Radek Baborák je světová extratřída ve hře na lesní roh. V osmnácti letech se stal prvním hornistou České filharmonie, působil jako sólový hornista Berlínské filharmonie, jako sólista pravidelně vystupuje s předními orchestry. Mezi jeho dirigentské partnery patří David Barenboim či James Levine. V Košicích Baborák spojí oba umělecké směry, které návštěvníci zažijí na večerním koncertě i dopolední generálce v 10:00 hodin. Hodinu před začátkem koncertu je na programu setkání O koncertě před koncertem v Malém sále Domu umění.
Lesní roh odkryje své romantické „já“
Romantické koncerty pro tento plechový dechový nástroj jsou téměř nedostatkovým repertoárem, zvlášť od známých autorů. „Koncert Reinholda Glièrea je velká výjimka. Takže ho velmi rád hraji. Jednou z hornistických výzev je i jeho délka a fyzická náročnost. Ale hudebně se hraje skvěle, právě proto, že má mnoho kontrastů a v závěrečné větě potom i kromě tanečního rázu určitou přesahovou hudební vizi, která se zhmotní ve fortissimu v závěrečném vrcholu skladby, před virtuózní codou. Kadence ve větě první je opět prostor pro sólistu, který může zkomponovat svou vlastní. To je můj případ a v Košicích představím novou verzi pro tento rok,“ říká Baborák o díle, které kombinuje prvky ruské a ukrajinské hudební tradice.
Tanečnost po německu i maďarsku
Večer otevřou Mozartovy Tři německé tance. První dva jsou příkladem plesové hudby, která bavila vídeňskou smetánku. Třetí, Jízda na saních, evokuje jízdu zimní krajinou.
Tento rok si připomínáme 120. výročí narození významného slovenského dirigenta a skladatele Ľudovíta Rajtera. Symfonická suita patří mezi jeho raná díla, výrazně nadýchaná atmosférou jeho studia u Dohnányiho. Pozdní romantismus se tu snoubí s maďarskou hudební kulturou.
Ve Státní filharmonii Košice zaznějí i orchestrální výsledky poctivých etnomuzikologických výzkumů. Jádrem Rumunských lidových tanců Bély Bartóka jsou autentické melodie, které nahrál v mnoha transylvánských vesnicích. V partituře zachovává původní melodii i rytmizaci a přidává vlastní harmonické barvy. Terénní etnomuzikologický výzkum Zoltána Kodálya se promítnul do Tanců z Galanty. Dílo otvírá pomalá introdukce, potom už přichází série čtyř rychlých tanců, které připomínají rekrutské písně a cifrovaný verbuňk.
„Bude to taková radostná taneční cesta Evropou. Trošku by mohla posluchačům umožnit přenést se do dob, kdy se na venkově a na horách lidé bavili hudbou, kterou si sami takříkajíc vysnili a předávali si ji nezapsanou v notách. Skladatelé, kteří se o tu lidovou tvořivost zajímali a její plody sbírali a nechali se jí dále inspirovat, obdivovali její citovost, vášnivost, emocionálnost i rozmanitost. Budu se snažit, abychom se s hudebníky SFK co nejvíce přiblížili k rustikálnímu výrazu – zvláště u Bartóka a Kodálya, aby si v některých větách posluchači připadali jako na salaši, v krčmě nebo na divoké venkovské slavnosti,“ uzavírá Radek Baborák.
