Přes šílenost doby mám spoustu plánů, říká klavíristka Jitka Čechová

  1. 1
  2. 2
Jitka Čechová patří k nejvýznamnějším českým pianistkám, jako sólistka i členka Smetanova tria má za sebou řadu úspěšných projektů. Už před lety na sebe upozornila nahrávkami souborného klavírního díla Bedřicha Smetany, jež získaly velmi kladný ohlas. Hudební publikum i kritici oceňují její empatii a preciznost při přístupu ke skladbám, vynikající techniku a zejména silné emoční nasazení a temperament. Své interpretační umění představila na koncertech a festivalech doma i v zahraničí.

Jitka Čechová (foto Martin Kubica)
Jitka Čechová (foto Martin Kubica)

Obdivuji vaše rozsáhlé muzikantské cestování, jezdíte jako sólistka i členka Smetanova tria po celém světě. Která cesta byla zatím poslední – myslím před omezeními kvůli pandemii? A kterých z plánovaných cest, jež se v posledním roce neuskutečnily, litujete nejvíc?
Poslední cesta vedla do Anglie, kam jezdíme se Smetanovým triem pravidelně. Netušili jsme, že naše příští cesta už bude do země oddělené od Evropské unie, leč pevně doufáme, že se vůbec v letošním listopadu uskuteční. Součástí turné je totiž opětovné vystoupení v proslulé a akusticky neskutečné londýnské Wigmore Hall. Léto roku 2020 nám díky rozvolnění dovolilo koncertní cesty do Slovinska a Itálie, ale po uzavření bran jsme opět přišli o již přesunuté množství koncertů sólově i komorně po Čechách, Itálii, Německu a Polsku. Moc jsme se těšili po dvou letech na větší turné po USA na přelomu února a března 2021, ani streamové koncerty pro dva z pořadatelů nemohly tuto cestu vynahradit.

Kam pojedete nejdřív, až to bude možné?
Bohužel vůbec není možné určit, kdy tento moment nastane, takže o tom raději nesníme. Pracně přeorganizovaných koncertů už bylo příliš mnoho…

Zkoušíte s triem online?
To opravdu ne. Ani si to neumíme představit. Ale vzhledem k tomu, že jsme loni mohli uskutečnit natáčení CD pro Supraphon, pár koncertů během letních měsíců a pár vypíchnutých online koncertů před koncem roku 2020, scházeli jsme se pravidelně s triem na intenzívních zkouškách a přípravě i během pandemie.

Máte za sebou víc online koncertů, jako byl loni v závěru roku na Dnech Bohuslava Martinů. Jaké jsou pocity z těchto vystoupení?
Samozřejmě že pocit z takových vystoupení je dosti odlišný od běžného koncertního života. Především – hrát pro prázdný sál, nemít kontakt a propojení s publikem a necítit odezvu je velmi neobvyklé. V kombinaci s neúprosným okem kamery a uchem mikrofonu nás tato situace nutí k obrovské koncentraci a novému přístupu. Život přinesl nečekané výzvy a změny v mnoha směrech.

Koncertní sály i hranice do řady zemí budou asi ještě nějaký čas zavřené. Připravujete v nejbližší době zase nějaké virtuální vystoupení nebo samostatný koncert?
Nedávno jsme hráli se Smetanovým triem online koncert pro zmíněné pořadatele v Americe, nově už je k vidění na YouTube na našem SmetanaTrioChannel.

Momentálně se připravuji sólově na koncert v rámci jednoho velmi krásného projektu ve spolupráci s klavírní firmou Blüthner. Též spolupracuji s violistkou Kristinou Fialovou na jejím novém CD. V letošním roce chystáme společně s mým mužem nahrávku věnovanou komornímu odkazu Josefa Páleníčka. Letos si připomínáme třicet let od jeho skonu a současná doba nám dovoluje, abychom se konečně zabývali jeho kompozičním dílem detailněji. Díky tomu jsme znovuobjevili některé skladby, které upadly neprávem v zapomnění. Zároveň bychom rádi zrevidovali a vydali jeho dílo tiskem, což je velmi časově náročná aktivita, na kterou bychom za normálních okolností běžného koncertního života neměli čas.

Těžiště vašeho repertoáru je v české hudbě – Smetana, Dvořák, Martinů, Janáček, nebo Páleníček. Ale s nemenší empatií, temperamentem a hloubkou se věnujete – ať sólově nebo se Smetanovým triem – i dalším autorům, třeba Lisztovi či Brahmsovi…
…A lituji, že život není nafukovací a nemohu se naplno věnovat i dalším mým miláčkům – Ravelovi, Prokofjevovi, Novákovi. Plánů je přes šílenost a bezútěšnost dnešní doby spousta a pevně věřím, že ještě na některé skladby vbrzku dojde řada.

A abych nezapomněla – taky Beethovenovi, viz nedávné vynikající dvojCD s klavírními trii Ludwiga van Beethovena. Přiznám se, pouštěla jsem si ho kolem Vánoc pořád dokola… Co z Beethovena máte nejraději jako pianistka? Čím vás nejvíc oslovuje jeho hudba?
To mám radost, že jste se nechala unášet právě na vlnách Beethovena. Co mám nejraději? To mě nutí k Sofiině volbě, neznám klavírního Beethovena, který by mě nefascinoval. Byl prvním z klasiků, který mě v dětství uhranul svou intenzitou emocionálního světa, velkolepostí a jasnozřivostí. Vybrala jsem si jej, přes lásku k romantickým koncertům, i jako autora mého absolventského koncertu na závěr studií na pražské AMU, a sice jeho Císařský Es dur. A tak to zůstalo dodnes, pokud zařadím do repertoáru klasika, vždy je Beethoven na prvním místě.

Smetanovo trio – Jan Talich, Jitka Čechová, Jan Páleníček (foto Milan Binder)

Ještě se vracím k české hudbě a ke Smetanovi. Český repertoár hrajete i v zahraničí. Jak je tam přijímána, třeba konkrétně Smetana?
S velkým zaujetím a překvapením. Většinou posluchači dodnes v mnoha zemích, a to i v Evropě, netuší, že se Smetana věnoval klavíru tak intenzívně. Znají jen stále dokola hranou Mou vlast a Prodanou nevěstu, někdy i jen úryvky z těchto děl. Snažím se vytvářet neotřelé kombinace Smetanových klavírních skladeb, abych ukázala jeho neskutečnou variabilitu a nadčasovost, nejen typickou inspiraci národním tancem a písní. Podle mě, kdyby posluchači nevěděli, co hraji, klasického Smetanu by v mnoha skladbách těžko identifikovali. Zabývám se jeho odkazem už mnoho let a stále je v interpretaci co objevovat.

Pokud vím, před časem jste se hodně věnovala Domeniku Scarlattimu, připravovala jste pro Český rozhlas nahrávku jeho 550 sonát. Co vás k tomu motivovalo a v jakém stavu tento projekt teď je?
To byl krásný čas. Scarlatti je génius, který chrlil nápady s neskutečnou lehkostí a virtuozitou. Sám musel být naprosto unikátním hráčem, který klaviaturu ovládal se svrchovanou bravurou. Nevím, v jakém stadiu se nahrávka nalézá, změna na místě dramaturga v Českém rozhlase a čas pandemie míchají kartami, ale každopádně mých více než 80 Scarlattiho sonát, které jsem pro Český rozhlas nahrála, mi odkrylo nádherný svět italského baroka, svět, který má nekonečnou škálu pestrobarevnosti pojetí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments