Prague Cello Quartet zvolil ke svému vystoupení adekvátní prostory paláce Royal na Vinohradské třídě. Byla jsem tam poprvé, hodně se mi líbila atmosféra starého kabaretního divadla s barem za zády a stolky s lampičkami mezi sedadly, kam si můžete během produkce položit sklenici s koktejlem. Všude ten dekadentní kašírovaný luxus, omšelé pozlátko a perské koberce ve vstupní hale, prostě paráda!
Cellisté začínali klasikou: v úpravě Čajkovského Rokokových variací se střídali v sólovém partu koncertu, od Dvořáka zařadili slavnou Humoresku, Debussyho klavírní Svit luny, nechyběl ani Čmelák Rimského-Korsakova. Diváky přitom vyzvali, aby si zapnuli své mobily a změřili jim délku skladby, jestli nepokoří rekord za 1, 4 minuty. Čajkovský i Dvořák jsou úpravami nezničitelní, jejich hudba zní vždy dobře a rozpoznatelně, u Debussyho to bylo o něco zajímavější… Dále zazněly jazzové kousky s improvizacemi, Ježkovo Nebe na zemi, které hezky „šlapalo“, píseň Franka Sinatry, skvělý dynamický Fantom opery nebo dojemná melodie Ennia Morriconeho z filmu Misie. Na cella se přitom hrálo různě – různé poklepy do rytmu a šustění po lubech místo bicích, drnkání jako na kytaru. Nehráli z not, ale z tabletů na stojanech. Jediná skladba, kterou zahráli zpaměti, byl Montiho čardáš, záměrně zkarikovaný „opile“ klouzavými flažolety či přepáleným tempem v závěru.
Pro diváky si cellové kvarteto připravilo zábavu podle Bobbyho McFerrina, kdy refrén jeho písně Don´t worry Be Happy zpívala střídavě jedna a druhá polovina sálu. Ze současných hitů zazněl Ed Sheeran (Thinking Out Loud) nebo Nothing Els Matter od skupiny Metalica, což možná byly výrazově nejangažovanější věci z toho, co hráli. Klidně by mohli na srdečnějším výrazu a energii přidat i u dalších skladeb. I když jsem se bavila, samotná interpretace mi překvapivě přišla občas akademická. Na čtyři cella jde zahrát opravdu skoro všechno a nemusí to být jen z legrace.
Hodnocení recenzentky: 70%
Před zahájením neformálně
Prague Cello Quartet
Praha, Palace Royal 9. května 2019 od 20:00 hodin
