Před sto třiceti lety, 27. května 1884, se v Praze narodil významný německy píšící židovský spisovatel, publicista a hudební skladatel Max Brod. Narodil se v rodině bankovního ředitele a v Praze žil do roku 1939, kdy uprchl před nacisty do Palestiny. Tam se jako přesvědčený sionista podílel na budování samostatného židovského státu a stal se jedním z předních organizátorů kulturního a uměleckého života.
Během studií práv na pražské německé univerzitě se spřátelil s Franzem Kafkou, jehož dílo později vydával a interpretoval. Kromě něj a dalšího pražského německy píšícího autora Franze Werfela objevil pro svět také české autory – zejména Jaroslava Haška, jehož Švejka pomohl uvést na německé jeviště, a Leoše Janáčka, kterému přeložil libreta téměř všech oper do němčiny a napsal o něm vůbec první monografii.
Brodova vlastní tvorba je velice rozmanitá a rozsáhlá – psal literární a hudební kritiky, eseje, krátké prózy, romány, básně, divadelní hry, filozofické spisy, překládal z češtiny, latiny, hebrejštiny a francouzštiny a také komponoval. Osou jeho literárního díla je trilogie Boj za pravdu, která zachycuje z náboženského hlediska tři velké historické postavy. Tvoří ji romány Tychona Brahe cesta k Bohu (1916), Rëubeni, kníže židovské (1925) a Galilei v zajetí (1948).
Max Brod zemřel 20. prosince 1968 ve věku osmdesáti čtyř let v izraelském Tel Avivu.
Foto archiv
