Představujeme Contemporary Theatre a také nejlepší videoklipy s baletem
Contemporary Theatre – nový projekt představuje Vendula Poznarová
V tanci se neustále děje něco nového. A tak se také vynořila nová produkční platforma, za kterou stojí vinohradské taneční studio Contemporary, respektive jeho zakladatelka Vendula Poznarová a další ženské tváře současného tance, se kterými projekt vytvořila. Její studio vyrostlo před několika lety na zelené louce jen z nadšení několika lidí a jako mnoho ostatních projektů ukázalo, že houževnatost tanečníků nezná žádné meze. Nová produkční platforma, která ovšem není jeho formální součástí, hned připravila letní projekt pro choreografy a tanečníky SummerLAB, který proběhne 22.–30. července přihlášky pro choreografy i tanečníky budou mít definitivní uzávěrku 14. května. Výsledky tvorby budou předvedeny 27.–29. září. Není ale náhodou už český prostor různými platformami přesycený? A co všechno se nám zatím nepodařilo vyčíst z webu a facebooku projektu? Koncept Contemporary Theatre nám představila zakladatelka Vendula Poznarová.
Co vás motivovalo k založení Contemporary Theatre?
Idea tohoto projektu byla součástí vize směřování Contemporary – prostoru pro tanec už v době, kdy jsem ho zakládala. Jeho spuštění jen čekalo na správné načasování. Čekala jsem, jak budou fungovat mé plány s prostorem, také na to, až nasbírám zkušenosti, až se začlením hlouběji do taneční komunity různých směrů a ujasním si, co přesně mě v tanci baví. A taky až povyroste dcera Emilka. (smích) A teď to zkrátka přišlo. Aktuální fáze budování funkčního prostoru pro tanec už umožňuje uvolnit energii na nový projekt.
Contemporary dnes funguje jako místo, kde se potkávají tvůrci a tanečníci tvoří a zkouší zde mnoho stylově různorodých souborů a umělců a také vzniká divácké zázemí z řad amatérských tanečníků, kteří sem chodí na lekce. Takže posunutí jeho konceptu o úroveň výš na produkci a podporu individuálních projektů je úplně přirozeným vývojem jeho činnosti.
Ovšem nejzásadnějším spouštěčem vzniku Contemporary Theatre (neboli ConTeátru) bylo hlubší propojení s Kateřinou Pekovou, produkční a jednatelkou společnosti Art 4 People, a se Zuzanou Havrlantovou, tanečnicí a akrobatkou. Všechny jsme do projektu vstoupily se svou vizí, navzájem jsme si je rozebraly na kousíčky, pak spojily v jednu a teď jsme do světa vypustily pilotní projekt Summer LAB.
Chápu správně, že je to produkční platforma, která bude podporovat nové projekty, choreografy a tanečníky – i když přiznejme si, že slovo „platforma“ už trochu devalvovalo a málokdo si pod ním umí představit konkrétní činnost?
Máš pravdu, že „platforma“ už je teď skoro všechno. Pro nás ten pojem svou nekonfliktností funguje jako pojmenování, které nás nijak neomezuje ani v kreativním směřování, ani v záběru aktivit, které plánujeme vyvinout. Produkční platforma – určitě, ale nejen to. Program ConTeátru jsme připravily tak, aby fungoval ve dvou liniích. V jedné se chceme věnovat mladé taneční kreativitě, v té druhé podpořit i renomované tvůrce a pracovat na profesionálních projektech. V tuto chvíli jednáme o profesionální rezidentuře na příští sezonu. Nicméně aktuálně už rozjetý pilotní projekt Summer LAB představuje směr první linie.
Jaká konkrétní podpora umělce čeká?
Co se týká konkrétně Summer LABu, poskytneme choreografům fyzicky prostor, finanční prostředky, tanečníky a mentory, kteří jim budou k dispozici po celou dobu projektu. Navíc mají dva semináře, které nazýváme „TALKS“, s renomovanými tvůrci nejen z tance, ale i z přidružených oborů, jako je světelný design, kostýmní tvorba, právo, příprava portfolia a další. Ten je určený i pro interprety, kteří budou v projektu tvořit druhou, stejně podstatnou složku.
Tanečníci mají dál šanci v rámci ranních tréninků nahlédnout do různých tanečních a pohybových stylů, kromě klasiky a moderny si vyzkoušejí také akrobacii, šály, streetové styly, partneřinu a další. Spolupracují s námi, troufám si říct, „topky“ z oboru, jako je Jana Burkiewiczová, Jindra Panský, Václav Janeček, Lenka Vagnerová, Ivana Hannichová, Wahe Akopyan a takhle můžu pokračovat dál. Zkrátka jsme se zaměřily na co největší výživnost pro uživatele. (smích) Celý Summer LAB má také ambici fungovat jako síť kontaktů a objevů nové generace nejen v rámci České republiky. Někteří profesionální choreografové do projektu skočili s tím, že je to pro ně samotné skvělá možnost, jak si najít nové interprety.
Výhodou programu je směřování k výsledné produkci. V závěru programu choreografové veřejně odprezentují své miniatury na jevišti a dramaturgická rada vybere performanci s potenciálem na celovečerní představení, které pak ConTeátr kompletně produkčně podpoří.
Čím budete jiní oproti organizacím, jako je třeba Art Prometheus, ProFitArt?
Do vnitřního programu ConTeátru jsme mezi základní ideje zařadily myšlenku, že se nechceme vymezovat vůči žádnému dění, žánru nebo projektu na taneční scéně. Naopak chceme, aby platforma Contemporary Theatre zůstala absolutně otevřená a spolupracující i s ostatními projekty tohoto typu.
Máme k dispozici prostorové zázemí a jsme absolutně bez předsudků vůči jakýmkoli tanečním žánrům. Tím, že jsme v projektu spojily síly produkční, která se dlouhodobě věnuje i komerčním eventům (Kačka Peková), tanečnice, která profesně působí v novocirkusovém prostředí (Zuzka Havrlantová) a mé – nezávislého choreografa a provozovatele prostoru, máme zmapovanou poměrně širokou základnu taneční tvorby v mnoha různých prostředích.
Pokud vyjdeme z toho, že se aktuálně nezávislá taneční scéna v České republice nachází ve fázi vyčerpání, ať už tvůrčího (až na výjimky!) nebo diváckého, je nutné ji buď uzavřít a nechat načerpat nové síly, nebo otevřít… A to je naše cesta, chceme do ní vpustit energii žánrů, které dlouho a často s despektem umělců zůstávaly mimo oficiální proud „umění“.
Jak chcete v praxi překonávat tuhle hranici mezi „nezávislým“ a „komerčním“ a proč myslíte, že by se vlastně měly tyhle oblasti propojovat? Není to v rozporu s tím, že jste neziskový projekt?
My tu hranici nechceme překonávat, spíš ji otevřít nebo rovnou smazat. (smích) Tím se dostávám k dalšímu bodu, na kterém jsme se shodly. Tanec je zkrátka tanec. Nevnímáme ho jako „umělecký“ nebo „komerční“, vnímáme ho jako „entertaining“, a ten je buď dobrý, nebo špatný. Rozhodnout, že někdo je umělec, protože dělá balet, a druhý není, protože dělá street dance, je nesmysl. Celovečerní představení primárně dělá téma, jeho zpracování, sdělitelnost, dramaturgie a výkon interpretů, a to, jakým pohybovým materiálem ho umělec naplní, je čistě otázka osobního vkusu. Doba, kdy street, když už ho používám jako příklad protikladu k obecně vnímanému umění, dělalo pár dětí pro zábavu, je pryč. Ty děti vyrostly a jsou z nich lidé, kteří vyčerpali svůj čistě „show“ potenciál. Teď už mají témata, chtějí svou tvorbou sdělovat a směřují k umělečtějším hodnotám svých projektů. Jen se vyjadřují jinak a to je přece super, ne?
Pokud se bavíme o komerčnosti – ve smyslu „zaměřeno na zisk“, nevidíme žádný kontrast s tím, že jsme tzv. neziskový projekt – i ten může přeci evidovat z dílčích činností zisk, který dále pomůže s ostatními aktivitami, jež je nutné velmi silně dotovat.
