Připadá mi, že český stát je v oblasti kultury mimořádně štědrý

  1. 1
  2. 2
  3. 3

O financování kultury v Česku, o tom co se za poslední čtvrstoletí změnilo, a také o letošním 3. ročníku pražského koncertního cyklu Musica Orbis

Rozhovor s šéfem agentury The Prague Concert Co. Johnem Tregellasem 


Jak vůbec došlo k tomu, že vy, Angličan, v Praze pořádáte koncerty klasické hudby?

Tato moje činnost vznikla snoubením zájmu o středoevropskou kulturu a konkrétně o český jazyk, kvůli kterému jsem se do Prahy v roce 1990 přestěhoval, se zálibou v klasické hudbě, ke které mě od malička vedla moje maminka. Ale cesta k pořádání koncertů nebyla po mém příchodu do tehdejšího Československa úplně přímočará. Začal jsem pracovat jako redaktor v Československém rozhlasu a kamarádům z Velké Británie jsem pomáhal shánět kontakty na místní hudební scéně. Zpočátku to byla volnočasová aktivita, která ale postupně zabírala tolik času, že jsem s rozhlasem musel skončit a původní hobby se mi stalo prací na plný úvazek. Naplno se tedy své agentuře a pořádání koncertů klasické hudby věnuji od roku 1994.

Jak hodnotíte proměnu, kterou Česko od začátku devadesátých let, kdy tu působíte, ve „vašem“ oboru prošlo?

Je znát trend, který se netýká pouze kultury ale takřka všech oblastí společenského života: začátkem devadesátých let – v rámci nové geopolitické orientace země – byl obrovský zájem o vše, co přichází ze Západu, včetně tedy britských a amerických hudebních souborů, které jsem zastupoval. Lidé toužili poznat něco, co kvůli předešlým politickým pořádkům neměli možnost zažít.

Dnes už měli všichni možnost poznat „západní“ životní styl a kulturu, protože tyto se k nám do České republiky skoro ve všech ohledech přímo nastěhovaly! V dobrém i ve špatném smyslu. Takže už nestačí, aby produkce byla zajímavá jen proto, že soubor pochází třeba z USA – vyžaduje se zajímavá dramaturgie, kvalitní provedení, zajímavý příběh… A je to takto správně.

Mnozí naši umělci i kulturní manažeři si stěžují na to, jak se stát u nás ke kultuře a k její podpoře chová. Co o tom soudíte vy?

Z anglosaského hlediska mi připadá, že český stát – jednající v takové tradici středoevropského dirigismu – je v oblasti kultury mimořádně štědrý! Tolik kulturních institucí (divadel, orchestrů a dalších hudebních souborů) je zde závislých na veřejných zdrojích. Jen se podívejte, kolik tady existuje profesionálních orchestrů (symfonických a divadelních) – na počet obyvatel to snad představuje evropský rekord! A bez veřejných peněz by těžko přežily všechny. I třeba amatérská hudební činnost je vydatně podpořena prostřednictvím různých grantových programů a tak dále. To třeba ve Velké Británii nebo v USA je neprofesionální muzicírování něco, do čeho jsou lidi ochotni investovat relativně velké sumy svých vlastních peněz. Protože nepokládají za úkol státu to, aby jim ten kulturní život nějak zařídil.

A to jsme se ani nedotkli otázky uměleckého a hudebního vzdělání, kde si myslím, že český model základních uměleckých škol by mohl jít příkladem v evropském kontextu, protože zpřístupňuje toto vzdělání prakticky všem bez velkých regionálních rozdílů a bez vysokých finančních nároků – opět za vydatného přispění veřejné kasy.

I v letošním roce do Prahy přivážíte v rámci festivalu Musica Orbis orchestry a soubory z předních zahraničních škol a univerzit. Ovlivnily nějak vaše zkušenosti z předchozích dvou ročníků dramaturgii toho letošního? A měli jste možnost nějak aktivněji zasáhnout do podoby programu jednotlivých koncertů?

Vznik našeho koncertního cyklu probíhá poněkud odlišně od jiných festivalů. Přivážíme mládežnické orchestry a sbory a je tedy jasné, že nelze předpokládat stejnou repertoárovou šíři, jako u profesionálních symfoniků. Dáváme dirigentům velký prostor k výběru toho, co by rádi prezentovali.  Jsme si vědomi, že dramaturgické návrhy, které nám soubory předloží na výběr, vycházejí z toho, co po celou svoji sezonu připravují a mají zažité a chtějí se jimi prezentovat na nejvyšší úrovni. Do dramaturgie orchestrů zasahujeme pouze jako poradci. Tedy většinou omezíme jejich chuť zahrát toho co nejvíce pouze délkou koncertu, na kterou je zvyklý český posluchač. Obvykle si publikum vyžádá ještě dosti přídavků. A abych odpověděl přesněji, loňské ročníky nám daly za pravdu v tom, že se nemusíme bát jít touto cestou – vybrat si z předložených dramaturgických návrhů orchestrů a sborů.Ve vašem programu cílíte na mladé muzikanty. V čem vidíte přednosti, které soubory mladých mají oproti těm „dospělým“?

Tak to jsou klasické přednosti mládí! Energie, neotřelý pohled na dílo, hráčské nadšení, které se přenáší i na posluchače…

Ovšem letos se neomezujeme pouze na mladé účinkující. Na zahajovacím koncertu dochází ke spolupráci dospělého filharmonického sboru s orchestrem sestaveným z výkvětu hudebních škol a akademií a závěrečný koncert zas nabízí slavnostní tečku v podobě autentické vojenské kapely klasického střihu.

Představte prosím jednotlivé orchestry a soubory, které jste pro letošní ročník pozvali… Jakým klíčem jejich výběru jste se řídili?

Orchestry si vybíráme z mnoha nabídek zahraničních partnerů, se kterými spolupracujeme více než dvacet let. Vzájemně si rozumíme a partneři vědí, že do cyklu Musica Orbis chceme a zařazujeme ty nejlepší mládežnické soubory na zahraniční scéně. Vyslechneme samozřejmě nahrávky, zhlédneme záznamy koncertů a čteme recenze. Vybíráme zároveň ze souborů, které vyrážejí v konkrétním roce na turné. Zejména u orchestrů z USA jsme součástí jejich evropských turné. Ale musím říct, že zastávku v Praze považují všichni za velice důležitou, prestižní a očekávají poučené publikum.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat