Tereza Podařilová, která se narodila před pětačtyřiceti lety, 27. srpna 1972, byla první sólistkou Baletu Národního divadla jmenována v roce 2003.
Na prknech první české scény Tereza Podařilová tančila v klasických i moderních choreografiích. Úspěchem pro ni byly role Odetty a Odilie v Labutím jezeře, Carmen v choreografii Alexandra Schneidera-Rossmyho, Kateřiny ve Zkrocení zlé ženy či Taťány v taktéž Crankově Oněginovi nebo Markýzy de Merteuil ve Vaculíkově tanečním dramatu Valmont. Za poslední čtyři tituly získala Podařilová Ceny Thálie.
Klasickému baletu se Tereza Podařilová věnuje od první třídy základní školy. V roce 1990 absolvovala pražskou Taneční konzervatoř a téhož roku získala angažmá v Národním divadle. Jednou z prvních zásadnějších příležitostí byl záskok ve Spící krasavici, její první hlavní role přišla v baletu Don Quijote. Po jednoznačném úspěchu podepsala v roce 1992 v divadle sólovou smlouvu, o jedenáct let později se stala první sólistkou. V poslední době se Tereza Podařilová v Národním divadle věnuje též práci baletního mistra.
Tereza Podařilová, která je i držitelkou Philip Morris Ballet Flower Award (1993) a Výroční ceny Opery Plus (2015), dlouhodobě spolupracuje s malířem Janem Kunovským – společně vznikla například inscenace Sirael. A loni se Podařilová představila s bývalým šéfem baletu Národního divadla Petrem Zuskou v choreografii Route 50.
