Ptali jste se: Marie Fajtová

Vážená paní Příkazská, je to pravda, budu zpívat Normu. Alternaci nemám žádnou ani já, ani ostatní role. Je to na jedno obsazení. Tedy aspoň tady v Čechách. Nicméně divadlo tento kousek dává na repertoár na zakázku japonské agentury, především kvůli zájezdu do Japonska v roce 2016. Tam by měla tuto roli zpívat též Edita Gruberová. A jak se na roli cítím? Nuže, stará už jsem dost, zkušeností pár mám, je to přesně můj obor… Ale to víte, že mám také trému. Avšak kdo se bojí, nesmí do lesa. 🙂 Napadá mě, že Národní divadlo je takový pěkný trenažér odvahy, že? Moc vám, paní Příkazská, děkuji za přání! Držte nám palce, prosím, a ať se i vám ve všem daří. 🙂

Dobrý den, paní Fajtová, prozradíte prosím něco ze svého soukromí? Jaké zájmy kromě zpívání máte? Jste zadaná? Plánujete rodinu? Se srdečným pozdravem Alan. (Praha)

Milý pane Alane, děkuji vám za otázku. Vedle zpěvu, který ovšem zabírá velký kus času, se velice nadšeně věnuji tanci, mám obrovské štěstí na lektorku, kterou je Růženka Halamková, mistryně republiky v pole sport. V poslední době mě nadchlo také studium japonštiny s mým úžasným skype učitelem Renésan Skupým, který svou metodou naučí japonsky úplně každého, takže i já snad budu mít šanci… 🙂 Jinak je mé soukromí opravdu soukromé. Přeji vám, aby to vaše bylo velmi spokojené. 🙂

Jak se vám líbí nová inscenace Kouzelné flétny od pana Morávka? Děkuji předem za upřímnou odpověď  (Miloš B.)

Milý Miloši B., mohu-li vám popsat své dojmy, pak vězte, že ty první byly spíše odmítavé. Když nám pan Morávek představoval svou koncepci, nemohla jsem se zbavit pocitu, že jaksi parazituje na Formanově nápadu, že se ho snaží napodobit, že má dokonce v plánu vyrobit pravý kýč (neboť se zdálo, že cele splňuje jeho definice: napodobenina, okamžitá srozumitelnost, populárnost a jiné…). Nicméně postupem času, když jsem pozorovala, jak se dílo vyvíjí, jsem stále více o jeho kýčovitosti začínala pochybovat. K tomuto druhému úhlu pohledu mě vedl především fakt, že jakožto režisér má právo rozhodnout se, jakým způsobem bude k dílu přistupovat, co v ději nechá ustoupit do pozadí, co naopak vyzdvihne, nebo dokonce přidá, a začala jsem pochybovat, zda to, co se mi jevilo jako napodobenina, není spíš inspirace, zda to, co může působit jako populárnost, není motivace přiblížit dílo, aniž by se snižovala jeho umělecká kvalita, a tak dále… A možná tyto otázky, jak to vlastně s tou Flétnou je, v sobě nemám jen já, možná třeba i ta vaše, ač v ní kdesi vzadu asi trošičku očekávání negativní kritiky je (promiňte, jestli se mýlím), je důkazem toho, že se nad inscenací Morávkovy Flétny vznáší nerozhodné pochybování, zda jde o dílo geniální, či úplně blbé… Ostatně stejně tak se lze přít o tom, co je a není kýč…

Dobrý den, máte nějaké vysněné role, které byste si jednou chtěla zazpívat? Moc bych vás chtěl slyšet jako Zerbinettu ve Straussově Ariadně. Brala byste? Přeji vše dobré! (S. Dobrý, Praha)

