Před 20 lety zemřel přední italský dirigent Giuseppe Sinopoli

Giuseppe Sinopoli se narodil v Benátkách 2. listopadu 1946. Své hudební vzdělání započal ve 12 letech v sicilské Messině a pokračoval studiem na benátské Konzervatoři Benedetta Marcella a akademie v Darmstadtu, kde byl jedním z jeho učitelů kompozice Karlheinz Stockhausen. Vedle intenzivní hudební průpravy studoval také medicínu na Univerzitě v Padově. „Můj otec si přál, abych studoval něco seriózního,“ vzpomínal Sinopoli. „A byl přesvědčen, že pro mladého inteligentního muže hudba není vhodnou cestou.“

O+

Přestože mladý Giuseppe začal medicínu studovat na přání otce, obor se mu zalíbil a v roce 1972 získal doktorát v psychiatrii a kriminální antropologii. Ihned po studiu dostal několik pracovních nabídek z italských nemocnic, jeho opravdovou vášní však byla hudba, které se chtěl věnovat naplno. V tom samém roce dosáhl prvního významného úspěchu i na poli hudby – byl jmenován profesorem soudobé a elektronické hudby na Benátské konzervatoři.

V 70. letech byl Sinopoli známý především jako skladatel a propagátor serialistické soudobé hudby. Většina Sinopoliho skladeb nedosáhla velkého mezinárodního úspěchu. Jeho nejúspěšnějším dílem se stala Lou Salomé, dvouaktová opera o svobodomyslné studentce psychoanalýzy, která se milostně zaplete s Friedrichem Nietzsche. Dílo mělo premiéru v roce 1981 v Mnichovské státní opeře a bylo vůbec posledním skladatelským počinem Sinopoliho, který se od 80. let začal věnovat výhradně dirigování.

Dirigentská kariéra Giuseppe Sinopoliho započala v roce 1975, kdy založil a vedl soubor Bruno Maderna Ensemble. Brzy poté začal dostávat nabídky od Benátské opery, pro kterou v letech 1976-1977 dirigoval Verdiho Aidu a Macbetha. Obě inscenace byly velmi úspěšné a Sinopoli se velmi rychle stal jedním z nejžádanějších dirigentů světa. Během následujícího desetiletí vystoupil na většině předních scén – dirigoval v Německé opeře v Berlíně a Vídeňské státní opeře (1980), Newyorské filharmonii (1982), londýnské Covent Garden (1983), Metropolitní opeře (1985) a na Bayreuthském festivalu (1985).

Přes profesionální úspěchy byl Sinopoli velmi kontroverzním dirigentem. Kvůli pomalému tempu a rozvážnému, intelektuálnímu přístupu byl často terčem kritiky. Sinopoliho příznivci naopak oceňovali výraznou osobitost, kterou hudbě propůjčoval. Hudební kritik John Rockwell v recenzi pro New York Times v roce 1985 napsal: „Při poslechu člověk především cítí nevyhnutelnou sílu jeho osobnosti. I když si ne vždy můžete být jistí, kam interpretace pana Sinopoliho směřuje, vždy alespoň víte, že nějaký směr má. To je věku únavných rutinistů a literalistů klíčem k jeho úspěchu.“

V roce 1990 se Sinopoli měl stát šéfdirigentem Německé opery v Berlíně, ale ze smlouvy na poslední chvíli vycouval po hádce s jejím ředitelem Goetzem Friedrichem. Do Německé opery se vrátil až v roce po Friedrichově smrti v roce 2000. V pátek 20. dubna 2001 zde dirigoval Verdiho Aidu na večeru věnovaném památce bývalého ředitele. Během představení náhle utrpěl infarkt myokardu a byl přímo z divadla převezen do nemocnice, kde brzy na to zemřel. Byl pohřben o tři dny později v Římě za účasti italského prezidenta a premiéra.