Pro mě je nejdůležitější příběh každé skladby

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Lukáš Sommer se prosadil v trojroli kytaristy, skladatele a aranžéra. Nedávno měla v Praze premiéru jeho opera Časoplet, už po páté nyní odjel koncertovat do Spojených států, jeho koncertantní fantazie GallaViolin psaná na objednávku Pavla Šporcla pro deset špičkových houslistů a orchestr je nominovaná na Classic Prague Award 2018 v kategorii soudobá kompozice. Hraje na kytaru z dílny Richarda Hruše, která sedí jeho naturelu. Prozradil, že se mu nejlépe pracuje dopoledne po ranním otužování v tůních za Lysou nad Labem, kde žije a učí na základní umělecké škole. A v poslední době ho hodně zajímají afričtí písničkáři.
Galla Violin (zdroj Lukáš Sommer)

Poznala jsem vás díky vaší opeře Časoplet. Hodně mě zaujala. Jak byste ji charakterizoval pro někoho, kdo zatím neměl příležitost ji vidět?
S nadsázkou o ní mluvím jako o operním komiksu. Kombinace pantomimy a živé výtvarné dílny, ve které dějiny „jako” živě tvoříme, to byl opravdu skvělý nápad režiséra Vojtěcha Svobody. Dávalo to velký prostor pro nadsázku, jinotaje. Zajímavé pro mě byly reakce publika, protože opera postupně docela houstne a některé archetypy naší kotliny tu dostávají temné barvy. S vědomím, že to je nepřesné, bych tedy asi mluvil o “opeře-komiksu”.

Reklama

Sté výročí české státnosti podnítilo vznik řady více či méně oficiálních akcí, produkcí. Vznikl by Časoplet i bez tohoto výročí?

Určitě ne v této podobě. „Vlastenecká” látka je ale pro mě nadále zajímavá, protože naše mýty a legendy o nás vypovídají více, než si myslíme. Mohly by být i klíčem k odpovědi na, řekněme, aktuální rozpoložení tohoto národa.

Téma české historie patří k těm z nejobtížnějších. A ještě k tomu v operním zpracování!  Dejte nám nahlédnout do vaší tvůrčí dílny, jakými peripetiemi se ubíraly Vaše úvahy při výběru a zpracování právě tohoto tématu?

Na začátku jsme věděli, co nechceme. Tedy žádné polopatické vyprávění dějin, identifikace s konkrétními postavami. V devíti obrazech jdeme nejprve po původu jazyka, státních symbolů, pověstí a teprve jak čas postupuje dopředu, potkáváme konkrétní osobnosti. Tady mi přišlo zajímavé setkat se s nimi vždy jaksi „na prahu” osudové události, ještě než se stala. Masaryka tak například potkáváme v době, kdy se rozhoduje, zda české legionáře provede doslova celým světem, když se nemohli vrátit přes Evropu. Tady dějová linka končí a závěr se rozpouští v archetypu „vůdce”, chcete-li „krysaře”, pro české dějiny docela podstatného a bohužel aktuálního. 

Lukáš Sommer (zdroj Lukáš Sommer)

Proč jste zvolil právě operní žánr a jaké kompoziční prostředky jste zvolil?

Právě ta hra, že vše je jenom „jako”, že pozorujeme historii jako dílnu plnou harampádí, to mě přesvědčilo, že se do takové věci vůbec pustím. A tím byl dán, řekněme, operně-kantorský tón díla. Líbil se mi také komorní ráz orchestru. Představa, že bych psal cosi pro recitátora, sóla, sbory, orchestr a já nevím co ještě, mě spíš děsila. To by to téma dokonale zakonzervovalo. Ale živá dílna, sprejeři, mimové, hory papírů, štafle a mezi tím pět operních dam, to mělo smysl. Skladba je to ryze melodická, jen na počátku a v závěru využívá sonické vymoženosti. Mám rád, když si každá skladba prostředky zvolí sama.

Jak dalece ovlivnili podobu Časopletu interpreti?

Největší balancování bylo mezi živou dílnou, tedy záměrem režiséra a mojí hudbou. Některé destrukce kulis potřebovaly dostatečný čas a tak instrumentální části dostávali hudebníci dva dny před premiérou. Velkým překvapením pro mě byli oba mimové Šimon Pliska a Jonatán Vnouček, ti tomu vtiskli novou kvalitu. Zpěvačky Anitu Jirovskou, Lucii Prokopovou, Elišku Sedláčkovou, Terezu Hořejší a Pavlu Mlčákovou bych musel vynášet v superlativech na další stránky textů. Pro mě je vlastně rozhodující barva hlasu, ta nese vše.

Inscenace vznikla mimo síť stálých divadel. Jak obtížné je nastudovat a uvést takový projekt, jako je Časoplet?

To by asi lépe odpověděla Anita Jirovská. Já jsem byl od začátku k dispozici všem a snažil se za tím procesem co nejvíce stát. Osobně si myslím, že kdyby nám mnohé překážky neztížily cestu, nedošli bychom k tak čistému tvaru. Je skvělé mít zázemí operního domu, to jistě. Ale když se musí výprava osekat na prvočinitele, motivace jít po obsahové a významové složce díla je daleko větší. 

Obal nového CD (zdroj Lukáš Sommer)

Jaké máte další plány s Časopletem?

Vzniká záznam z premiéry v televizní kvalitě. Vypustíme do světa pár balónků, budeme skladbu nabízet dál. Už teď je v plánu repríza v Pražské Křižovatce, neboť řada zájemců se na premiéru nedostala. Plánujeme Časoplet nabídnout školám a o přípravách celého díla vzniká dokument.

Jste také autorem opery Ela, Hela a stop, která vznikla pro Ensemble Opera Diversa. A autorem dětské opery Hercules. Operu někteří považují za „mrtvý“ žánr. Co je na tomto žánru přitažlivé pro vás jako skladatele a čím může soudobá opera zaujmout současné, mladé publikum?

Operu bohužel provází pověst „zkostnatělé” formy a je to škoda. Myslím, že každý, kdo tohle klišé překoná, bude odměněn. Mě třeba velice překvapilo, jak se v Herkulovi operní role zhostili dětští herci, jak jim v tom bylo dobře. Před pár týdny jsem dirigoval svůj muzikál Sindibád, kde vystupuje téměř osmdesát dětí. Žánry jako opera, muzikál jsou při kolektivní práci nesmírně silným pojítkem všech, kteří na něm pracují. Při psaní to není jiné. Opera vás vtáhne do sebe jako málokterý útvar. Najednou jste každou postavou, celým příběhem. 

Jaká témata mohou být dnes vhodná pro operu jako hudebně-divadelní žánr, kde se postavy vyjadřují „nepřirozeně“ zpěvem?

Mám v hlavě už dlouho námět na ekologickou operu. Už jsem někde řekl, že tempo jakým si podřezáváme větev, je fascinující. Asi na zemi není tvor, který tak usilovně pracuje na svém sebezničení. Až teprve nyní je obnaženo, jak zhoubná je korporátní kultura vyztužená konzumem a tzv. vědeckým pokrokem.  Už asi jen ignorant by mohl tuto civilizaci vidět jako „vyspělou“. Tempo, jakým ničíme veškerý život, nabírá hrozivé otáčky. Ale zde budu potřebovat výpravu skutečně velkou.

Lukáš Sommer (zdroj Lukáš Sommer)

V poslední době jste vytvořil operu na libreto barytonisty Josefa Škarky Hra o malinu. Prozradíte, o čem bude?

Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na