Na obnovenou premiéru Lucie jsem jel rozhodnutý, že se alespoň ve své recenzi pokusím zapomenout na bolesti, které tuto instituci poslední dobou trápí. To ale udělat nemohu, protože čtvrteční večer byl uveden hned dvěma manifesty. Jako první vystoupil Ondřej Černý, který vyslovil svou víru v dobrou budoucnost divadla. V tu chvíli se z publika ozval smích. Zcela nepochybně jeho kroky před zataženou oponu vyžadovaly velkou dávku odvahy, protože v té chvíli již na jevišti čekali zaměstnanci Státní opery, kteří ve svém projevu neváhali důrazně poukázat na nesmyslnost sloučení obou pražských scén.
Jako manifest svému násilně odvolanému řediteli, tedy Radimu Dolanskému, věnovali premiérový večer Lucie, na jejíž přípravě se velkou měrou podílel. (Na jeho pozici byla již Ondřejem Černým dosazena Anna Tesařová, viz web Státní opery Praha – tiskové prohlášení najdete i na našem portále zde). Shrnu-li obsah celého prohlášení, pak postačí říci, že pan Dolanský je zaměstnanci divadla chápán jako muž s jasnou vizí samostatné Státní opery. Následoval bouřlivý potlesk. Dodejme, že představení se zúčastnila také Elaine Padmore, ředitelka Královské opery Covent Garden v Londýně.
Napětí bohužel nepolevilo ani po začátku přestavení. Již od prvních frází bylo patrné, že Ľubica Vargicová vystupuje v indispozici. Divadlo tuto skutečnost oznámilo teprve před začátkem druhé poloviny představení. I přes svízelné překážky, kterým musela během večera čelit, potila Vargicová na komplikovaný part Lucie krev, která jejím kolegyním nekoluje v žilách, ani pokud jsou v dobré kondici.
Mario Zhang svého Edgarda zvládá s přehledem, ačkoliv je znát, že mu vypjaté výšky příliš nesvědčí. Měl jsem možnost tohoto kanadského umělce slyšet již několikrát, a to v typově protichůdných rolích, například Radames v Aidě, ovšem pokaždé byl schopen podat vyrovnaný výkon bez extrémům či umělého přehrávání. Vynikající byl Miloš Horák (Raimondo), který svůj objemný bas neobvyklé čistoty ovládá naprosto suverénně. Pro Jakuba Kettnera role Enrica představuje skutečnou příležitost, a to především po pěvecké stránce. V poslední době se s ním Praha setkává čím dál častěji, a to ve stěžejních rolích barytonového repertoáru. (Vzpomeňme například na jeho Vladislava v inscenaci Dalibora, kterou Moravské divadlo uvedlo v rámci festivalu Opera 2009.)
Značně vyostřená atmosféra se ovšem nejvíce projevila na komunikaci mezi orchestrem a sólisty. Orchestr (dirigent Richard Hein) zněl velice nevyrovnaně, také tempa byla volena nepříliš vhodně, takže nástupy sólistů a sboru byly nepřesné či váhavé. Snad to bylo způsobeno právě dusnou atmosférou večera.
Zaměřím-li se na vizuální stránku představení, na které se podíleli Jan Dušek (scéna) a Josef Jelínek (kostýmy), pak celá režijní koncepce pod vedením Antona Nekovara líčí příběh v poněkud ponurých odstínech, s aranžovanými scénami a minimalistickými prostředky. Možná právě proto, aby tak podtrhla tragičnost námětu. Neohromí, ale zároveň neurazí.
Nejsem sice divadelním manažerem, abych mohl problémům Státní opery vidět pod kůži, nicméně jako divák a člověk, který ví, že zabíjet školství, zdravotnictví a kulturu znamená předem ničit životy těch, kteří na tento svět mají teprve přijít, připojuji svou modlitbu za samostatnou Státní operu také já. Je nejvyšší čas sundat Hoffmannovy brýle a obléknout Brünnhildino brnění.
Gaetano Donizetti:
Lucia di Lammermoor
Dirigent: Richard Hein
Režie: Anton Nekovar
Scéna: Jan Dušek
Kostýmy: Josef Jelínek
Sbormistr: Tvrtko Karlovič, Adolf Melichar
Orchestr a sbor Státní opery Praha
Obnovená premiéra 10.března 2011 Státní opera Praha
(původní premiéra 30.září 2004)
Lucia – Ľubica Vargicová
Edgardo – Mario Zhang
Raimondo – Miloš Horák
Arturo – Václav Sibera
Enrico – Jakub Kettner
Alisa – Jana Kosinová
Normanno – Jiří Hruška
