První vlaštovkou blížícího se Pražského jara byl mimořádný koncert Sanfranciských symfoniků 24. března v Obecním domě. Přijeli se svým dlouholetým dirigentem a hudebním ředitelem Michaelem Tilsonem Thomasem, ve světě tak známým, že se o něm píše nejčastěji zkráceně jako o MTT. Celebrity nazývané křestním jménem mu mohou jen závidět – jemu stačí pouhý monogram.
Festivalový prolog se konal pod patronací velvyslance Spojených států. Začal poctou hostitelské zemi – Legendou č. 6 cis moll Antonína Dvořáka. V této krátké symfonické miniatuře jsme mohli obdivovat především vycizelovaný, měkký a sametově jemný zvuk smyčců.
Do velejemné dynamiky orchestru nastoupila i mladá houslistka německo-slovenského původu Julia Fischer s Prokofjevovým Koncertem č. 1 D dur. Zprvu ztišený začátek 1. věty Andantino se však brzy rozvinul do dravějších a expresivnějších pasáží, plných náročné techniky, skoků a divokých rytmických figur. Andantino končilo přízračnými motivy ve vysokých polohách. Pro Julii Fischer všechny tyto záludnosti moderního koncertu jako by však neexistovaly – zvládá je s nadhledem, kultivovaným tónem a s neuvěřitelnou tempovou i intonační přesností. Naopak ve Scherzu ještě přidala hravost, veselý a energický výraz a tempo ve Vivacissimu vyšroubovala na ještě vyšší obrátky. Hezká místa byla v závěrečném Moderatu, kde orchestr hraje rytmickou figuru podobnou tikotu hodin a do toho vstupují housle rozechvělým tónem, aby později strojový rytmus od něj převzaly. Skladba vrcholí čím dál těžšími údery akordů a nakonec se houslový tón rozplyne ve výškách do ztracena. Byla to ukázka dokonalé interpretace opravdu náročného koncertu, který nemůžeme slyšet každý den… Také orchestr hrál precizně a energicky, aniž by se nějak dusila jeho dynamika kvůli sólistčině celkem jemnému dívčímu tónu. Přesto byla všude dostatečně slyšet.
Julia Fischer začínala jako zázračné dítě v devíti letech studovat na Vysoké škole v Mnichově, v jedenácti vyhrála Menuhinovu mezinárodní houslovou soutěž. Je úžasné pozorovat, jak její talent vyzrává s každým rokem do ještě vyšších uměleckých pater. Letos k tomu poznání budeme mít i další příležitosti, protože je rezidenční umělkyní Pražského jara 2014 a vystoupí zde třikrát, jednou se dokonce předvede i jako klavíristka.
Jako přídavek zvolila Julia Fischer Paganiniho Caprice B dur, ale po tom, co předvedla v Prokofjevovi, se už tenhle kousek jevil jako hračka.
Po přestávce uvedla San Francisco Symphony Berliozovu Fantastickou symfonii Op. 14. Tu lze podat různými způsoby, často jako nespoutané zvukové orgie, kde se zvýrazňují dynamické šoky, akcenty a tempové zlomy. Ale Michael Tilson Thomas je dirigentem vyzrálé úměrnosti a elegance: nechybí mu vášeň a romantický rozlet, ale jen s dodržením vysoké zvukové kultury a přesnosti v každém detailu. Slyšeli jsme Berlioze přehledného, precizního, vyváženého ve všech nástrojových skupinách, díky čemuž mnohem lépe vynikly různé skladatelovy instrumentační finesy a barvy romantické partitury. Například druhá věta začala nádherně slavnostním zvukem s harfami a s valčíkovým tématem se smyčce doslova mazlily. Moc hezká byla sóla flétny a klarinetu (2. věta), anglického rohu nebo výrazné vstupy tympánů (3. věta), mistrovské fagotové pasáže (4. věta) nebo groteskní sólo Es klarinetu (5. věta). Všichni zmínění instrumentalisté zvlášť i celý orchestr pak sklidili nadšený obdiv posluchačů. +++
===
Hodnocení autorky recenze: 90 %
Pražské jaro 2014
Prolog
San Francisco Symphony
Dirigent: Michael Tilson Thomas
Julia Fischer (housle)
24. března 2014 Smetanova síň – Obecní dům Praha
program:
Antonín Dvořák: Legenda cis moll, op. 59 č. 6
Sergej Prokofjev: Houslový koncert č. 1 D dur, op. 19
přídavek:
Niccolò Paganini: Caprice B dur
=přestávka=
Hector Berlioz: Fantastická symfonie, op. 14
Foto Pražské jaro – Ivan Malý
