Ještě pár dnů po volbách jsem to nově zvoleným politikům věřil. Chtějí být lepší, než jejich předchůdci. Sníží si platy. Zruší zbytečné funkce. Budou jezdit tramvají a jízdenku si koupí. Skoncují s přidělováním trafik. Začnou víc myslet na ty, kdo je platí.
Jenže pak přišla studená sprcha. Ministrem kultury se stane zubař.
Letos třiapadesátiletý doktor Jiří Besser byl dlouholetým zubařem berounských železáren. Ve dvaatřiceti, v létě 1989 vstoupil do KSČ, prý aby si mohl udělat druhou atestaci. Teď se neváhá chlubit tím, že vábení komunistů „32 let odolával, což považuje za svůj osobní úspěch“.
Po sametové revoluci zubařiny zanechal a začal obchodovat s realitami. A také se věnoval se svému koníčku, hokeji. A jak píše ve svém oficiálním životopise, krom toho ještě také rád vaří a hraje golf.
Nic z kultury však Jiří Besser ve svém životopise mezi svými zájmy neuvádí. V roce 1994 v sobě ale prý objevil manažerské schopnosti. A tak se dal na politiku a v Berouně se stal starostou. Když se přiblížily letošní parlamentní volby, pochopitelně neodmítl ani pozvání do televize.
Když se po volbách začalo vyjednávat o rozdělení ministerstev, nechal se Jiří Besser slyšet, že účast ve vládě „není úplně mimo jeho uvažování“. A nabízel „selský rozum“. A když ale nakonec pro něj nezbylo ministerstvo pro místní rozvoj, nepohrdl kulturou. Ruku pro něj údajně zvedli všichni vyjednavači o nové vládě. Jedním z jeho hlavních úkolů má být odškodnění církví, tak jak to jeho TOP 09 před volbami slibovala.
Jak si však nový ministr poradí třeba s Českou filharmonií? S Národní galerií? S Pražským filharmonickým sborem? Se Státní operou? Bude takovou autoritou, aby kultuře konečně vydobyl místo, jaké má jinde ve vyspělých zemích? Víc peněz? Novináři se nového ministra na něco z toho už ptali. Odpověděl, že ještě neví.
Na oficiálních webových stránkách ministerstva kultury se píše, že po roce 1989 došlo v tomto resortu k rozsáhlému zbavení se veškerých politických a ideologických vlivů. Jenže dosazení Jiřího Bessera na toto ministerstvo mně s tím ale nějak nejde dohromady. A se sliby politiků z prvních povolebních dnů taky ne.