Je to opravdu ambiciózní projekt, včetně rezidence Summer LAB. Jak to vše dokážete produkčně zajistit?
V současné době pilotní projekt zajišťujeme my tři, společně se zázemím Contemporary – prostor pro tanec a produkční součinností agentury Art 4 People. Momentálně jsme ve fázi ladění, zkoušení, hledání a propojování různých tvůrců a různých žánrů a samozřejmě hledání finančních zdrojů. Tím spíš jsme však otevření jakémukoli druhu partnerství, to znamená i co se týče produkční či marketingové činnosti.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně zdaru.
Český tanec v zahraničí
V dánském Aarhusu probíhal od 20. do 30. dubna taneční festival Spring Forward, který zaštituje síť Aerowaves. Českou taneční scénu zastupovala choreografka Věra Ondrašíková s inscenací Guide. Inscenace z roku 2015 si pohrává s tématem protnutí časoprostoru, možnosti setkání se svým vlastním já z minulosti, respektive budoucnosti. Pro toto setkání vytváří snovou krajinu za pomoci laserové projekce a v rozčleněném prostoru přivádí do kontaktu dva performery rozdílných generací. Jaro Ondruš získal za interpretaci cenu Tanečník roku na České taneční platformě 2016, jeho protějškem je tanečník a mim Josef Kotěšovský, v alternaci s hercem Miloslavem Mejzlíkem. Inscenace Guide byla organizací Aerowaves, která vybírá a podporuje choreografické projekty z celé Evropy, zařazena do výběru dvaceti nejzajímavějších projektů pro rok 2017, i proto se objevila na festivalu. Čeští umělci se v Top 20 objevují pravidelně. Guide čekají další zahraniční hostování: 26. června v Bonnu nebo v září na mezinárodním tanečním festivalu One Dance Week v bulharském Plovdivu.
Český současný tanec míří do zahraničí pravidelně, například v únoru hostoval soubor Lenka Vagnerová & Company ve Velké Británii v Riley Theatre v Leedsu. Soubor vystupoval s oceňovanou inscenací Gossip. A v létě se Lenka Vagnerová & Company chystá na Edinburgh Fringe Festival do Skotska, opět s inscenací Gossip. Poslední projekt Lešanské jesličky, který jako základ zpracovává báseň Františka Hrubína, je snad více zakotven v českém prostředí a jeho případný vývoz může míra mluveného slova v nahrávce komplikovat, ale na zahraniční publikum by určitě zapůsobila jeho znepokojivá atmosféra také, doufejme tedy, že se za hranice také podívá.
Britské romány na amerických scénách
Velké románové opusy vždy lákají k tanečnímu ztvárnění a na sklonku dubna se ho dočkaly hned dva klenoty britské romantické literatury. Dramatický potenciál ze dvou ikonických literárních děl zkouší převést na scénu dva americké soubory. Román Emily Brontë Na větrné hůrce (Wuthering Heights) odpremiéroval 27. dubna jako balet soubor Charlotte Ballet v Severní Karolíně.
Další, v současnosti zřejmě nejpopulárnější britský román, Pýchu a předsudek Jane Austen zpracoval v premiéře 21. dubna American Repertory Ballet v Princetonu v New Jersey.
Nejlepší videoklipy s baletními sekvencemi podle Royal Opera House
V záplavě zpráv o novém repertoáru, hostováních, nových členech a perličkách z historie baletu je potřeba někdy diváky zaujmout odlehčeným tématem. Ve zprávách na stránkách Royal Opera House si tak kromě novinek můžete prohlédnout také přehled videoklipů, ve kterých do světa populární hudby autoři vpustili také balet. Mezi třinácti vybranými pochopitelně figuruje v současné době nejvitálnější video s baletem Take Me to Church se Sergejem Poluninem. Ve výběru ovšem nechybí ani legendární klip Queen a Freddieho Mercuryho I Want to Break Free a hudební videa Sigur Rós, Coldplay nebo Kanye Westa. A kdo je váš favorit? Všechna videa naleznete zde .
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
