Prokofjev, Ravel a Skrjabin pro čtyři ruce

Zahajovací koncert v pořadí již pátého ročníku festivalu Martinské slavnosti klavíru (15. října – 7. prosince 2015) ve svém programu vystihl jednu ze svých základních tezí – snahu nabídnout posluchačům možnost vyslechnout slavné klavírní koncerty v úpravě pro dva klavíry – a zároveň naznačil dramaturgické zaměření letošního ročníku, který bude oslavou francouzské hudby. V prostorách sálu Martinů pražské HAMU zazněla díla tří význačných autorů první poloviny dvacátého století – Prokofjeva, Ravela a Skrjabina.

V podání dvojice Slávka Vernerová a Markéta Týmlová si návštěvníci nejprve vyslechli Koncert č. 1 Des dur pro klavír a orchestr op. 10 Sergeje Prokofjeva, který vznikal v letech 1911 až 1912. Dílo sestávající z jedné věty, jíž však nechybí „tradiční“ vnitřní členění rychle-pomalu-rychle, patří k autorovým raným kompozicím (Prokofjevovi bylo v době uvedení koncertu pouhých dvacet jedna let), což však nijak nesnižuje jeho hodnotu. Naopak – koncertu nechybí velká nápaditost, vtip a samozřejmě důmyslně propracovaná technická stránka plná řady zejména rytmicky náročných prvků. Ačkoliv by mohl někdo namítnout, že verze pro dva klavíry je ve srovnání s tou orchestrální zvukově „chudší“, dovolím si mu oponovat tím, že to dle mého názoru nelze takto vnímat – je pouze jiná. V dobách ne tak dávných , když ještě neexistovala všudypřítomná technika umožňující každému, aby si hudbu pustil kdykoliv a kdekoliv, bylo domácí muzicírování, při kterém hrál klavír hlavní roli, prakticky jediným způsobem, jak se posluchači mohli s některými díly seznámit, a pro mě osobně bylo velmi zajímavé si Prokofjevův koncert vyslechnout právě v této podobě.

Sólový part byl navíc v pojetí Slávky Vernerové strhující i bez toho, že by byla obklopena dalšími muzikanty. Markéta Týmlová ji doprovázela velmi citlivě a s velkou přesností, což bylo obdivuhodné zejména v rychlých a technicky komplikovaných místech. Po zvukové stránce se navíc vždy držela dostatečně „vzadu“, a člověk ani na okamžik neměl pocit, že by se prosazovala více, než bylo třeba. Díky tomu vynikl part prvního klavíru dokonale. Vernerová jej přednesla s velkým nasazením, které si navíc udržela po celý večer. Úvodní radostné téma v jejím podání doslova zářilo stejně jako pečlivě vyhrané rychlé pasáže ve vrchních oktávách; prostřední pomalé Andante assai znělo úžasně lehce, místy až mírně zastřeně, přičemž ale žádný z tónů neztrácel na své konkrétnosti. Závěr potom místy vyzníval velmi příkře a ostře, vždy však v souladu s Prokofjevovou téměř až „kousavou“ hudbou, která byla plná repetovaných tónů zahraných s naprostou technickou přesností. Celkově měla navíc Vernerová nad skladbou úžasný nadhled, díky kterému se zdálo, že jí tato náročná skladba při hře nečiní žádnou námahu.

Ravelův cyklus skladeb pro klavír na čtyři ruce Má matka husa byl potom příjemným odlehčením v jinak náročném programu. Pětice půvabných, pohádkově laděných částí, které – zejména ve své orchestrální verzi – patří k nejznámějším a nejoblíbenějším Ravelovým dílům, nabídlo zajímavý kontrast k ruskému programu večera. Hned úvodní Pavana Šípkové Růženky byla úžasně barevná, v partu prvního klavíru téměř až „třpytivá“, následná část Paleček okouzlila krásně sytým zvukem sekundu Markéty Týmlové. Závěrečné Zahrady féerické potom měly úžasně konkrétní zvuk.

Po přestávce přišel na řadu Alexandr Skrjabin a jeho Koncert pro klavír a orchestr fis moll op. 20. Taktéž rané dílo mladého skladatele bylo plné „velkého“ zvuku, pro nějž (podobně jako u Prokofjeva) Slávka Vernerová neuplatňovala nijak zbytečné pohyby rukou, které i přes řadu oktávových běhů vypadaly vždy velmi uvolněně. Vyzdvihnout je třeba také krásně plynulé dynamické přechody zejména v závěrečném Allegro moderato. Celkově výkon obou pianistek sklidil velký potlesk publika, došlo i na standing ovation, po níž následovaly celkem dva přídavky. Rachmaninova Italská polka pro čtyřruční klavír a ještě znovu jedna z částí Ravelova cyklu – Šeredka, vládkyně pagod.

Martinské slavnosti klavíru pokračují ještě dalšími třemi koncerty, na nichž zazní převážně francouzský repertoár včetně obou Ravelových klavírních koncertů. Vzhledem k tomu, jak málo máme v Praze možností vyslechnout si hudbu pro klavírní dua, která je nepochybně zajímavou zkušeností jak pro posluchače, tak pro samotné interprety, jej lze jistě jen doporučit, aniž se při tom zapomíná, že tento festival je spojený s iniciativou Stop grantokracii, upozorňující na problematiku grantového financování kultury. Jeho samotná existence je tak skvělým příkladem toho, že kvalitní projekty lze realizovat i bez podpory z veřejných prostředků. A to si zaslouží pozornost.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Martinské slavnosti klavíru 2015
Slávka Vernerová (klavír)
Markéta Týmlová (klavír)
15. října 2015 Sál Martinů Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění Praha

program:
Sergej Prokofjev: Koncert č. 1 Des dur pro klavír a orchestr op. 10
Maurice Ravel: Má matka husa
Alexandr Skrjabin: Koncert fis moll, op. 20, pro klavír a orchestr v úpravě pro dva klavíry
přídavky:
Sergej Rachmaninov: Italská polka pro čtyřruční klavír
Maurice Ravel: Šeredka, vládkyně pagod

www.martinskeslavnosti.cz

Foto: Martinské slavnosti klavíru – Janusz Konieczny, Petr Verner