Problémy orchestrů na Novém Zélandu a my

Nejenom v Česku se vedou vášnivé debaty o tom, jak dál provozovat symfonické orchestry.  Novozélandské ministerstvo kultury a kulturního dědictví publikovalo k veřejné diskuzi dokument  o současném modelu financování orchestrální sektoru. Ten podle dotyčného dokumentu zaznamenal mezi lety 2007-2010 velký pokles návštěvnosti, konkrétně 32 %. To podle ministerstva vyžaduje sdílení hráčů a interpretů a také zvýšení výkonnosti a pracovní efektivity orchestrů. Vláda Nového Zélandu proto chce, aby se o tom všem diskutovalo.Sdílení pracovních míst mezi soubory by mohlo znamenat škrty počtů orchestrálních hráčů na plný úvazek. Mezi dotčené subjekty by přitom patřila řada orchestrů – mimo jiné Auckland Philharmonia, Vector Wellington orchestr, Christchurch symfonie i nejpretižnější New Zealand Symphony, uvažuje ministr kultury. Zpráva se zabývá více scénáři řešení problému, které zahrnují mimo jiné třeba vytvoření centrální administrativní společnosti, zajišťující provozní záležitosti všech orchestrů, či snížení podpory  státu a převod orchestrů pod financování příslušných měst, až po redukci počtu orchestrů.Fakt,  že Česko se potýká se stejným problémem, tj. s návštěvností a problematickým financováním řady symfonických těles, jejichž počet je u nás ještě daleko vyšší, než ve zmíněné, vlastně srovnatelné ostrovní zemi, je nasnadě. Případné návrhy scénářů řešení tohoto problému by se ale u nás k veřejné diskusi jen těžko dostaly. Nebo myslíte, že ano? A vzniknou vůbec někdy?