lemieux jako Mrs. Quickly. Zvláště představitelka Mrs. Quickly, která tuto roli vytvořila již mnohokrát, se dokonale vyžívá v komických gazích vděčné role.
Strhující výkon odvádí i italský barytonista temného hlasového témbru Lodovico Ravizza v roli chronického žárlivce Forda, kdy jeho výraz interpretace se pohybuje mezi zlověstností a směšností. Mladý pár, Fordovu dcerušku Nannettu a jejího nápadníka Fentona, ztvárňují španělská lyrická sopranistka Rosalia Cid a argentinský tenorista Juan Francisco Gatell. Především sopranistka oslňuje krásnou barvou hlasu, technikou držených tónů i vzdušným frázováním, a také nebývalou muzikálností. Velký úspěch měl i tenorista s ryze lyrickým vokálním projevem, záměrně režisérsky vedený trochu matně, aby vynikla celková myšlenková nadvláda ženské části v duchu celkového konceptu režie. Výborně jsou obsazeny i všechny menší role, často náročné na hereckou a pohybovou akci. Inscenace baví diváky od otevření opony, což dokazuje smích a potlesk při otevřené scéně, i závěrečný desetiminutový aplaus při posuzované šesté repríze.
Hudební nastudování Daniela Gattiho představuje Verdiho partituru ve vzácné komplexnosti a vyváženosti, melodické bohatosti a také ve vzorné spolupráci s pěvci. Vypracované nástrojové detaily se snoubí s celkovým lehkým zvukovým konceptem, který Gatti zvolil. V plynule tekoucím orchestrálním toku jen občas jako temnější otazník zazní některá místa a čísla jako Fordův nebo Falstaffův monolog coby momenty životní reflexe nebo rekapitulace. Zcela převládající radostný hudební tón se obdivuhodně váže s někdy nostalgickým jevištním obrazem a závěr opery, kdy je Falstaffovi připomenut jeho věk a strach ze stárnutí pak působí až hořkosladce.
Skvělá inscenace snese nejvyšší měřítka, a určitě si zaslouží návštěvu, protože výlet do Drážďan je možné spojit s dalšími skvělými kulturními akcemi ve městě i okolí. Bohužel, návštěvník si bude muset počkat až na další sezónu. První série provedení s premiérou 5. října již skončila a další představení jsou plánována až v sezóně 2026/27.
Giuseppe Verdi: Falstaff
24. října 2025, 19:00 hodin
Semperoper, Drážďany
Šestá repríza od premiéry 5. října 2025
Inscenační tým
Hudební nastudování a dirigent: Daniele Gatti
Režie: Damiano Michieletto
Výprava: Paolo Fantin
Návrhy kostýmů: Agathe MacQueen
Světelná režie: Alessandro Carletti
Sbormistr: Jan Hoffmann
Dramaturgie: Dorothee Harpain
Účinkující
Sir John Falstaff: Nicola Alaimo
Ford: Lodovico Ravizza
Fenton: Juan Francisco Gatell
Dottore Cajus: Didier Pieri
Bardolfo: Simeon Esper
Pistola: Marco Spotti
Mrs. Alice Ford: Eleonora Buratto
Nannetta: Rosalia Cid
Mrs. Quickly: Marie-Nicole Lemieux
Mrs. Meg Page: Nicole Chirka
Sächsischer Staatsopernchor Dresden
Sächsische Staatskapelle Dresden
Recenzi na vídeňského Falstaffa od téhož autora si můžete přečíst zde.
