Předvánoční zastavení s Jaroslavem Krčkem: Umělecká povrchnost bez podstaty

První bod programu, tedy Smyčcový kvartet č. 8, jaksi vybočoval z osy, protože jako jediný se netýkal adventního či vánočního času. Jednotlivé věty Z Čech, Z Moravy, Z Čech a Romské melodie všechny obsahovaly dle slov autora citace národních písní. České filharmonické kvarteto mělo během této kompozice možnost ukázat svůj um a této možnosti využilo vrchovatě. První věta začala v neúprosné, rychlé motoričnosti a brzy nám připomněla typické znaky Krčkovy původní tvorby: (nad)užívané prodlevy, ať už držené či rytmizované, častý princip modality vesměs v rámci církevních stupnic, akcentovanost rytmické složky a skladby mající „švih“ a schopnost přepínat mezi lyrickou a epickou kompoziční polohou, přičemž styl snad spočívá v umění vytvořit náležitou a velmi sugestivní atmosféru pomocí čisté instrumentace.

Nástroje se v kvartetu nepohybovaly v nějak intonačně exponovaných polohách, samý jeho závěr však přinesl alespoň náznak virtuosity prostřednictvím závratného finálního tempa. Diskutabilní je forma kvartetu, kdy poslední část, Romské melodie, stojí charakterově hodně stranou (zde kvarteto předvedlo též velmi sympatickou agogiku). Navíc, jakýsi dílčí, dosti silný závěr slyšíme už asi ve dvou třetinách délky celého kvartetu. Charakterová jinakost poslední části a předchozí závěr působí, že kvartet jako celek formově příliš nedrží pohromadě, byť jednotlivé jeho části jsou koherentní velmi. Ne úplně všedním aspektem byl violoncellista sedící na vyvýšeném stupínku jako druhý zprava, přičemž ostatní hráči kvarteta stáli u svých pultů.

Takováto analýza by ale jistě drtivou většinu posluchačů (tedy hlavně seniorů a dětí se svými rodiči) vůbec nezajímala. Přišli vesměs za účelem vánočního naladění se a toto jejich přání se jim splnilo následným bohatým výběrem písní v aranžích Jaroslava Krčka. Nejdříve byly podány dvě adventní písně, a následně dokonce třináct písní vánočních. Z tohoto pohledu jsme se ocitli na spíše vánočním koncertě. Od barokizujících aranží jsme se postupně přesunuli k jakési staročesky lidové notě. Z mého pohledu těch druze zmíněných byla nepoměrná převaha a pocit jejich jednotvárnosti navíc zvýraznil fakt, že v drtivé většině náležely durové tónině.

Vánoční dědeček Jaroslav Krček před téměř každou píseň připojil krátké vyprávění, a umocňoval tak rodinný charakter vystoupení (trochu tím však vznikal pocit přílišného kouskování koncertu), místy s publikem nonverbálně komunikoval i během písní. Pohádky (písničky) s ním vyprávěli (zpívali) dva pěvci, jeho dlouholetí kolegové Anna Hlavenková a Karel Jakubů. Je otázkou, s jakým předstihem byl tento baryton osloven, protože kromě toho, že nebyl zmíněn v brožurce, byl vcelku podstatně pozměněný též pořad i obsah celého koncertu. Jistě se dá ale říci, že mužský zpěvní témbr byl skoro nutnou komponentou – snadno si představím pocit monotónnosti vzniklý posloucháním patnácti písní v podání jediné zpěvačky. Pan Krček se sice občas se svým hlasem přidal, ale obvykle ve smyslu zvýraznění tutti „soundu“. Oba zpěváci, jak je jejich zvykem, předvedli velice přirozený, civilní, písňový způsob zpěvu s příjemně jasnou dikcí a bez operních nánosů. Anna Hlavenková ukázala též krásně jemnou a láskyplně objímající polohu v polské ukolébavce Lulaj že Jezunu. V momentech, kdy byla hudebním děním vybízena k silnějším dynamikám, však její hlas ztrácel sametovost a chytal až nepříjemný, jaksi netrpělivě nervózní ráz. Karel Jakubů podal suverénní výkon bez větších problémů, představoval bych si však hlubší prožitek zpívaného. Pouhý úsměv (a že jím nešetřil) nestačí k tomu naklonit si veškeré publikum.

To byl ostatně problém vlastně celé produkce. Jakási její povrchnost. Jaroslav Krček nás příjemně umělecky pohladil, pochybuju však, že chytil za srdce. Koledy/písně nešly nijak na dřeň, zůstaly v rovině lidové zbožnosti a prázdného zvyku navštívení kostela jednou ročně, když se jde na půlnoční. A tato absence nějaké podstaty například recenzentovi chyběla natolik, že ono hlazení bylo vlastně proti srsti.

Snad nejsrdečněji tak ve výsledku působila báseň, přání, které autor pronesl před poslední písní. Jeho závěrečné vtipné verše „… a nový rok ať lepší je než skutečně, jak bude“ navozují upřímný úsměv i hořkosladký úšklebek.

Česká filharmonie – Koledy a vánoční písně v úpravě Jaroslava Krčka
12. prosince 2021, 15:00 a 17:30 hodin
Sukova síň Rudolfina

Program:
Jaroslav Krček: Smyčcový kvartet č. 8 (Z Čech-Z Moravy-Z Čech-Romské melodie)
Jaroslav Krček: Intermezzo
Adventní písně z barokních kancionálů (aranžmá Jaroslav Krček):
Sláva buď, pokoj na nebi
Jakož svatí proroci
Vánoční písně z barokních kancionálů (aranžmá Jaroslav Krček):
Andělové jsou zpívali
Kdo děťátko chce míti
Nuž andělíčkové
Spanilá z archy holubičko
Veselme se všichni nyní
Johann Christoph Oley: Chorál
Tři vánoční písně staré Evropy (aranžmá Jaroslav Krček):
Hleď, malé Jezulátko (italská)
Na Štěpána dobrý král (anglická)
Lulaj že Jezunu (polská)
Vánoční lidové písně a koledy (aranžmá Jaroslav Krček):
Poslechněte, lidé
Josef muj kochany
Štěstí, zdraví
(Vánoční intermezzo)
Žežulka z lesa vylítla
Pod kopečkem

Účinkující:
České filharmonické kvarteto:
Leoš Čepický – 1. housle
Viktor Mazáček – 2. housle
Jiří Poslední – viola
Jakub Dvořák – violoncello
Musica Bohemica:
Anna Hlavenková – zpěv
Karel Jakubů – zpěv
Gabriela Krčková – hoboj
Kateřina Jansová – flétna
Jan Hejhal – klarinet
Jiří Rubeš – kontrabas
Jaroslav Krček – umělecký vedoucí a dirigent