Pražská ochutnávka festivalu KoresponDance – propojí baroko s africkým tancem

  1. 1
  2. 2
Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla KoresponDance proběhne za necelých čtrnáct dní už posedmé v zámeckém areálu Žďáru nad Sázavou. Jeho úvodní program a malá ochutnávka projektů některých letošních hostů, ale proběhly již v úterý v Praze v prostorách karlínské Invalidovny.
KoresponDance Praha 2019, foto archiv festivalu

Představení programu festivalu se tak stalo jednou spojenou site-specific performancí. Prostory Invalidovny v čase, kdy tato budova čeká na svou rekonstrukci, má v rukou Iniciativa pro Invalidovnu, která zde pořádá výstavy a kulturní akce, využívá genia loci tohoto místa, z něhož jeho historie dýchá tak jako chlad z kamenných zdí, který návštěvníci v nebývale parném počasí velmi uvítali. Festival KoresponDance ve Žďáru bude sice jen třídenní, ale opravdu festivalově intenzivní, program bude probíhat prakticky po celý den, ať už jde o performance nebo tvůrčí workshopy či diskuse. Představí se i umělecké komunitní projekty a výsledky pozoruhodného projektu Škola tančí.

Jedním ze stěžejních je projekt Genius Rises, který pod záštitou Centra choreografického rozvoje Se.s.ta probíhá a měl by mít kontinuitu dohromady tři roky. Jeho jádrem je propojení dvou jen zdánlivě cizích kulturních světů – tradiční africké hudebně taneční kultury a evropského baroka. Za Se.s.tu je do něj zapojen především dlouholetý spolupracovník, choreograf Jean Gaudin, barokní element zastupuje významná cembalistka, hudební pedagožka a dramaturgyně Barbara Maria Willi. Africkými spolupracovníky jsou hudebníci a tanečníci Ghana Dance Ensemble, které jsme nedávno viděli na Tanci Praha v choreografii Lenky Knihy Bartůňkové Eymen.

KoresponDance Praha 2019, foto archiv festivalu

Spojením různorodých elementů nemá dojít k potlačení rozdílů, ale naopak odlišnosti ukázat pospolu. Barbara Maria Willi už na zahájení festivalu dokazovala ze své zkušenosti, že tradiční africká hudba a evropské baroko mají mnoho společného především v rytmice a jejím podobném vnímání, jež se zdá být univerzální a překračující jakékoli hranice. Spíše je důkazem jednoho společného výchozího bodu celého lidstva, kdy určitý rytmus, tónina nebo pohybový vzorec vzbudí stejnou odezvu v každém jedinci. Barokní hudba je na jednu stranu vznešená, vyrostla z konkrétních historických poměrů, její hloubka ale je až instinktivní. Ostatně ukázku, jak spojení bude fungovat, jsme viděli týž den. Ve Žďáru půjde o premiérovou produkci s názvem Banket, na které se máme setkat s rozmanitou společností po bujaré oslavě, kdy opadává civilizační nános.

V Invalidovně jsme nejprve měli možnost zhlédnout patnáctiminutové sólo Agáty Jarošové, která se účastnila rezidenčního pobytu s koučinkem pro choreografy pod záštitou Se.s.ty. Její choreografie Sa Présence je inspirovaná fotografickou sérií Masahise Fukaseho The Solitude of the Ravens (černobílé fotografie těchto mýtických opeřenců přinášejících neštěstí, či výjevů připomínajících jejich přítomnost). Znepokojivá atmosféra ohrožení a stálého vnitřního neklidu její sólový výstup naplnila. Křehká tanečnice se pohybuje v dlouhé černé sukni, trup i tvář pomalovány uhlem tak, že si vlastně ani nevšimneme, že vrchní část kostýmu chybí úplně, není v tom ani trošku provokace. Pohyb začíná zády k nám a v podřepu a po dobu choreografie udržuje celé tělo v číhavém napětí. Její výstup není imitací zvířecího pohybu, přesto jej pod povrchem cítíme, protože se vnitřně blíží pudovému prožitku, ostražitost, znepokojení, plachost jsou jeho hlavní složky. Pohyb není jen trhavý a lomený, ačkoli ostrost převládá. Nejde do prostoru a prakticky nemělní dynamiku. Není tak temná, jako život fotografa Fukaseho, ale přesto do sebe něco z jeho melancholie a osamělosti nasákla. Stojí tak vlastně na pomezí žánrů.

Pouze v Praze vystoupil australský tanečník James Batchelor s choreografií Hyperspace. Inspirací mu byly dva měsíce strávené na lodi s výzkumnou výpravou do Antakrtidy, setkání s přesnými vědeckými postupy i s pohybem v omezeném prostoru, který mohl zkoumat zase on tělem a pohybem. Choreografie je minimalistická a fascinující soustředěním na detail a na konstantní udržení pomalého pohybu těla, i když se třeba prsty ruky rozkmitají. Tanečník se přesouvá jen mezi několika pozicemi, ale s precizností vědce ukládajícího mikroskopický preparát. Jeho tělo je současně velmi pohyblivé a vláčné, projíždějí jím stále vlny, když spojí paže a nechá jimi protékat pohyb jako v krevním řečišti a pozvolna se zvedá do stoje. Pomáhá mu i tichá minimalistická hudební linka doprovodu. Tanečník se soustředí jen na své tělo, jako kdyby neexistoval svět kolem něj, přelévá pohyb z údu do údu, zkoumá rozsah jejich rozkmitání, některé pohyby a gesta jsou až nepostřehnutelně pomalé, zkoumá povrch kůže a tvar těla, jako kdyby se setkal se zcela novým neprobádaným územím. Přes půl hodiny trvá tato performance, a přesto divák neodtrhne oči od toho nesmlouvavého soustředění, jako kdyby se spolu s tanečníkem ponořil do meditace.

KoresponDance Praha 2019 Hyperspace, foto archiv festivalu

Za hlasem flétny se pak návštěvníci vydali, jako průvod táhnoucí za tajemným krysařem, na nádvoří, kde se uskutečnilo krátké, ale živé setkání afrického temperamentu a baroka. Pěvci shromáždění kolem bývalé kašny s oslavně jiskřivou melodií Henryho Purcella na rtech, a na druhé straně živý tanec afrických performerů, spolu skutečně vytváří zajímavou symbiózu. I když se úlohy vyměnily a druhou část čísla uvedli afričtí umělci se svými perkusemi, opět se mohly hlasy sjednotit. Umělci odlišných kultur stojí bok po boku a prožívají přitažlivé kouzlo rytmu. Energie tance je nakažlivá a jeho radost, tak jako radost z hudby také.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na