Proslulá americká sopranistka Jessye Norman zemřela ve věku 74 let

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Málokterá pěvkyně druhé poloviny 20. století si ve světě opery vydobyla takové postavení, slávu a obdiv jako afroamerická sopranistka Jessye Norman. Zemřela v pondělí 30. září 2019 ve věku 74 let v newyorské nemocnici Mount Sinai – St. Luke’s Hospital na Manhattanu; příčinou jejího úmrtí byl septický šok a následné selhání orgánů po komplikacích spojených se zraněním páteře, které utrpěla v roce 2015. Nad jejím odchodem truchlí miliony fanoušků i kolegové či spolupracovníci z oboru, a to včetně Metropolitní opery, v níž Jessye Norman vystoupila v osmi desítkách představení v letech 1983–1996. „Byla jedním z velkých sopránů minulého půlstoletí,“ napsala opera v prohlášení. „Jessye Norman byla jedním z největších umělců, kteří na naší scéně zpívali. Váš odkaz bude žít navždy. Jessye Norman potěšila publikum svým krásným hlasem, mimořádnou silou a hudební citlivostí,“ uvedl ředitel Peter Gelb.
Jessye Norman (foto Carol Friedman)

Jessye Norman se narodila 15. září 1945 v Augustě ve státě Georgia a měla čtyři sourozence. Její rodiče – otec byl pojišťovacím agentem a matka učitelkou – byli amatérští hudebníci, matka a babička hrály na klavír a otec zpíval v místním sboru. Již v útlém věku se Jessye učila hrát na klavír se svou matkou. Pěvecký talent měla od dětství, už ve čtyřech letech zpívala gospely v místním baptistickém kostele. Když bylo Jessye devět let, dostala k narozeninám rádio a díky sobotním přenosům z Metropolitní opery objevila svět, který jí navždy učaroval. Obdivovala první afroamerické pěvkyně, které se v opeře prosadily – Marian Anderson a Leontyne Price – a které Jessye vždy uznávala jako inspirativní osobnosti pro vlastní kariéru. Studovala operní program v Interlochen Center for the Arts v Severním Michiganu a v 16 letech se zúčastnila Pěvecké soutěže Marian Anderson ve Filadelfii; i když nevyhrála, získala plné stipendium na Howardově univerzitě ve Washingtonu, D.C. Zde studovala zpěv u Carolyn Grant, zpívala v univerzitním sboru a jako sólistka v kostele Lincoln Temple United Church of Christ. V roce 1966 vyhrála pěveckou soutěž Národní společnosti umění a písemnictví. Po bakalářském titulu v roce 1967 pokračovala ve studiích na Peabody Conservatory v Baltimoru a později na University of Michigan School of Music, Theatre & Dance v Ann Arboru, stát Michigan, kde získala magisterský titul v roce 1968. Během této doby studovala zpěv u Elizabeth Mannion a Pierra Bernaca.

Operní a koncertní kariéra
Po studiích odjela, tak jako mnoho mladých začínajících pěvců, sbírat zkušenosti do Evropy. V roce 1969 vyhrála prestižní hudební soutěž Internationaler Musikwettbewerb der ARD v Mnichově a získala tříletou smlouvu v Deutsche Oper Berlin (tehdy v Západním Berlíně), kde téhož roku debutovala na scéně jako Alžběta ve Wagnerově Tannhäuserovi. Kritika ji nadšeně uvítala slovy „největší hlas od dob německé sopranistky Lotte Lehmann“. V následujících letech se postupně stala hvězdou předních evropských scén a koncertních síní. Nejčastěji zpívala role princezen a jiných vznešených postav, k čemuž ji předurčovala (a v očích mnoha režisérů i limitovala) její vysoká a mohutná postava, především však jedinečný, bohatý, mocný, silný a košatý, nádherně zbarvený temný hlas, disponující pozoruhodně širokým rozsahem od mezzosopránu až po vysoký dramatický soprán; nejednou tedy Normanová zpívala i mezzosopránové role nebo altové party ve vokálních skladbách na koncertních pódiích. Navíc tu byl i její strhující jevištní projev a bohaté výrazové prostředky, stejně jako dokonalá znalost a výslovnost italštiny, francouzštiny a němčiny.

V roce 1970 debutovala v Itálii, a to ve Florencii v Händelově oratoriu Deborah. O rok později pak zpívala (v italštině) Séliku v Meyerbeerově Afričance na scéně florentského divadla Maggio Musicale a Hraběnku v Mozartově Figarově svatbě na berlínském festivalu; tuto roli téhož roku nahrála pro Philips se sirem Colinem Davisem a BBC Symphony Orchestra. Tato úspěšná nahrávka (s Mirellou Freni jako Zuzankou a Wladimirem Ganzarollim jako Figarem) pak představila novou hvězdu širokému publiku v Evropě i USA. V roce 1972 Jessye Norman debutovala v milánské La Scale v titulní roli Verdiho Aidy a v londýnské Královské opeře Covent Garden jako Kassandra v Berliozových Trójanech. Americkému publiku se poprvé představila jako Aida téhož roku na Hollywood Bowl. Následoval wagnerovský koncert na festivalu v Tanglewoodu a recitálové turné po Spojených státech. První newyorský recitál měla Jessye v roce 1973 v Alice Tully Hall v Lincolnově centru. V roce 1975 se usadila v Londýně a následujících pět let vystupovala pouze koncertně a na recitálech. Zpívala mimo jiné v oratoriích Eliáš Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Blahoslavenství (Les Béatitudes) Césara Francka (též nahrávka s Rafaelem Kubelíkem z roku 1974). V letech 1976 a 1977 podnikla koncertní turné v USA, ale trvalo ještě dlouho, než zde měla svůj operní debut na scéně. Mezitím úspěšně pokračovala její evropská kariéra, a to i na prestižních festivalech v Salcburku, Edinburghu či v Aix-en-Provence. Na recitálech sklízela velký úspěch s písněmi Schuberta, Mahlera, Wagnera, Brahmse, Satieho či Messiaena, ale i současných amerických skladatelů. Rozšiřovala se také její nahrávací činnost.

Na operní scénu se vrátila v roce 1980 titulní rolí ve Straussově Ariadně na Naxu v Hamburské státní opeře. V roce 1982 konečně debutovala na americké operní scéně, a to ve Filadelfii, kde se představila jako Jocasta ve Stravinského opeře-oratoriu Oedipus Rex a jako Dídó v Purcellově opeře Dídó a Aeneas. V roce 1983 debutovala v Metropolitní opeře v New Yorku, a to v roli Kassandry v Berliozových Trójanech; představení k 100. výročí Met dirigoval James Levine, který se pak stal jedním z nejčastějších spolupracovníků Jessye Norman v opeře, na koncertech i recitálech, a to nejen jako dirigent, ale i jako klavírista. Záznam Trójanů vyšel i na DVD, Aenea zpívá Plácido Domingo a Dídó Tatiana Troyanos. Pozoruhodné je, že v téže inscenaci Trójanů zpívala Normanová v prvním díle nejen nešťastnou věštkyni Kassandru, které nikdo nevěří, ale i neméně tragickou postavu královny Kartága Dídó v druhém díle opery; a nejen to, v několika představeních zpívala dokonce obě náročné a velké role v jednom večeru, což je opravdu husarský kousek! V Metropolitní opeře následně vystoupila ve více než osmdesáti představeních, mimo jiné jako Straussova Ariadna, Wagnerova Alžběta, Sieglinda a Kundry, Bartókova Judith, Madame Lidoine v Poulencových Dialozích karmelitek a také jako Emilia Marty v Janáčkově Věci Makropulos v roce 1996. Podle  Encyclopædia Britannica byla Jessye Norman „v polovině osmdesátých let jednou z nejpopulárnějších a vysoce uznávaných dramatických sopranistek na světě“.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na