Milý pane Dobrý, upřímně přiznávám, že bych si přála zazpívat si Emilii Marty, ale pokud by k tomu mělo dojít, tak nejdřív za pět až deset let, až by byl hlas zralý, jak už jsem se o tom více rozepisovala v předchozí otázce. Zerbinettu bych vám velice ráda zazpívala, ale jistě k tomu nedojde, protože stejně tak, jako nejsem Královna noci, nejsem ani Zerbinetta. Tyto obory přenechávám sopranistkám s velmi vysokou tesiturou, kterým se v divadelní hantýrce říká trochu pejorativně „pípalky” (nevím proč, možná z toho důvodu, že to nejsou velké hlasy, anebo proto, že se jim malinko závidí jejich schopnosti vytváření ultravysokých tónů, kterými si snadno získávají obdiv diváka. :-)) Sama se považuji za lyrický soprán s možností koloratur, které mohou posluchače snadno zmást a díky nimž si mě mohou zařadit do škatulky koloraturního sopránu. 🙂 Děkuji vám za přání a ať se i vám dobře daří. 🙂

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

Vizitka:
Sopranistka Marie Fajtová (1978) vystudovala na Pražské konzervatoři hru na klavír (1992–1998) a poté operní zpěv u profesora Jiřího Kotouče (1998–2003). V současnosti se zdokonaluje rovněž u americké sopranistky Nancy Henninger. V roce 2004 se stala finalistkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka, kde obdržela cenu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. V roce 2008 získala hlavní cenu v Mezinárodní pěvecké soutěži Barbary Hendricks ve Štrasburku. V sezoně 2005/2006 byla členkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde ztvárnila Norinu (Donizetti: Don Pasquale) a Fiordiligi (Mozart: Così fan tutte). Od sezony 2006/2007 je sólistkou Opery Národního divadla v Praze. Zde do svého repertoáru přidala další velké role, jako je Mozartova Donna Elvíra a Donna Anna (Don Giovanni), Zuzanka a Hraběnka (Figarova svatba), Pamina (Kouzelná flétna) a Arminda (La finta giardiniera) nebo Violetta (Verdi: La traviata), Frasquita (Bizet: Carmen), Armida (Händel: Rinaldo), Adina (Donizetti: Nápoj lásky), Antonia (Offenbach: Hoffmannovy povídky), Penelope (Britten: Gloriana), Eurydika (Gluck: Orfeus a Eurydika) či Karolina (Smetana: Dvě vdovy). Hostovala na dalších českých scénách včetně Státní opery Praha (Violetta) a Národního divadla Brno (Lauretta, Puccini: Gianni Schicchi a Nedda, Leoncavallo: Komedianti). V zahraničí se představila jako Zuzanka a Pamina na turné v Japonsku, jako Violetta v německém Regensburgu a Mannheimu a jako Markéta (Gounod: Faust) ve Finské národní opeře. V titulní roli Pergolesiho opery La serva padrona účinkovala ve Finsku a ve Francii. S inscenací Opery Národního divadla Rinaldo úspěšně hostovala ve francouzském Caen, Rennes, v Lucemburku a v L’Opéra Royal de Versailles. Významnou součást jejího uměleckého působení tvoří barokní hudba, především ve spolupráci se soubory Capella Regia Praha, Collegium Marianum, Collegium 1704 a Camerata Nova. V roce 2006 vytvořila titulní roli v Händelově Alcině pro festival ve Valticích a na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov zpívala Serpinu v La serva padrona. Vystoupila také jako Angelica (Vivaldi: Orlando furioso) a Agenore (Bononcini: Astarto) a na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 2004 se představila jako Primislao v barokním pasticciu Praga nascente da Libussa e Primislao. V roce 2014 vystoupila na Pražském jaru opět; spolu s Wihanovým kvartetem přednesla skladbu významného soudobého autora Jana Klusáka La jolie rousse. Koncertovala v mnoha evropských zemích (Španělsko, Polsko, Německo, Holandsko a dalších), v Japonsku i v africké Ceutě.
(Zdroj: ND Praha)

www.mariefajtova.com

Foto webové stránky Marie Fajtové / Jakub Ludvík