List z Kanady: Yannick Nézet-Séguin

Portrét dirigenta jako mladého muže

Je mu teprve pětatřicet a právě získal místo uměleckého šéfa jednoho z nejvýznamnějších světových hudebních těles – Philadelphia Orchestra. Osmý umělecký šéf v historii této více než 110 let staré instituce. Je určitou ironií osudu, že když v roce 2002 Charles Dutoit (1936), umělecký šéf L’Orchestre symphonique de Montréal, po neshodách se členy svého orchestru doslova práskl dveřmi a opustil Montreal, Yannick Nézet-Séguin (1975) se jeho nástupcem nestal, byť se to všeobecně očekávalo (vybrán byl Kent Nagano – 1951). Nézet-Séguin musel počkat dalších osm let, aby Dutoita nahradil až ve Filadelfii, ve vedení ještě prestižnějšího orchestru.


YNS, jak se mu přezdívá, začíná být všeobecně známým na celém severoamerickém kontinentě. Narodil se v Montrealu do rodiny profesorů hudby Serge Séguina a Claudine Nézetové. Když mu bylo pět, začal se učit hrát na klavír. V deseti se rozhodl pro kariéru dirigenta a od té doby už žije jenom hudbou. Po studiích na Conservatoire de musique du Québec à Montréal získal stáž u legendárního italského dirigenta Carlo Maria Giuliniho (1914-2005). Jeho způsobem práce se Yannick inspiruje dodnes.

 

V případě kariéry YNS se sice dá říci, že se nevyhnula rčení „Doma se nestaneš prorokem“ (jeho domovem je kanadská provincie Québec), ovšem ale s jednou výjimkou. V roce 2000, v jeho pouhých 25 letech, se Yannick Nézet-Séguin stal uměleckým šéfem druhého nejvýznamnějšího montrealského symfonického orchestru, sídlícího v Montrealu – L’Orchestre Métropolitain – a tomuto orchestru je věrný dodnes. Mezi jeho fanoušky se říká, že Yannick v minulosti odmítl nabídku místa v prestižním orchestru Berliner Philharmoniker, protože nechtěl zklamat ty, co ho mají rádi doma, v Montrealu. Mohu bez přehánění napsat, že ani já jsem z jeho výkonů nikdy nebyl zklamaný, a to jsem jeho vystoupení slyšel opravdu hodně: Mahlerovy a Brucknerovy symfonie na Places des arts nebo v kostele St. Jean Baptiste se skvělou akustikou, opakovaná hostování jeho orchestru s L’Opéra de Montréal a nebo v neposlední řadě neobvyklý víkendový hudební maraton, kdy od pátku do neděle uvedl ve čtyřech večerech všech devět Beethovenových symfonií.

 

Jaký vlastně je tenhle nesmírně talentovaný mladý muž , když se s ním osobně setkáte? Bezprostřední a přístupný – to jsou snad ta nejvýstižnější slova. Je takový jak při náhodném setkání v obchodě s klasickými CD, kde vám ochotně poradí při výběru, tak i po náročném koncertě, když trpělivě přijímá všechny gratulace a prohodí i s vámi pár slov. Pokaždé zkrátka máte pocit, že mezi ním a vámi nestojí žádná bariéry. Velmi příhodně mu zdejší kanadská média říkají „notre“ (náš) Yannick a on to bez problémů přijímá. V této souvislosti se mi vybavuje, jak si legendární jazzová zpěvačka Ella Fitzgerald v jednom rozhovoru takm trochu posteskla, že ji lidé oslovují Ella, místo očekávaného Miss Fitzgerald. Oslovovali ji tak proto, že její interpretační mistrovství si bezvýhradně přivlastnili a zosobnili. A stejně to je i s výkony YNS, byť o několik generací později.

Proč je YNS i přes své mládí už tak dlouho úspěšný ve své profesi? Výstižně na tuhle otázku odpověděl jeden z členů L’Orchestre Métropolitain: „Má přirozenou schopnost přenést svoji vizi interpretace hudby na hráče a my to jako hráči přirozeně akceptujeme“. Navíc je rozený leader, který si vystačí se svojí autoritou a gestikulací, nikdy nevystupuje z pozice síly a nepoužívá zastrašování. Když udělá chybu, uzná ji a omluví se. Považuje se za jednoho z členů orchestru, s úkolem hráče co nejlépe vést. Neobvyklý je i jeho značně neformální styl oblékání. Neunikne vám, že chybí naškrobené bílé košile, drahé kravaty a luxusní doplňky. Svůj kalendář má YNS zaplněný dlouho dopředu, a to nejen pro svůj nesporný dirigentský talent, kompletní oddanost profesi a dosavadní výtečné výsledky, ale třeba i kvůli oceňované schopnosti přiblížit klasickou hudbu mladým lidem.


Kdo má zájem nahlédnout do jeho profesního kalendáře a odhalit dlouhý seznam míst a koncertních síní, ve kterých YNS vystupuje, má možnost na jeho osobních webových stránkách www.yannicknezetseguin.com. Vedle uměleckého vedení L’Orchestre Métropolitain (od roku 2000) zastává tutéž funkci v Rotterdam Philharmonic Orchestra (od roku 2008) a u Philadelphia Orchestra (na plný úvazek od roku 2012). K tomu je třeba přidat London Philharmonic Orchestra (hlavní hostující dirigent od roku 2008), debut s Carmen loni v Metropolitní opeře a také nadcházející debut v La Scale.

Již zítra bude Yannick Nézet-Séguin dirigovat koncertní provedení Mozartova Dona Giovanniho v přírodním amfiteátru Théâtre de Verdure, který je součástí parku Lafontaine nedaleko centra Montrealu. Netuším, jak se tam při obrovské popularitě YNS vejdou všichni zájemci, navíc koncert je zdarma. Já se půjdu podívat určitě, mám to takříkajíc „za rohem“. V srpnu se YNS vrací na Salzburger Festspiele, s Donem Giovannim a Gounodovým Romeem a Julií. Pak jej čeká 30. jubilejní sezóna L’Orchestre Métropolitain, kterou zahájí 16. září Mahlerovou Druhou.
Člověka zákonitě napadá otázka, jak to YNS všechno stihne? Doby, kdy tohoto dnes již významného umělce bylo možné pravidelně potkávat v ulicích Montrealu, a kdy jeho jméno bylo uvedeno v telefonním seznamu u adresy malého bytu na avenue Hôtel de Ville, jsou už nenávratně pryč. Montrealu ale Yannick Nézet-Séguin zůstává i nadále věrný, právě zde má totiž stále svůj domov. S partnerem Pierrem Tourvillem (violista v L’Orchestre Métropolitain) sdílí luxusní byt v historickém domě ve Vieux Montreal (stará část města). Jeho telefonní číslo byste však v seznamu hledali už marně.

Mohlo by vás zajímat


4
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
4 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Velice zajímavě napsané. YNS jsem poprvé viděl a slyšel na záznamu Gounoda Romea a Julie ze Salcburku a pak v přímém přenosu Carmen z MET. Pokaždé mne jeho muzikantsky plný a temperamentní výkon zaujal a považuji jej za jednu z největších dirigentských hvězd současnosti. Věřím, že jeho kariéra půjde ještě nahoru, má k tomu opravdu všechny předpoklady.

Anonymous

Doufejme, že si tohoto talentovaného a skvělého dirigenta díky jeho závazkům v Evropě užijeme i my.

Robert

V knize Normana Lebrechta "Mýtus jménem Maestro" vyslovuje autor domněnku, že veřejnost chce vidět v dirigentovi především jakéhosi chlapáckého vůdce, takže žena, černoch nebo homosexuál v podstatě nemají s taktovkou šanci… Myslím, že je dobře, že sexuální orientaci dirigentů už dnes prakticky nikdo neřeší (YNS nechť je toho důkazem), u špičkových orchestrů už je k vidění čím dál více talentovaných dirigentek (Simone Young, Keri Lynn-Wilson či zcela fenomenální Marin Alsop), jen ty výtečné dirigenty s tmavou barvou kůže jsem ještě pořád nějak nepostřehl (vybavuje se mi pouze charismatický James de Preist, který byl minulosti několikrát v Praze, ale u velkých… Číst vice »

Anonymous

Je to jako ve sportu. Černoši jsou dobří atleti, ale vážná hudba není jejich krevní skupina (zpěv ano, ale dirigování…).