Raimund Hoghe (1949–2021): Touha po krásnější realitě

Německý novinář, spisovatel, dramaturg, choreograf, tanečník, filmař Raimund Hoghe (12. května 1949 – 14. května 2021) se do povědomí evropské taneční veřejnosti zapsal jako jeden z protagonistů současného německého tanečního divadla. Rodák z Wuppertalu se narodil svobodné matce do prostředí válkou zbídačeného Německa. Na svět přišel s těžkou skoliózou, která poznamenala jeho fyzický vzhled, ovšem do rodiny plné odhodlání překonat překážky a milující umění, což ovlivnilo jeho postoj k životu. Už od dětství snil o divadle a možnosti stát na jevišti a tato touha stejně jako zájem o člověka jako takového jej provázela celý život.
Songs for Takashi – Raimund Hoghe, Takashi Ueno – Nultý bod 2019 (foto Kateřina Barvířová)

Raimund Hoghe nejprve pracoval jako novinář (například týdeník Die Zeit), kdy se soustředil na portréty nejen zajímavých a slavných osobností, ale i outsiderů žijících na okraji společnosti. Za tuto činnost obdržel už ve svých dvaceti čtyřech letech (1974) své první novinářské ocenění (Theodor-Wolff-Preis).

Na konci 70. let 20. století pracoval i na profilu Piny Bausch, což se stalo zlomovým bodem jeho života. Byl pozván ke spolupráci nejprve jako autor programových textů a v letech 1980–1990 působil i jako dramaturg jejího souboru Tanztheatre Wuppertal. O této spolupráci řekl: „…S Pinou to byla velmi osobní spolupráce. Předtím nepracovala s dramaturgem a také poté, co jsem odešel, s nikým nepracovala. Opravdu jsme hledali stejný druh věcí. Přišel jsem z jiné oblasti. Když jsem pro ni pracoval, stále jsem psal pro týdeník Die Zeit v Německu, pro rozhlas a některé televizní projekty. Ale tohle byla osobní spolupráce. Přinesl jsem někdy hudbu a texty, které použila při představeních. Ale hlavně jsem tam byl, abych pomohl se strukturou, dal věci dohromady…“ V této době vzniklo i několik knih o životě a díle Piny Bausch.

Od roku 1989 se začal věnovat své vlastní umělecké kariéře, kdy vytvářel divadelní díla pro různé tanečníky a herce a později i své sólové performance. V jeho taneční tvorbě se mísil německý expresionistický tanec, americká taneční postmoderna, japonské taneční divadlo butoh a další směry. V roce 1992 začal spolupracovat s vizuálním umělcem a scénografem Lucem Giacomem Shulte a v tomto tvořivém tandemu působili až do konce jeho života.

Jeho první sólové představení s názvem Meinwärst vzniklo v roce 1994 a zpracovávalo život židovského tenora Josepha Schmidta během nacistické éry. Spolu s dalšími dvěma díly (Chambre séparée, 1997, Another Dream, 2000) se stalo součástí trilogie o 20. století, ve které se věnoval palčivým otázkám své doby, jako byly kromě počátků nemoci AIDS i zázrak německé ekonomiky či uprchlická krize.

Aktuální politické otázky stejně jako pohled na tělo jako medium zpracovával Raimund Hoghe ve své tvorbě i během dalších let už v jedenadvacátého století, kdy také slavil své největší umělecké úspěchy. Kromě mnoha ocenění, kterých se mu dostalo, se mu navíc podařilo zapůsobit na estetické vnímání tance a těla v evropském současném tanci a podpořit propojení tance a hudby. Umění vnímal jako možnost propojit krásu s realitou. Skutečnost reprezentoval svým tělem a krásu uměleckým projevem.

Sám na toto téma řekl: „…Pier Paolo Pasolini napsal o vržení těla do boje. Tato slova mě inspirovala jít na jeviště. Dalšími inspiracemi jsou realita kolem mě, doba, ve které žiji, mé vzpomínky na historii, lidi, obrazy, pocity a síla a krása hudby a konfrontace s vlastním tělem, což v mém případě neodpovídá konvenčnímu ideálu krásy. Je důležité vidět na jevišti subjekty, které neodpovídají normě, a to nejen s ohledem na historii, ale také s ohledem na současný vývoj, který vede člověka ke stavu designových objektů. K otázce úspěchu: je důležité být schopen pracovat a jít vlastní cestou – s úspěchem nebo bez úspěchu. Prostě dělám to, co musím….“

Raimund Hoghe režíroval několik filmů, například v roce 1997 autoportrét Der Buckel (Hrbáč) pro televizi WDR. Jeho knihy, mezi nimi i několik o životě a díle Piny Bauch byly přeloženy do několika jazyků. Jeho umělecká produkce byla uvedena mimo jiné ve Francii, Německu, Norsku, Portugalsku, Velké Británii a USA, v létě 2019 hostoval  rámci festivalu Nultý bod i v Praze (recenze zde).

Získal řadu ocenění včetně prestižní Deutscher Produzenten preis für Choreografie v roce 2001. V roce 2006 mu byla udělena Prix de la Critique Francaise v kategorii „Nejlepší zahraniční produkce“ v za Labutí jezero, 4 dějství. A v roce 2008 byl Raimund Hoghe jmenován podle recenzentů časopisu Tanz Tanečníkem roku. V roce 2019 se stal nositelem důstojnické hodnosti Řádu umění a literatury, která se udílí za Významný příspěvek k obohacení francouzského kulturního dědictví a loni (v roce 2020) získal prestižní cenu Deutscher Tanzpreis.

Raimund Hoghe zemřel ve věku 72 let minulý týden, v pátek 14. května 2021 v Düsseldorfu, kde i žil.

Zdroje:
www.raimundhoghe.com
www.deutschlandfunkkultur.de

https://en.wikipedia.org/wiki/Raimund_Hoghe

 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments