Prague Cello Quartet: Předskokani Pražského jara

Prague Cello Quartet se ve čtvrtek 9. května 2019 postaral o vtipné entré do nadcházejícího ročníku Pražského jara. Jejich vystoupení připomínalo kabaret nebo hudební happening, postavený na slavných skladbách nejrůznějších stylů, od Humoresky po Metallicu, které spojuje jen to, že jsou všechny upraveny pro čtyři violoncella. Hudebníci se snaží program odlehčit humorem – osobité komentáře mezi skladbami připomínají řečníky v Comedy Club a někdy je to čistá cimrmanovština.

Prague Cello Quartet zvolil ke svému vystoupení adekvátní prostory paláce Royal na Vinohradské třídě. Byla jsem tam poprvé, hodně se mi líbila atmosféra starého kabaretního divadla s barem za zády a stolky s lampičkami mezi sedadly, kam si můžete během produkce položit sklenici s koktejlem. Všude ten dekadentní kašírovaný luxus, omšelé pozlátko a perské koberce ve vstupní hale, prostě paráda!

Cellisté začínali klasikou: v úpravě Čajkovského Rokokových variací se střídali v sólovém partu koncertu, od Dvořáka zařadili slavnou Humoresku, Debussyho klavírní Svit luny, nechyběl ani Čmelák Rimského-Korsakova. Diváky přitom vyzvali, aby si zapnuli své mobily a změřili jim délku skladby, jestli nepokoří rekord za 1, 4 minuty. Čajkovský i Dvořák jsou úpravami nezničitelní, jejich hudba zní vždy dobře a rozpoznatelně, u Debussyho to bylo o něco zajímavější… Dále zazněly jazzové kousky s improvizacemi, Ježkovo Nebe na zemi, které hezky „šlapalo“, píseň Franka Sinatry, skvělý dynamický Fantom opery nebo dojemná melodie Ennia Morriconeho z filmu Misie. Na cella se přitom hrálo různě – různé poklepy do rytmu a šustění po lubech místo bicích, drnkání jako na kytaru. Nehráli z not, ale z tabletů na stojanech. Jediná skladba, kterou zahráli zpaměti, byl Montiho čardáš, záměrně zkarikovaný „opile“ klouzavými flažolety či přepáleným tempem v závěru.

Pro diváky si cellové kvarteto připravilo zábavu podle Bobbyho McFerrina, kdy refrén jeho písně Don´t worry Be Happy zpívala střídavě jedna a druhá polovina sálu. Ze současných hitů zazněl Ed Sheeran (Thinking Out Loud) nebo Nothing Els Matter od skupiny Metalica, což možná byly výrazově nejangažovanější věci z toho, co hráli. Klidně by mohli na srdečnějším výrazu a energii přidat i u dalších skladeb. I když jsem se bavila, samotná interpretace mi překvapivě přišla občas akademická. Na čtyři cella jde zahrát opravdu skoro všechno a nemusí to být jen z legrace.

 

Hodnocení recenzentky: 70%

 

Před zahájením neformálně
Prague Cello Quartet

Praha, Palace Royal 9. května 2019 od 20:00 hodin